Chaos.

Kapitola 17

Odysseus od Jamese Joyce. O téhle knize se nikdy nemluví špatně, ale když se vás někdo zeptá, o čem je, tak to nedokážete pořádně vysvětlit a zdá se, jako byste ji ani nečetli. Odysseus, právě tato kniha ležela na Louisově lavici. Byly to právě Louisovy oči, jež byly upřeny na jejích stránkách, z nichž hltaly každé slovo.

Slyšel o ní již několikrát, ale vždy čekal, až bude starší, protože věděl, že se nejedná o lehké čtení. Také byla poměrně drahá a on si ji prostě nemohl dovolit. Když ji ale včera zahlédl v jedné z Harryho polic, když odcházel, s nadšením jej požádal o vypůjčení.

Příchodem své profesorky byl němě donucen ji zavřít a plně se věnovat hodině.

,,Pana Rodgerse,” odmlčela se, přičemž se rozhlédla po celé třídě se snahou ho najít ,,nezapisuju..” nespokojeně mlaskla, načež se okamžitě ozval smích Louisových spolužáků.

,,Tak co? Kolik minut mu dáme dnes? 10? 15? 20? Sázky uzavřené?” třídou zavládl chaos, když přes sebe začali všichni překřikovat své sázky. Louis miloval tuto profesorku. Nejen že bylo vidět, že rozumí všemu, o čem mluví, ba dokonce měla opravdu skvělou povahu, jíž si dokázala získat snad každého. Louise fascinovala a již několikrát sám sebe přichytil při přání si být jako ona.

Dveře se ohromnou rychlostí otevřely, když Calvin doslova vletěl do třídy, a několik lidí naskočilo leknutím.

,,Kdopak se nám to uráčil přijít?” káravě na něj pohlédla profesorka, než shlédla na drobné, vskutku elegantní hodinky na jejím úzkém zápěstí. ,,8 minut. Kdokoliv si vsadil 10, vyhrává. Ostatním Calvin k výhře snad dopomůže příště. Nyní se pusťme do učiva.”

Celý den Calvin po Louisovi pohlížel. Bylo jedno, že psali písemku nebo snad měl dávat pozor na výklad, vždy si dovolil ukrást pár vteřin na pohlédnutí do Louisovy tváře. A ke všemu překvapení, dařilo se mu skvěle. Nikdo si jeho občasných pohledů, směřovaných k modroočkovi nevšiml. Dokonce ani samotný Louis. Ovšem i Calvinova úspěšná kariéra tajného pozorovače musela jednou skončit.

,,Koukáš na mě, jakobys do mě snad byl zamilovaný,” nervózně se zasmál Louis. Doufal, že to není pravda. Nerad ubližoval lidem a neopětovaná láska opravdu bolela.

,,Ne, to ne. Jéžiš Louisi, nenamýšlej si tolik.” rozesmál se Calvin na celé kolo.

,,Tak proč na mě tak hledíš?”

Harry: Dnes přesně v 14:55 čekám před tvou školou. Nenechej mě zbytečně dlouho čekat. Xx

,,Vypadáš jinak,” pronesl Cal po chvíli přemýšlení. Louisovy reakce se mu dostalo ihned. Pozvedl obočí a hlavu trochu nahnul ke svému rameni, jak u něj bylo zvykem. ,,Jak jinak?”

Harry: Zapomněl jsem ti napsat, jak příšerně moc tě zbožňuju.

Harry: A opravdu se tě nemůžu dočkat.

,,Tak nějak šťastně, odpočatě, klidně.. ježiš Louisi, nezaměstnávej mě takovýma blbýma otázkama.” nasupěně vydechl Calvin.

,,Tak na mě nehleď. Donutil jsi mě přemýšlet, jak ti co nejjemněji říct, že mé city k tobě nejsou stejné.”

,,Sklapni prosimtě. Raději mi řekni, kdo může za tvoji změnu.”

Harry: Mám na dnešek plán!

