Chaos.

Kapitola 14

Dny se slévaly do sebe. Louisův život se během pár dní stočil do nekončícího stereotypu. Zároveň zde ovšem byl i Harry, který pro chlapce představoval rozptýlení, lásku a především domov bez byť jen sebemenší snahy. Ve skutečnosti to netrvalo dlouho, ovšem v Louisových myšlenkách nekončící dny, než si sám dokázal tuto skutečnost přiznat. Bylo to pro něj neskutečně děsivé, ale uklidňující zároveň. Teprve až teď skutečně pochopil, že domov neznačí budovu s vašemi rodiči vevnitř. Ve skutečnosti domov představuje člověka, lidi, věci či vzpomínky.

Bylo až děsivé, jak rychle čas plynul. Ačkoliv se minuty zdály být moc dlouhé ve chvílích, kdy pracoval nebo byl v domě svých rodičů, skutečnost byla vskutku jiná. Vše se mu zdálo být velmi nespravedlivé. Ať už to byli jeho spolužáci a jejich podvody, když se Louis, snad jako jediný, na vše snažil pečlivě připravit, nebo chvíle strávené s jeho krásným mužem, kdy hodiny plynuly světelnou rychlostí. Ve všem hledal spravedlnost a taky byl opravdu tvrdohlavý. Už jako čtyřletý ve školce odmítal uklízet rozházené hračky po jiných dětech. Louis byl bastard a to nešlo jen o malého Louise, jež žaloval na své spolužáky. Louis byl nehorázný bastard co se týče přivlastňování. Jeho nynější obětí se stal právě Harry. A nebylo tomu divu. Jevil o chlapce viditelný zájem, dokazoval mu svou náklonnost a nespěchal na něj.

Chlapec v sobě nesl jiné city, než kdykoliv předtím a obával se, že se jedná právě o lásku. Již dávno si přiznal, že k muži chová určitou náklonnost - toto ale bylo úplně jiné. Měl v něm oporu, ale svých citů se vážně bál. Bál se k někomu silně přilnout - o tom nebylo pochyb - ale také se bál se někomu svěřit. Konkrétně toto Louisovi dělalo problém odjakživa. Sám přesně nevěděl, kdy ztratil důvěru v lidech, ale bylo tomu tak. Naučil se nikomu nesvěřovat, protože hlubší slova sdílená s jinou osobou vždy jen přidaly zátěž, jež nesl na svých zádech, způsobenou zradou. Nebylo okamžiku, kdy především jeho matka nepoužila jeho slova proti němu. Tímhle způsobem pomalu, ale jistě ztrácel veškerou důvěru a především snahu být lidem u těla. Doufal ale, že takový muž není.

,,Dobré odpoledne zlato,” ozval se chraplavý, zvučný hlas z telefonu poté, co Louis odložil žehličku stranou. Mohl cítit Harryho úsměv přicházející s jeho slovy. ,,Jsi pro zbytek dnešního dne volný?”

Snažil se být volný, snažil se nevázat na lidi a ačkoliv mužova slova byla myšlena jinak, Louis nemohl zastavit pochod jeho myšlenek právě na svou verzi toho slova.

,,Právě jsem v práci, Haz.” povzdechl si. Opravdu se cítil jako hlupák. Tvrdne zde již několik hodin a výsledek zřejmě nebude žádný. Měl chuť se vším skoncovat, ale to si nemohl dovolit vzhledem k jejich rodinné situaci. ,,A vidím to ještě tak na hodinu.”

Cítil slzy v jeho očích, když pohlédl na zbývající hromadu prádla a přemýšlel, zda i ta hodina nebude málo. Tak příšerně moc se snažil být silný, ale přestával stačit svému momentálnímu životnímu stylu. Nenacházel žádnou sílu, když zmoženě opět zvedl žehličku a dal se do práce s telefonem stále u ucha.

,,V pořádku, Lou. Takže za hodinu jsem u tebe?”

,,Ano.. těším se.”

,,Ani si nedokážeš představit, jak šíleně moc se těším já. Jsi úžasný, zlato, vydrž.” to dodalo chlapci potřebnou sílu a byl to právě Harry, jež ho poslední dny držel nad vodou.

pozn.: Krásné čtvrteční ráno! 🌞 Co dnes máte v plánu?
Tahle kapitola rozhodně nebyla plánovaná na dnešek, ale notak.. potěšila jsem vás s ní alespoň trochu? A vyčkejte, následující kapitola bude žhavá. Nebo možná ne, ale objeví se tam náš milý Harry. 😊

All the love, K xxxx