Chaos.

Kapitola 23

Bylo to poprvé, co muž chlapce viděl plakat. Silně jej tiskl na svou hruď a když chlapec po chvíli usnul, on pozoroval jeho tvář. Bylo tolik bolestivé sledovat neklid chlapce i v jeho spánku. Tohle nebylo správné. Ve spánku jsme měli možnost odplout dostatečně daleko od všech problémů, s nimiž se musíme den co den vypořádávat. Byla to možnost na chvíli uniknout. Avšak chlapec ji neměl. Nerozuměl tomu.

Pociťoval něco mnohem silnějšího, než kdy dřív. Možná to byla nehynoucí láska, možná nepředstavitelná oddanost a nebo touha drobnému tělu pomoci. Jeho nitro bylo splašené. Poprvé ve svém životě neměl sebemenší tušení, co dělat. Nemohl svého chlapce unést, avšak nemohl jej ani nechat zde, v domě, v němž zajisté zažíval hrozná muka.

Vlastně ani nevěděl, co přesně se v životě jeho mladšího přítele děje. Tolik si přál podlehnout sladké nevědomosti, ale nemohl. Na chvíli si dokonce přál chlapce nikdy nepotkat. Byl zmatený sám sebou. Nevěděl, jak pokračovat, jak chlapce zachránit. Všechno se zdálo být tak složité.

Byl to paradox, protože ačkoliv s Louisem prožíval ty nejtěžší momenty v jeho životě, zároveň to byl právě drobný chlapec, se kterým byl jeho život konečně kompletní. Nehodlal se všech těch nových pocitů vzdát.

Nohy měli propletené. Harry sledoval chlapcovu tvář a když už nemohl odolat pokušení dotýkat se Louisovy pokožky a tím zvýšit pravděpodobnost jeho probuzení, povolil svým zabránám. Třebaže byl spánek důležitý, nemohl mu dovolit se trápit i v něm. Proto hřejivě a zlehka začal hladit jeho chladnou tvář. Pozoroval každý kousíček jeho tváře a každý sebemenší pohyb. Chtěl mu ukázat lásku.

Přikrývky šustěly, když trochu nalehl na mladé tělo a přiblížil se k Louisovu krku, na který chvíli pouze narážel jeho horký dech. Zhluboka dostával do plic okouzlující vůni svého chlapce. Jazykem si navlhčil rty a následně lahodný krček začal líbat. Jeho horké rty vedly dokonalou souhru s chladnou pokožkou a muž nemohl být šťastnější, když se jemná pokožka, která se nyní pod návalem polibků lehce barvila, napnula tím, když se chlapec víc vystavil Harrymu. Ten neváhal a s ještě větší vervou pokračoval ve svém díle. Tichem pokoje se nesly pouze mlaskavé zvuky souboje Harryho rtů s chlapcovou pokožkou a jemné vzdychy vycházející z Louisových drobných úst. Teplo se mu rozlévalo celým tělem. Byl si dobře vědom nadcházejících modřinek lásky na svém krku, ale nevadilo mu to, nebránil se. Byl rozhodnutý se Harrymu poddat. Bezmezně mu věřil. Mezitím co Harry Styles postupoval dolů jeho pokožkou přes klíční kosti až nahoru přes bradu na propadlá líčka a následně až k chlapcovým rtům, na kterých setrval, v drobném těle to doslova vřelo. Měl pocit, jakoby měl brzy vybuchnout.

Nyní již Harry s opěrou svých rukou ležel na slabém těle a společně s chlapcem vedl souboj polibků. Pevná lýtka Louise se silně obmotaly kolem Harryho boků a tlačily ho k sobě. Z obou úst se vydral vzdych tlumený jejich polibky, když se Harry začal svou pánví otírat o klín pod sebou.

Líbal jej se vší svou láskou, chtěl mu ukázat jeho místo na Zemi. Chtěl mu dokázat, že má smysl bojovat. Odtáhl se od něj a vzal si chvíli jen na vstřebání každého detailu jeho tváře. Oči slastně zavřené, tváře rudé vším tím horkem postujícím jeho tělem, z pootevřených rtů vycházející splašený dech. Nemohl se na něj vynadívat. Nedokázal vstřebat vše, co viděl. Byl nádherný. Stín jeho řas řasám samotným přidával na délce a on nemohl uvěřit, že ten drobný človíček pod ním je opravdový, z masa a kostí, že není anděl.

