Chaos.

Kapitola 10

Pondělky bývají těžké. Louisovi to tak ale nepřišlo. Rád se vždy po víkendu vracel do budovy školy a taktéž vždy rád usedl do své první lavice u okna. Rád poslouchal výklad učitele, rád se zapojoval do různých diskusí a dokonce i rád ověřoval své znalosti v podobě písemek a testů. Zvykl si na vše, co nemohl změnit a dokonce si některé věci i oblíbil - v tomto případě to byly právě školní povinnosti a vše, co se ke škole váže. Byly ale věci, které se změnit daly, a tudíž nebylo potřeba žádné zvykání. Tyto věci nesl Louis poměrně těžce, obzvlášť, když trvaly dlouho. Proto nebylo divu, že byl opravdu mrzutý, když v pondělí vstoupil do své kmenové třídy a v jeho lavici seděl Calvin Rodgers. Jeho spolužák s obyčejnými krátkými, hnědými vlasy v ležérním rozcuchu a modrýma očima. V ničem nijak nevynikal - byl rád, když z písemky dostal C a kolikrát i z opravné písemky dostal F, což Louis nemohl pochopit. Byl to ale normální kluk, který se nevázal na žádnou partu a vycházel snad se všemi.

,,Bože.." hlasitě si povzdechl Lousi poté, co Calvina sledoval stále ze dveří do třídy. Odvážným krokem se k vydal ke své lavici s pohledem upřeným stále na brunetovi, který naopak svůj pohled neodtrhl ze sešitu biologie, přičemž měl ruce ve vlasech. Louis čekal, kdy je začne trhat.

Zbývalo mu sedm minut do začátku hodiny. To znamenalo pět minut na zopakování látky, se kterou se doma tolik trápil a i teď neměl příliš dobrý pocit, a následný přesun do učebny biologie, nacházející se o patro výš.

Překvapilo jej, když Calvin s hlubokým povzdechem usedl vedle něj i v biologické učebně a hned začal psát menší tahák na kraj lavice. Louis doufal, že nebude obviněn i on za chlapcovu neschopnost naučit se deset A4 stran jedné jediné látky. ,,Docela se bojím, kámo."

Písemky byly rozdány a Louis právě dopsal odpověď na první otázku na druhé straně papíru, když jeho zákeřná učitelka oznámila posledních 10 minut do odevzdání a on zpanikařil. Nečekal, že toho bude tolik. A nebyl jediný, kdo nesouhlasil. Třídou se nesly tiché nadávky, které Calvin využil ve svůj prospěch a zeptal se Louise na otázky, jejichž odpověď neznal. Když Louis neodpověděl a učitelka právě hubovala jejich spolužačce z prostředních lavic, Calvin se jednoduše naklonil k chlapci a začal hledat odpovědi v chlapcově práci. Pomyslně mu nadal, když spatřil dlouhé odpovědi u každé jedné otázky, které s další pomyslnou nadávkou začal pročítat a následně do své práce napsal maximálně pětislovné odpovědi.

,,Díky za pomoc, Lewi," šťouchl do drobného chlapce ramenem, když se po skončení hodiny vraceli do své třídy. Úšklebek zdobil jeho tvář.

,,Nepomohl jsem ti. Sprostě jsi ode mě opsal odpovědi."

,,Pravda.. taky by ses nemusel tolik rozepisovat. Víš, jak dlouho trvalo přečíst každou odpověď a následně zformulovat vlastní?"

,,Určitě delší dobu, než kterou jsi věnoval přípravě."

,,Oi, jsi hotová sassy queen!" rozesmál se Calvin a jeho smích byl natolik nakažlivý, že se rozesmál i Louis. ,,To jsem já."

pozn.: Na fotce je Calvin, ve skutečnosti stejnojmenný Calvin Rodgers, jež se nám dnes také poprvé objevil v této knize. Co na něj říkáte?

Doufám, že se vám naše desátá kapitola alespoň trochu líbila a opravdu, opravdu moc se omlouvám za jednotlivé délky jednotlivých kapitol. Aleee, pokud budou nějaké ohlasy, jsem ochotná přidat následující termín klidně 2 kapitoly/den.

All the love, K xx