Chaos.

Kapitola 12

Jeho močových měchýř silně protestoval, když si řekl, že vyžehlí jeden ubrus a následně se zbaví toho nepříjemného pocitu. Z jednoho ubrusu ovšem byly dva a ze dvou všechny v onom vzoru. Zbývaly mu poslední tři jiné barvy, ale to už utíkal dolů vyřešit situaci.

Byla neděle, 12:10 - dvě hodiny, deset minut, co chlapec začal žehlit a zbývaly mu už jen tři ubrusy a následné poskládání všech čerstvě vyžehlených ubrusů a pracovního oblečení do skříně tomu určené.

Chlapec si dělal strategie i v pouhém žehlení. Roztřídil hromadu na utěrky, oblečení a každý jeden druh obrusu předtím, než se pustil do opravdové práce.

Tímhle způsobem šlo vše opravdu rychleji.

Zanesl všechny čerstvě vyprané utěrky do kuchyně a vydal se zakončit svou dnešní směnu umytím schodiště a země v horním patře. To zabralo 20 minut a právě mířil zase nahoru pro své věci, když do haly vstoupili tři muži úhledně upraveni v krásných, jistě velice drahých, oblecích. Jednoho poznal. Ačkoliv nemluvil, poznal by jej už jen díky jeho nádherné, specifické vůně naprosto kdekoliv.

Harry vzhlédl k zírající osobě na schodišti a zalapal po dechu, když spatřil svého chlapce. Ačkoliv nevěděl, jak pozná správnou chvíli, dával mu čas. Již tolik dní.

Ale teď byl tady, stál na schodišti přímo před ním a byl drobnější, než kdy dřív ve svých modrých skinny džínách a volném triku. Byl tak krásný, ale nemohl pochopit, co zde dělá. Měl namířeno nahoru, kde byla jen kancelář a prádelna. Copak zde chlapec pracoval?

,,Lou..” vydechl měkce a pomalými, váhajícími kroky přešel ke schodišti a následně vyšel pár schodů nahoru. Stál na schodu před jeho krásným chlapcem a díval se do jeho krásných modrých, modrých očí. ,,Lou.” zopakoval.

,,Harry.” vydechl roztřeseně Louis. Nechtěl plakat, ale teprve nyní,při pohledu do smaragdových, tolik známých očí, si uvědomil, jak moc mu chyběl. Snažil se na něj nemyslet, ale nyní bylo všechno pryč. Již v momentě, kdy se opět střetly jejich oči.

,,Proboha Lou, co tady děláš?” okamžitě omotal své paže kolem útlých boků a zabořil nos do chlapcovy prohlubně v krku. Klíční kosti ho řezaly, ale on je miloval. ,,Prosím, odpusť mi, tak moc se ti omlouvám. Tolik se ti omlouvám. Nedokážeš si představit, jak příšerně moc mě mé chování mrzí. Rozhodilo mě tolik věcí a já to všechno ukládající se uvnitř mě nemohl unést. Dokážu ti, že takový nejsem. Už ti nedám jediný důvod se mě bát. Jen mi odpusť a dej mi šanci.”

A chlapec se zmohl jen na silné obětování mužové náruče, což pro oba v tu chvíli znamenalo více, než slova.

,,Miluju tě.” přerušil Harry ticho. Jeho slova byla plná odevzdanosti, citu a vášně.

Nevyřkl je ale za účelem je slyšet zpět. Chtěl, - doufal - aby je slyšel až když bude jeho chlapec připravený a jistý svými city k muži. On připravený již byl a chtěl, aby i jeho chlapec znal jeho city k němu.

,,Nyní se půjdeme najíst a poté můžeme strávit celý zbytek dne spolu, pokud to na tebe není moc unáhlené.”

,,Je, ale.. rád s tebou strávím dnešní den.”

To stačilo k Harrymu velkému úsměvu a následným krokům zpět dolů s chlapcovou dlaní v té své.

,,P-počkej. Musím si jít pro své věci.” opatrně promluvil Louis a počkal na Harryho přikývnutí a jemně pohlazení jeho hřbetu ruky, než se vydal pro svou tašku, s niž zamířil do dveří kanceláře.

Vzhledem k nepřímo danému rozmezí své pracovní doby dostával peníze pokaždé, kdy byl zavolán do práce, což Louisovi tak nějak vyhovovalo.

Když vyšel, s jemným úsměvem na rtech scházel schody plně rozhodnut strávit dnešní den s mužem, jež ani jednou za posledních několik dní neopustil jeho mysl.

Nyní se cítil být opět opravdu šťastný.

pozn.: Tadaaaa!! Jste překvapeni? Dnes to byly 2 kapitolky/den.
Jinak už jsem doma, tak snad zítra něco napíšu 😊.
A co vůbec říkáte na děj? Nezdá se vám Louisovy činy příliš unáhlené?

All the love, K xx