Víčka se mírně pootevřely a daly světu na obdiv jeho unikátní šedomodré oči. Harry jim propadl. Naprosto. Již první den, kdy chlapce spatřil. Topil se v hlubinách čirého moře Louisových očí. Nedokázal dál vzdorovat a sklonil se k jeho napuchlým rtům. Rukama zajel pod jeho triko a velkými teplými dlaněmi předjížděl po jeho pokožce. Chytil konec látky, kterou následně svékl z drobného těla. Líbal jeho klíční kosti, hruď a bříško. Vlhkými polibky obdaroval každý kousek jeho pokožky. Snažil se mu ukázat lásku. Tohle nebylo jen o něm samotném. Na tohle byli zapotřebí dva.

Nevnímal Louisovy nářky během toho, co do něj vnikal. Přestal by, kdyby na něj pohlédl, a třebaže se to mohlo zdát velmi sobecké, nedělal to pro sebe. Věnoval se jeho tělu jak nejlépe mohl. Činy nepřicházely z hlavy ale ze srdce, kterým se řídil pouze v chlapcově přítomnosti.

A třebaže to bylo přesně tehdy, kdy drobné tělo svého chlapce tiskl pevně ke své hrudi po společně prožitém, tolik intimním okamžiku, a nebo následující brzké ráno, kdy chlapec opouštěl dům, v němž strávil svůj dosavadní život, kdy Harryho činy konečně začaly dávat smysl.

Se slzami v očích zhlížel na obyčejný dům, za jehož zdmi poslední roky prožíval tolik nepříjemné chvíle. Na ramenou pociťoval tíhu batohu a s poslední myšlenkou na ženu klidně spící v útrobách domu se odebral k odchodu.

Byl to člověk, který pro něj byl ochoten položit život.
Byl to člověk, který se staral o jeho pohodlí,
ale zároveň to byl právě on, kdo na něj neměl čas.
A on to bral. Myslel si, že tomu rozumí,
že rozumí podstatě života.
Byla to prostě věc, se kterou se smířil.
Avšak nyní, právě teď a tady, se jeho názor rapidně mění.

Teprve nyní cítí, že všechny ty dny, měsíce, roky nebyly podstatou života.
Nebylo to žití nikoho z nich.
Žití a bytí rozhodně není to samé.
Víš to ty, vím to já.

Přestože se každým krokem více a více vzdaloval všem jeho útrapám, nebyl si tak zcela jist, že dělá dobře, že vše zvládne. Přecijen byl ješte stále dítě. Chtělo to obrovskou kuráž opustit jedinou osobu, kterou bezmezně miloval a zároveň nenáviděl. Bylo nepředstavitelně těžké opustit vlastní matku. Tkvěly v něm obavy, ale ze všech sil se jim snažil nepodlehnout, protože kdyby to dopustil, nebylo by již cesty zpět.

A tak se tedy šoural ulicemi města, jemuž doposud dělal pouhou kulisu. Oblohu ovládaly miliardy hvězd a on kráčel s hlavou zdviženou. Byl rozhodnutý přestat se dívat do země a naopak začít vzhlížet na oblohu, byl odhodlaný začít odznovu.

//

Ahoj lásky! Rozhodovala jsem se, zda kapitolu vydat ještě 31.12.2017, ale nakonec jsem si řekla, že jak na Nový rok, tak po celý rok snad bude mít něco do sebe, a proto zde tuto krásu máme dnes, 1.1.2018. Všem Vám moc děkuji za vaši úžasnou podporu. Za každou hvězdičku, za každý komentář, ale také za každé jedno přečtení a především trpělivost. Jsem si vědoma svého obrovského nedostatku, a to právě velmi dlouhými pauzami mezi jednotlivými díly. Slibuju, že na sobě zapracuju, ale přestože se to nemusí zdát, tohle psaní je pro mě opravdu těžké. Přesto doufám, že se vám líbí. Jsem opravdu vděčná za každého z vás a třebaže mě někdy mrzí, že mnoho z vás nenapíše svůj názor, ve výsledku jsem vám strašně vděčná na vše. Krásné prožití letošní silvestrovské noci a stejně tak i celého nového roku. Hodně štěstí, pohody, ale především lásky a zdraví. A především: Treat people with kindness 🌹

All the love as always, K. Xx