Harry: snad mě neodmítneš.. Xx

Harry: Miluju tě. 🌹

,,Změnu?” vyjekl hraně překvapeně modrooký.

,,Nebuď hloupý. Nikdy jsi doslova nezářil jako Slunce. Přesněji, tvoje oči nikdy nezářily jako to nejprůzračnější moře, o jehož hladinu se odrážejí paprsky Slunce”

,,No teda, jak vidím, delší spánek ti dělá opravdu dobře. Možná jsi právě nyní odstartoval svou uměleckou kariéru. Uvidíme, třeba z tebe bude opravdu dobrý básník.” dostalo se mu pokroucení očima z Calvinovy strany.

,,Tak kdo je ta šťastná?” nedočkavě pokračoval ve vyzvídání. Louis ztuhl.

,,Ehm, šťastný.” nejistě pronesl Louis. Opravdu se bál reakce jeho společníka.

,,Kdo je ten šťastný?” uculoval se Cal.

,,Počkat, tobě-”

,,-to absolutně nevadí. Notak kámo, nenechávej mě dál v napětí.”

,,Jsi úžasný!” skočil mu do náruče Louis. Nemohl si přát lepšího kamaráda. Ačkoliv se znali krátce, věděl, že je to přátelství na celý život a pokud se v tomto mýlil, bylo to přátelství alespoň na hodně, hodně dlouhou dobu.

,,Pozor, aby nás zpoza rohu nepozoroval tvůj milý.” zasmál se Cal, ale i přesto pevně objal chlapce, jež mu visel kolem krku.

,,Zajisté by to pochopil.” pyšně pronesl.

,,To nemůžeš s jistotou říct-" začal Calvin, ale byl přerušen Louisovými slovy.

,,Jmenuje se Harry. Nedokážu jej popsat slovy. Je prostě.. naprosto.. úžasný. Ale teď už musím jít. Ahoj!” posledních pár slov vykřikl již zády k jeho společníkovi běžící k známému, velkému Dodge.

Vyskočil na kožené sedadlo spolujezdce a okamžitě pohled přesměroval k Harrymu, který se k němu vzápětí nahnul a s veškerou vášní jej políbil. V tu chvíli dokázal vnímat pouze nezdravě dobré polibky a opojnou vůni linoucí se celým prostorem velkého auta. ,,Ahoj.” jemně vydechl, načež se opět nechal rozmazlovat Harryho polibky. Pozdrav mu byl opětován hned, co se od sebe odtrhli a než se Harry vrátil zpět plně na své místo řidiče, věnoval chlapci poslední polibek.

Auto se dalo do provozu a chlapec opřel svou hlavu o zatmavenou tabuli skla. Zavřel oči a užíval si moment toho okamžiku. Mužova velká, hřejivá dlaň stiskla chlapcovo štíhlé stehno, jež začal automaticky hladit a Louis přísahal, že kdyby byl kočka, zajisté by začal vrnět.

,,Jaký máš plán?” pousmál se.

,,Dnes budu tvůj sugar daddy.” uculil se, zatímco Louis s vytřeštenýma očima zíral na jeho tvář.

///
Krásné ráno moji nejmilejší! Neskutečně MOC se omlouvám za poměrně dlouhou neaktivitu, ale minulý týden jsem se vůbec nedostala ke psaní a vůbec, neměla jsem žádný nápad.

Jak se vám ve škole vůbec daří? Já si uvědomila, že to, co mi na nižším gymnáziu stačilo, nyní zdaleka není dost, což se i důvod mé neaktivity. Snad se ale brzy dám do pořádku a budu se moct věnovat více psaní. Minulý týden byl vážně skvělý - samotný začátek jsem započala naražením levého ukazováčku na ruce a následným zjištěním namožených žeber. Nezní to skvěle?
😅 Nechci ale, aby to vyznělo jako stěžování. Všechny tyhle malý úrazy ke mně prostě patří 😄😄.

Doufám, že se vám všem vede alespoň trochu lépe.

Mějte se krásně! 🍀

All the love, K. Xx