Chaos.

Kapitola 6

Když oba dojedli, Harry dal Louisovi prostor na zhotovení jeho domácích úkolů. Pravdou bylo, že Louis sice úkoly měl, ale ani jeden nebyl na následující den. I přes to se ale pustil do svých prací. Byl již zvyklý vše dělat v den zadání a dále se tím nezabývat, nemít v hlavě slabě blikající kontrolku povinností.
Takhle měl vždy jistotu, že se mu neseskupí plno věcí, které nakonec nestihne udělat. A navíc měl vždy možnost své práce zdokonalit. Dohledávat informace, fakty či obrázky. Tohle však často nedělal. Téměř vždy byl se svými úkoly spokojený a nešťáral se v nich zbytečně dál. Ale i tak to zde bylo jako možnost.

Rád si hledal informace na internetu, z nichž rozšiřoval své znalosti a nebo dokonce někdy psal i fejetony či úvahy právě na věci, o kterých četl. Tohle byla další věc, kterou miloval. Pokaždé, kdy byla zadána v rámci školy slohová práce, jásal. Již při obeznámením s tématy k výběru měl jasno, které si zvolí a ještě tu hodinu začal přemýšlet o obsahu. Někdy se i stalo, že se mu k danému tématu vybavil nějaký citát nebo situace, jež by mohl použít a ačkoliv šlo mnohdy jen o pár písmen či slov, chlapec mohl dlouhé hodiny vymýšlet celý obsah jen proto, aby mohl použít již těch zmíněných pár slov. A samozřejmě, učitelé jeho práce milovali. Jediné, co shledával velmi drásajícím, byla hloupá témata.
Nechápal, proč třeťákům zadávali tak stupidní a mnohdy až dětská témata. Tehdy pro něj bylo napsat tuto práci mnohem těžší, než když měl psát například o interupci, homosexualitě či eutanázii. Miloval si zjišťovat různé fakty o takových věcech a následně formulovat za pomoci vlastních myšlenek vlastní verzi článku.

Uběhla hodina a čtyřicet šest minut, když chlapec odložil zvýrazňovač k dodání naprosté přehlednosti článku. Harry mu půjčil i svůj macbook a tiskárnu vzhledem k tomu, že práce měla být elektronicky vytisklá. Zpočátku chvíli sledoval svého svědomitého chlapce vykonávat své povinnosti a poté potichu zašel do útrob bytu, aby jej nevyrušoval. Přemýšlel, jak jej získat. Jak jej přimět opět normálně jíst a jak se sblížit.
Byl rozhodnut mu každý den říkat, jak krásný je a donutit jej milovat části těla, která nyní nenávidí. Věděl o tom.

Ačkoliv byl rád za chlapcovu svědomitost, již po hodině cítil potřebu jej mít u sebe. Obzvlášť když jej měl téměř na dosah ruky.

Louis ho velmi potěšil, když tichými kroky přešel z Harryho pracovny do obýváku, kde stálo křeslo s mohutným mužským tělem. Do ničeho se nenutil, když přišel k němu a ladně se posadil na opěrku křesla, přičemž se jemně přitulil k Harryho boku. Muž zareagoval okamžitě a stáhl chlapce do svého klína. Jednu ruku měl položenou na Louisově zadní straně stehna kousek pod zadkem a druhou si jej za záda pevně, ale jemně zároveň tlačil ke své hrudi. Chlapec se zavrtěl, když hledal pohodlnou polohu a poté složil svou hlavu do mužovy prohlubně mezi krkem a ramenem. Vdechoval jeho nádhernou, specifickou, osobní vůni smíchanou s jistě velmi drahým parfémem. Již teď se jí nemohl nabažit. Víc se zavrtal do mužovy náruče a přál si zastavit čas. Dokonce obmotal ruce kolem Harryho krku a cítil se úžasně. Stejně jako Harry.

,,Lou, víš v čem je stejné panictví a lízátko?" Louis si povzdychl, ale nyní Harryho neobviňoval z narušení krásné chvíle. Začínal s němu znatelně projevovat svou náklonnost a kromě toho mu byť jen jeho hlas dokázal poslat mírné vibrace do jeho těla. ,,Pověz."

,,Je snadné ho vzít dítěti." zachechtal se Harry.

,,Tak tenhle byl opravdu morbidní." zašklebil se Louis, načež stisk okolo jeho těla zesílil. Harry naprosto miloval každý jeho pohyb.

A přesně takhle začalo Louisovo objevování Harryho posedlosti strašných vtipů. Řekl mu jich nespočet a ačkoliv u prvních jen kroutil hlavou, zatímco se Harry smál, u dalších se k němu připojil. Ne proto, že by snad byly vtipné, - popravdě měl vážně chuť ho za ně praštit - ale proto, že Harry vypadal při smíchu tak bezstarostně, tak krásně a prostě cítil, že musí sdílet Harryhl radost s ním.

Měkce se usmál a umlčel Harryho polibkem na rty. Byl to spíš dětský polibek, ale vzápětí se změnil na ten opravdový, když Harry neotálel a bez sebemenšího zaváhání svého chlapce políbil zpět.

Zamilovaně se usmál, když Louisova líčka zčervenala a se slabým chichotáním schoval svou tvář opět do Harryho krku.