Stála tam nějaká holka. Krásná holka. Nebyla jako ostatní, které jsem s Justinem viděla.
„Candice“ vydechl Justin překvapeně. Ta holka, Candice se na něj smyslně usmála. „Co tady děláš?“ zeptal se, když Candice bez pozvání vešla do domu. Já jsem tam pořád stála jako přikovaná. Ani jsem nevěděla proč, vždyť Justin nevěděl, že sem přijde, takže neporušil naší dohodu, a já na něj vlastně ani naštvaná nebyla. Byla jsem spíš zklamaná. Ze sebe. Jak se můžu s takovou holkou jako je ona srovnávat? Ona byla vysoká, blonďatá, s nejmodřejšíma očima jaké jsem kdy viděla. Já jsem byla její pravý opak. Když si stoupla vedle Justina, zabolelo mě u srdce a žárlila jsem.
„Přišla jsem tě navštívit“ Páni… Dokonce i její hlas zněl sexy. Přešla kolem mě, aniž by mi věnovala jediný pohled a sedla si na gauč. Cítila jsem se jako neviditelná. Doslova. „Za říkal, že nechceš přijít. Že nemáš náladu. Tak jsem ti jí přišla zlepšit.“ Justin se na mě podíval pohledem omlouvám se a sedl si k ní. Já už se nechtěla dívat jak s ním Candice flirtuje, a tak jsem zamířila do svého pokoje.
Ani jsem se nenajedla.
V pokoji jsem se zase pustila do malování. Malovala jsem teď fialovou, mou nejoblíbenější barvou. I když jsem se snažila nemyslet na Justina s Candice dole, nevedlo se mi to. Představovala jsem si, jak tam teď Justin sedí, Candice na jeho klíně, líbají se… tak jo dost! Tyhle myšlenky mě zabíjejí.
Nechápala jsem, proč jsem tak žárlila. Vždyť jsme spolu s Justinem nechodili, ale já k němu něco cítila. Tu noc, co mě Justin utěšoval jsem si uvědomila, že jsem do něj zamilovaná. Sice to nebyla ta největší láska, o které jsem četla v knížkách, ale nedokážu lhát a říct, že to není láska, protože je. Vím, že on ke mně necítí totéž co já k němu. Jak by mohl, když se kolem něj motají dívky jako Candice? Ale myslela jsem si, že on ke mně cítí něco, ale asi jsem se mýlila. Proč to tedy pro mě všechno dělal? Neustále mě zachraňoval, proč? Že by ke mně uchovával jen přátelské city? A proč mě tedy pořád líbal?
On byl prostě ten nejvíc matoucí člověk, jakého jsem znala.
Justin
„Přestaň“ odstrčil jsem od sebe už po třetí Candice, neustále se mě snažila líbat. „Co s tebou dneska sakra je?!“ řekla nakvašeně. „Nikdy jsi mě od sebe neodstrčil.“ Měla pravdu. Nikdy jsem od sebe neodstrčil žádnou holku, a nechápal jsem, proč jsem to dneska udělal, ale pokáždý, když jsem cítil její rty na těch mejch, dostal jsem nepříjemnou husinu.
„Ty bys tady hlavně neměla ani bejt“ postavil sem se. „A nikdy jsi mě od sebe nevyhodil“ řekla teď zmateně, pořád sedící na gauči.
„Nepíchl sis dneska nějakou špatnou dávku?“ stoupla si. „Nebuď kráva“ Zvýšil jsem hlas. „je to ta holka?“ ukázala ke schodům, který vedli do druhýho patra.
„Cože?“ zeptal jsem se zmateně. Proč teď sakra mluvila o Maite? A hlavní otázka: Bylo to kvůli ní? „Slyšels dobře“ Candice ke mně přišla blíž a položila mi ruce na hruď. „Všimla jsem si, jak se na ní koukáš“ svůdně se ke mně naklonila, až jsem cítil na tváři její dech.
Všiml jsem si jak se Maite tvářila, když uviděla Candice ve dveřích. Slíbil jsem jí, že si sem nebudu vodit holky a neudělal jsem to. Nevěděl jsem, že Candice přijde, takže nemá právo být na mě naštvaná. I když musim říct, že se mi nezdála naštvaná, spíš smutná. Jen pomyšlení na to, že je teď kvůli mně Maite smutná mi sevřelo srdce. Sakra, Candice už by měla vypadnout, abych mohl jít za Maite. A co jí kurva řeknu? Omluvim se jí? Odpustí mi? Řeknu, že k ní něco cítim? A cítim k ní vůbec něco?
ČTEŠ
Save me ×Justin Bieber FF×
Fanfic"On byl můj zachránce. Zachránil mě, i když jsem nechtěla být zachráněna. Zachránil mě, ale zachránit ode mě se nenechal."
