Save me ×Justin Bieber FF×

24.část-"Since now you are my drug"

Hned potom, co jsme dorazili domů, zamířili jsme do ložnice. Justin se na mě ani nepodíval, když si sedl na postel. Ruce si opřel o kolena a hlavu si položil do dlaní. „No… Ptej se. Co chceš vědět? Odpovim ti na všechno“ Jeho hlas byl tišší než šepot, zněl hrozně unaveně. V tu chvíli mě zaplavil divný pocit v žaludku. Chtěla jsem ho jen obejmout a nikdy nepustit. Ale to jsem udělat nemohla, nejdřív mi musí odpovědět na všechno, co musím vědět.

Pořád jsem tam jen postávala a nevěděla co se sebou. Co chci vědět? Všechno! Ale vůbec jsem nevěděla, na co se mám zeptat. Znáte taky, že máte na něco hodně otázek, ale když se vám naskytne příležitost, že vám na ně někdo odpoví, nevíte na co se zeptat jako první? Tohle byl teď můj případ.

„Měl bys začít od začátku“ rozhodla jsem se. „Řekni mi, jak a proč to začalo“ sedla jsem si vedle něj. Justin si povzdechl. Pár minut bylo ticho, jako by si všechno připravoval v hlavě.

Po chvíli, která se mi zdála jako věčnost, Justin promluvil. „Jak to začalo? Začalo to, když jsem nahrál první video na youtube, ale to ty asi víš. Každej ví, jak jsem se proslavil.“ Podíval se na mě, přikývla jsem. „Strhlo se to jako lavina“ řekl. „Najednou už jsem nebyl normální čtrnácti- letej kluk z Kanady. Znal mě celej svět. Zezačátku jsem si to užíval. Líbilo se mi, že mě lidi poznávali na ulici, že poslouchaj mojí hudbu. Ale potom jsem se toho přejedl. To mi bylo sedmnáct.“ Justin si přejel dlaněmi přes obličej.

Zdálo se mi, že musí být pořád v pohybu. V jednu chvíli klepe nohama o podlahu, pak přestane a začne si třít dlaněmi o sebe. Já naopak byla celá strnulá. „Víš… Bylo to tak hrozně těžký“ Jeho hlas ubral na intenzitě a byl tišší a tišší. „Přestal jsem bejt světovej miláček. Novináři na mě začali hledat špínu. Řekl jsem sprostý slovo? Byl jsem nevychovanec. Zkusil jsem alkohol? Byl jsem alkoholik. Kurva, bylo mi sedmnáct! To že viděli ode mě vycházet po ránu holku, neznamenalo, že jsem doma pořádal orgie.“ Justin si bez humoru odfrkl. „Měl jsem toho dost. Na každym kroku, kterej jsem udělal lidi čekali, že udělám něco špatně. Nevěděl jsem komu věřit. Jednou jsem se dokonce vyspal s holkou a potom jsem zjistil, že tu noc dopodrobna popsala na svůj twitter.“ Zvedl se a začal procházet po pokoji.

Bylo mi Justina tak hrozně líto. Nikdy mě nenapadlo, že se kvůli slávě cítil takhle. Ze začátku jsem ho vždycky odsuzovala, kvůli množství peněz, které vlastnil, ale víte co? Peníze byli jenom malé odškodnění za to, že neměl žádný život.

Justin se na mě podíval. „Moje rodina mě zezačátku ve všem podporovala. Moje matka semnou jezdila na turné a můj otec mě navštěvoval co nejčastěji, jak to jen šlo.“  Malý úsměv přelétl přes jeho tvář. „Vždycky, když jsem byl se svejma sourozencema, byl jsem šťastnej. Bez ohledu na to, že se každej den na internetu objevily další sračky o mě.“ Zastavil se přede mnou. „Ale začal jsem je vídat čím dál míň. Matka se mnou přestala jezdit na turné a otec mě přestal navštěvovat. Komunikace mezi námi byla minimální. A víš, kvůli čemu mě přestali vídat?“ nečekal na mojí odpověď. „Protože nechtěli, aby se o nich psalo něco špatnýho.“ Ušklíbl se. „nechtěli už dál bejt známí jako rodiče posranýho Justina Biebera“

To jako vážně? Už jsem chápala, proč Justin nikdy nemluvil o své rodině. Já jsem sice také měla rodiče na nic, ale alespoň jsem měla babičku, která by mě nikdy neodpustila.

