Chaos.

Kapitola 5

Jeho slova Harrymu vykouzlila úsměv na tváři a Louis fascinovaně hleděl na mužovy dolíčky. Když se i po chvíli stále usmíval, i chlapcovy koutky se trochu povytáhly a s pohladem upřeným stále na další přednosti jeho společníka k nim vztáhl ruku a jemně se oněch jamek dotkl. Následně pohladil mužovu tvář a když už ji chtěl vrátit ke svému tělu, Harry překryl jeho ruku svou dlaní a tvář přitiskl ke zdroji tepla.
Louis oněměle zíral a snažil se vstřebat veškerý detail toho krásného momentu.

Již teď miloval dotýkat se jeho krásné, jemné tváře.

,,Strav se mnou dnešní odpoledne." vyřkl nakonec Harry slova, která ho donutila zde tak dlouho čekat na svého chlapce.

Louis jen nesměle přikývl a byl svědkem ještě širšího úsměvu. Přiložil i druhou dlaň na Harryho tvář a obě poloviny obdaroval svými jemnými, uklidňujícími pohyby.

Harry v tu chvíli nemohl být šťastnější. Věděl, že tohle není žádná ubohá hra z chlapcovy strany, protože takový Louis nebyl. Pravděpodobně se mu jen dostává pod kůži víc, než by chlapec chtěl.

S Louisovými dlaněmi stále na svých tvářích se k němu naklonil a políbil koutek jeho rtů. Tento čin zanechal v chlapcově břiše divoké zašimrání. Možná to byli ti motýlci, o kterých vždy jen četl.

Poté, co Harry pomohl Louisovi do svého tmavého, velkého Dodge, při jízdě položil svou dlaň na chlapcovo stehno a byl nesmírně rád, když necítil žádné odtáhnutí či odstrčení. Dokonce se zdálo, že se to chlapci líbí. Jemně po něm přejížděl krouživými, silnějšími, přesto stále jemnými pohyby.

Jeho stehno bylo tak drobné, že jen jednou svojí dlaní zakryl jejich přední stranu.

Louis se díval na své stehno s Harryho hřejivou dlaní a dokázal přemýšlet jen nad tím, jak moc tlustá jsou.

Když se dostali do Harryho bytu, protože ani jeden nestál o běžný program, zahrnující procházku parkem s večeří nakonec, Louis už nebyl tak uvolněný, jako před budovou školy. Nyní v jeho těle byly i obavy z neznámého.

,,Co jsi dnes jedl, Lou?" nedalo Harrymu se nezeptat. Ačkoliv měl křivky na správných místech, jakoby Bůh věděl, že by bez nich byl příliš prostý, byl drobnější, než si prvně myslel.

A Louis zpanikařil. Bál se, že mu Harry řekne, že je tlustý a následně ho vyhodí z bytu. Přemýšlel, zda si něco vymyslet nebo říct pravdu. Z nějakého důvodu mu ale nemohl lhát. Ne při pohledu do jeho očí.

,,Myslíš snídani?" snažil se to alespoň zakecat. Nebyl zas tak hloupý. Nikdy nezačíná den bez snídaně. Ačkoliv si o sobě myslel, jak oplácaný je, věděl, že snídaně je základ a sám si na ni potrpěl.
Miloval sladké, osvěžující snídaně, které ho nasytí i v menší porci. Proto si vždy dělal ovesnou kaši z vloček a sójového mléka s kostičkou hořké čokolády, ovocem a ořechy. Nejraději měl čerstvé jahody, maliny, ostružiny a taky hroznové víno či banán. Ten kluk miloval ovoce.

Ale věděl, že není nejlepší jíst stále to stejné každý den. U něj už to byly měsíce s výjimkou toho, kdy vstal později a vzal si jen ovoce. Musel si udělat širší obzor zdravých, hutných snídaní.

,,Myslím celý den. Jsi tak drobný.." vydechl Harry a znejistil, protože nevěděl, zda to těma posledníma slovama nepřehnal.

Louise to ale částečně uklidnilo. Nyní mu mohl v klidu oznámit, co vše dnes snědl.

,,Měl jsem ovesnou kaši s ovocem, ořechy a hořkou čokoládou." Louis nesnášel, když někdo hořké čokoládě říkal jen čokoláda. Označení hořká si přeci nese z nějakého důvodu. Prostá čokoláda zní až moc sladce.

,,Věděl jsi, že sklenice vody hned ráno tě nastartuje nejlépe a ovesná kaše je skvělá jako snídaně, ale jako odpolední svačina či nedejbože večeře již tak vhodná není?" pokračoval.

Tohle Harryho zamračení trochu vyhladilo, protože Louis byl tak sladký, když mu servíroval tyto ne příliš potřebné informace přímo na zlatém podnosu. Jakoby snad byl sběratel nepotřebných informací.

,,Jsou skoro čtyři hodiny, pojďme ti udělat svačinu." opět se zamračil nad chlapcovým vyděšeným výrazem. ,,Lou?"

,,Já nemám hlad Harry."

,,Nejedl jsi oběd a tipuju, že jsi opovrhl i dopolední svačinou, takže hlad mít musíš. Pravděpodobně si o sobě myslíš, že jsi tlustý a víš, jak toho
dosáhnout? Nepravidelným jezením. Věděl jsi, že tělo si všechny tuky a sacharidy uloží, protože ví, že jen tak brzy zase žádné nedostane?"

Louis o tomto věděl, ale ignoroval to.
Cítil se velmi zahanbeně a taky cítil, že Harryho zklamal.

,,Pojďme ti nyní udělat zdravou svačinu, ano?"

Chlapec byl překvapen, když zahlédl Harryho brát avokádo, protože kdyby mohl jíst něco do konce svého života, s největší pravděpodobností by to bylo právě ono. Miloval ho navzdory faktu, že bylo vážně tučné.

,,Věděl jsi, že avokádo se taky nazývá přírodním máslem?" nemohl si chlapec odpustit. A slyšet Harryho smích bylo pro něj tak úžasné.

Bez přemýšlení přešel muž k jeho chlapci, jehož políbil zase na koutek jeho lahodných, jemných rtů. Všiml si, že chlapec používá ovocný Eos balzám na rty a možná právě proto byly tak vláčné. A ani jeden se neodtáhl. Ačkoliv tyhle činy byly pro Louise nové, ten příjemný pocit rozlévání tepla v jeho podbříšku při jakémkoliv sebemenšímu dotyku jejich kůží ho naprosto uzemnil se vždy z plachosti odtáhnout.

,,Ano, taky že je velmi vydatné."

Celozrný žitný chléb s přírodním máslem, vejci, které byly Harrym usmažené na arašídovém oleji pro klid jeho chlapce, a plátkem rajčete byl naprostý skvost pro chuťové pohárky obou. Harry nechtěl, aby se Louis cítil špatně, kdyby jedl jen on, a proto ho alespoň podpořil a snad dodal pocit klidu tím, že udělal to samé i pro sebe. Louis tohle ocenil a v duchu přidal pomyslné body pro Harryho. I když, potřeboval vůbec nějaké?

A možná, jen možná Louisovi tahle vydatná svačina zachutnala tak moc, že o ní začal přemýšlet jako o další zdravé variantě k jeho snídani.

Prosím, prosím, chtěla bych znát váš názor. Zkritizujte, pochvalte, udělejte cokoliv, ale vážně bych chtěla znát váš názor ať už na samotný díl či knihu celou. Nic nepovzbudí do psaní nových dílů tolik, jako právě komentáře. Napište třeba i to, jak se podle vás bude děj nadále vyvíjet :).