Chaos.

Kapitola 2

O týden později byl chlapec nakupovat. Cítil se nepohodlně se všemi těmi lidmi kolem ve svých modrých skinny džínách, ve kterých se mu při chůzi otíraly stehna o sebe. Podíval se do svého košíku a přemýšlel, co vyřadit.

Na druhé straně tu byl muž z kavárny, který byl od jejich prvního setkání k nevytržení. Chlapec tehdy popadl budnu ležící vedle něj a odešel. Harry ho nechal.

Louis zrovna vybíral nejlépe vypadající zeleninu, když zaregistroval ten známý intenzivní pohled na svých zádech. Chvíli poté stála mužská postava z kavárny vedle něj.

Chlapec nakupoval, muž věrně po jeho boku. A takhle to pokračovalo. Starší občas přihodil něco i do svého košíku, ale především čekal na jakýkoliv signál z chlapcovy strany. Nebyl z toho mlčení unavený, miloval být v chlapcově přítomnosti. Ačkoliv by útlé tělo nejradši pohltil do své náruče, byl vděčný, že od něj chlapec znovu neodešel a očividně mu dává šanci.

,,Proč jsi odešel?" přerušil ticho mezi nimi. Copak musí vše narušovat? pomyslel si chlapec. Ten hlas ho ale tak dokonale uklidnil. Cítil se s ním doma.

,,Omlouvám se." potichu pronesl. Nesklopil hlavu zahanbením či trapnou vzpomínkou na svůj ubohý útěk. Vždyť přeci utíkal pořád. Snažil se utéct od věcí. Tiše zamručel, když si v hlavě nadal za svou nepozornost. Nyní bude muset ceny potravin v košíku začít počítat od znova. Neměl neomezený počet peněz.

,,Nechci slyšet omluvu, chci slyšet, proč jsi odešel," zavrčel starší. Ačkoliv mu počínání jeho malého chlapce přišlo sladké, chtěl znát odpověď na otázku, kterou si kladl každou chvíli již celý týden. Taky miloval pořádek, proto ho tahle otázka rozhodila. Stále neznal odpověď, což ho dovádělo k šílenství.

,,Asi jsem jen nestál o tvou přítomnost," zamumlal. Staršího tyto slova nerozhodila, věděl, že to není pravda.

,,Jsi tak krásný," vydechl opět Harry.

A chlapec opět zčervenal, což bylo rozkošné, ale následný zrychlený krok od něj už tolik rozkošný nebyl.

,,Pravděpodobně jen nejsi zvyklý na lichotky či jen pozornost. Očividně jsi uzavřený do sebe, což-"

,,Pro což mám nejspíš důvod!" vyštěkl.

,,- hodlám změnit." trucovitě dořekl muž. Už chybělo jen dupnutí nohou a Louis by protočil očima. Zakroutil nad mužem hlavou a pokračoval dál v chůzi.

,,Přestaň. Mluvím s tebou, tak se zastav." Neměl nejmenší problém dohnat chlapce. Štvala ho ale chlapcova neústupnost.

,,Chováš se jako dítě. Malé, trucující dítě," Louis musel protočit očima nad těmi slovy, protože přesně takový byl muž, z jehož úst tyto slova vyšly. ,,- které chce být jen středem pozornosti, přičemž si hraje na nedostupného." Louis nebyl dětinský a už rozhodně nechtěl být středem pozornosti. Možná jen té mužové.

,,Jsem Louis," pronesl poté, co muž sklapl. Nebavily ho poslouchat řeči, které vůbec nebyly pravdivé.

,,Harry."

A potom tam chvíli stáli s pohledy upřenými na toho druhého. Možná, že Louis čekal víc slov z Harryho úst. Sklopil pohled na své tenisky, jimiž začal jemně přejíždět po dlážděné podlaze. A zase tu byly jeho stehna, otírající se o sebe.

,,Dej mi své číslo Louisi." Jmenovaný chlapec vydal uhm zvuk, když muž nařízl ticho poté, co si na něj chlapec již téměř zvykl.

,,Prosím, neplánuji ti ublížit, pokud na to myslíš. Chci tě jen blíž poznat, možná i víc, než blíž."

A možná to byl Harryho pohled s kapkou zoufalství, možná to byly Louisovy představy všech těch vroucích doteků, možná to byl muž samotný.

A možná, že byl chlapec opravdu naivní, když po chvíli zadal své číslo do Harryho telefonu.