„Nejsi posranej“ řekla jsem tiše. Justin se zasmál, ale žádný humor v tom nebyl. „Počkej si, až ti to dopovim, potom si to myslet nebudeš.“ Sedl si vedle mě. „Upadl jsem do depresí.“ Začal znovu vyprávět. „ Bral jsem nějaký antidepresiva, ale cejtil jsem se po nich jako hovno. Jako bych nic necejtil, tak jsem přestal.“ Díval se jen na své ruce. Mému pohledu se vyhýbal. „Na moje osmnáctiny, který jsem nemohl pořádně oslavit, protože mě zasraný novináři nenechali, jsem toho měl už akorát dost. Byl jsem zavřenej v hotelu  na moje narozeniny. Takže, když mi jeden kluk nabídl ať  si šňupnu, neodmítl jsem.“ Podíval se na mě „A bylo to úžasný. Musíš si teď o mě myslet to nehorší, ale v tu chvíli jsem se cejtil, jakoby byli všechny moje problémy pryč, i když jen na chvilku. Miloval jsem ten pocit. Nebylo to jako antidepresiva, s kterýma jsem nic necejtil. S drogou jsem cejtil všechno, ale zároveň nic. Je to těžký vysvětlit“ povzdychl si. „Celý dva roky jsem žil, jen tak, že jsem se cítil jako hovno, do tý doby než jsem si vzal drogu. Pak jsem se cítil úžasně, a pak zase jako hovno. Ale bylo to lepší, než abych se cejtil jako hovno pořád. Ale když jsem potkal tebe…“ Chytil mě za ruce a klekl si přede mně. Oči jsme teď měli ve stejné úrovni.

„Tu noc, když jsem se tě zeptal, jestli se se mnou vyspíš a tys mě namísto toho polila pitím se to změnilo.“ Usmál se na mě. „Když jsem odešel z toho hotelu řekl jsem si, že přestanu. Už kvůli tomu, že mi došlo, že nejsem jedinej na světě, kterej má nějakej problém.“ Potom tiše dodal: „vydrželo mi to tejden“ Smutně se na mě podíval. „To turné neskončilo, kvůli mýmu vyčerpání, ale kvůli tomu, že jsem nikdy nedokázal bejt střízlivej. Teď mi nemusíš uvěřit, ale nedokázal jsem to kvůli tomu, že jsem nemohl tvůj obličej dostat z hlavy. Štvalo mě to“ podíval se na mě s citem v očích. „ Proč jsem nedokázal na tuhle hroznou, otravnou holku přestat myslet?“ pohladil mě po tváři.

Usmála jsem se. „Tak proto ta splátka?“ Zeptala jsem se. Justin se se uchechtl a přikývl. „Prostě jsem s tebou chtěl trávit čas a nevěděl jsem jak jinak“

„Říká se tomu rande“ řekla jsem sarkasticky.

„Nevěděl jsem, jestli bys šla“

„Nešla“ odpověděla jsem popravdě.  Justin se zasmál. „Tak jsem to asi udělal správně“

Potom byl chvíli ticho. Zhluboka se nadechl. „Pamatuješ tu noc, kdy jsme se pohádali?“ zeptal se. „Kterou?“ zeptala jsem se sarkasticky. Justin se ušklíbl. „Když sis myslela, že jsem nemocnej“

Jo to jsem si pamatovala. Nechtěl mi říct, proč vypadal tak hrozně a já si mylně myslela, že byl jen nemocný. „Jo“ přikývla jsem.

„To jsem se snažil přestat. Snažil jsem se přestat kvůli tobě. Nechtěl jsem ti dál lhát a zapírat ti kam chodim. Cejtil jsem se hrozně a ta hádka tomu nepřidala, takže když jsem od tebe odešel, šel jsem si sehnat drogu.“  Justin přiznal.

Takže už se kvůli mně snažil přestat dvakrát a ani jednou se mu to nepovedlo. Nepovedlo se mu to kvůli mně.  No to je trochu ironie. Co když se mu to znovu kvůli mně nepovede? Vyčítala bych si to do konce života.

Jako kdyby poznal na co myslím, Justin rychle zareagoval. „Teď se to povede“ zašeptal.  Vzal mou tvář do dlaní. „Slibuju“ políbil mě na nos.

„Od teď budeš moje droga ty“ políbil mě.

Jak bych od něj teď mohla odejít? Po tom co mi řekl? Políbila jsem ho zpátky.

Když jsme později oba leželi nazí v posteli, a když jsem pod sebou cítila jeho pravidelný dech a tlukot jeho srdce, něco mi došlo:

On byl můj zachránce. Zachránil mě, i když jsem nechtěla být zachráněna. Zachránil mě. A já se postarám o to, abych já dokázala zachránit jeho. 

Táák a je tu další část:D  Doufám, že se vám líbila a že jste spokojené s tím jak to dopadlo. I když to dlouho mezi nima takhle sladké nebude:D

Chtěla bych vás ještě o něco poprosit. Vzhledem k tomu, že se Save me blíží ke konci, chci aby lidi začali číst mojí druhou story, která se jmenuje How to love. Už jsem to sem myslím psala, ale moc to nepomohlo:D Mám s How to love velké plány a byla bych ráda, kdyby jí četlo alespoň stejný počet lidí jako čte Save me. Takže vás moc moc moc prosím, jestli máte rádi Save me a můj styl psaní, přeštěte si prolog. O nic víc vás nežádám, jen si přečtěte a posuďte jestli vůbec tahle story stojí za to, abych jí začala psát. Odkaz vám dám do komentů:))

Komentujte, jestli chcete co nejdřív další část. Mám teď podzimní prázdniny, takže je možné, že další část přidám jestš tenhle týden. Je to jen na vás:))