Volání

kapitola 2.

Ten dotyčný omdlel a já nevěděla, co dělat. Sundala jsem mu tričko a podívala jsem se na rány, samé kousance a drápance. To muselo udělat nějaké zvíře. "Maio zavolej záchranku, já Jamie ho odneseme pryč z lesa." řekla jsem a Maia ihned vytáhla mobil a vytočila záchranku.

Já a Jamie jsme ho donesli ven z lesa k silnici a jen čekali na záchranku. Jeho tričkem jsem se snažila zastavit krvácení na břiše a Jamie zase jeho mikinou na ruce. Už jsem z dálky slyšela houkat záchranku. "Už jedou." řekla jsem a slyšela jsem chraplavé oddechování dotyčného.

Začal se probírat. To už byla sanitka skoro u nás a já jsem začala mávat rukama, aby si nás všimli. Sanitka u nás zastavila a hned k nám přiběhli dva záchranáři s nosítkama. "Co se mu stalo?" řekl jeden za záchranářů, když ho nakládali do sanitky. "Nevím, takhle jsme ho našli, hned po tom jsme vás zavolali." řekla jsem a on jen kývl a odjeli. Vrátila jsem se zpět na to místo za Maiou a Kerem. Maiu s Kerem jsme potkali po cestě a vydali jsme se k nám domů. "Zajímalo by mě, co se mu stalo." přemýšlela jsem nahlas. "Asi ho napadlo nějaké zvíře." řekla jednoduše Maia. "Ty kousance vypadali jako vlčí, ale drápance mi nesedí, byli moc velké na obyčejného vlka." řekla jsem "Nemohl to být ten hledaný vlk? Píšou tady, že je větší, než normální vlk." řekla Maia a ukázala mi display jejího telefonu. Když jsme dorazili ke mě, tak jsme si ještě chvíli povídali a pak James s Maiou odešli. "Nemáš hlad?" podívala jsem se na Kera, on zavrtěl ocasem a já jsem mu ohřála kuřecí maso, co jsme měli v ledničce. On ho všechno snědl a pak si lehl do svého pelechu. Já nechci, aby zdomácněl, nechci, aby z něj byl jenom obyčejný mazel. Povzdechla jsem si a šla jsem se vysprchovat. Pak jsem si na sebe vzala pyžamo a vzala jsem si do ruky sušenky a do druhé jsem si vzala notebook. Našla jsem si stránky, na kterých byl ten hledaný vlk a pročetla jsem si je. Je to Omega, zabíjí krávy a ovce, napadá lidi. Z okna jsem uslyšela vytí. Seběhla jsem dolů a doběhla jsem na zahradu. Tam seděl Kero a vyl na měsíc, ostatní vlci mu odpovídali, dokonce i někteří psi ze sousedství začali výt. To budou sousedi rádi. Já jsem si šla znovu lehnout a usnula jsem pak úplně normálně.

Ráno jsem se probudila ještě před zvoněním budíku a šla jsem se podívat po Kerovi, jestli je venku, nebo ne. "No to si ze mě děláte prdel." řekla jsem a dívala jsem se na vlky na naší zahradě a rozhrabanou zem. "Proč já? Rodiče mě zabijou." řekla jsem a všichni vlci se na mě podívali. Kero ke mě přišel a přesně vím, co by mi řekl. "No jo chápu. Když nemůžeš ty za smečkou, smečka musí za tebou." řekla jsem a povzdechla jsem si. "Jak jste se sem vůbec dostali?" rozhlédla jsem se po zahradě a všimla jsem si díry u plotu, takže se podhrabali. Šla jsem zpátky a šla jsem se převléct. Vzala jsem si bílé uplé džíny a zebrované tričko. Ke snídani jsem si vzala jen jablko a udělala jsem si ranní ygienu, což zahrnuje čištění zubů, rozčesání, opláchnutí obličeje a kapánek se nalíčit. Hotová jsem byla v 7:15. Ještě jsem seděla na zahradě a pozorovala Kera s jeho smečkou. Seděla jsem u bazénu a co Kero neudělá, skočí do vody, hned vedle mě a pocáká mě. Vlasy jsme mokrý neměla a oblečení stihne uschnout, není to tak strašný. V 7:25 jsem vyrazila do školy a modlila se, aby Kero a jeho smečky nic neprovedli. Po cestě jsem opět potkala Maiu a Jamieho. "Tak jak je na tom Kero?" zeptala se Maia "Líp. A jaksi si zavolal celou smečku a teď je na naší zahradě a já se modli, aby jí celou nezdemolovali." řekla jsem ztručně. "Nechtěla bych." řekla Maia. "Přesně." řekl Jamie. "Díky za podporu. Já se musim zamyslet, jak to okecam před mamkou a navíc když jsem jí řekla pes, ale ona uvidí vlka." naznačila jsem gestem, že mi z toho pukne snad hlava. "To nějak vyřešíme." dala mi Maia ruku okolo ramen. To už jsme byli před školou a čekali jsme na otevření. Najednou k nám přicupitala nějaká mladší holka. "Ehm.. Ahoj. Ty jsi Sára že?" řekla a já nevěděla co dělat. "Eee.. Jo. Jsem. Potřebuješ něco?" řekla jsem s podivným obličejem a ta holka se ještě víc rozjasnila. "Je pravda, že máš doma vlka?" tak to mě zaskočilo. "Co? J-Jak to víš?" jak to někdo může dělat. "Viděla jsem to na Instagramu. Víš já jsem velká milovnice vlků a nikdy jsem vlka z blízka neviděla. Jen bych se chtěla zeptat, jestli bych ho mohla někdy vidět." řekla a já jsem se podívala vražedným pohledem na Maiu a Jamieho. "Počkej tady, jenom si musíme promluvi, hned se ti budu věnovat." řekla jsem a oba dva jsem odtáhla dál od ní. "Tak jo. Kdo to tam dal." ukázala jsem na oba dva. "Asi já. Ale nevěděla jsem, že tě někdo pozná ze zadu." řekla a ukázala mi tu fotku. Bylo tam jak objímám Kera a přede mnou a za Kerem stojí jeho smečka. "Promiň" řekla. "Smaž to a prominu." řekla jsem a otočila jsem se k ní zády. "Ještě moment. Kolik to vidělo lidí?" otočila jsem se zpět k ní. "Jenom dva. Jedna ženská a ta holka." řekla a já jsem si musela oddechnout. "A ta ženská je tvoje mamka." řekla a já jsem vytřeštila oči. Zajímavý, jak umím změtit v mžiku obličej. "Řekni, že si děláš prdel." řekla jsem a podívala jsem se na její mobil. "Jestli to smažeš, tak ti budu vděčná." řekla jsem. "Ok." řekla a smazala to. Vrátili jsme se za tou holkou. "Promiň, že mi to tak dlouho trvalo. Samozřejmě toho vlka vidět můžeš. Ve tři se tady sejdeme." řekla jsem "Dobrá. Moc dík." řekla a odešla. Už se pouštělo a my jsme vyrazili do třídy. Celej den byl v pohodě, nuda, utrpení, nucené přemýšlení. Když jsem šla ze školy, tak tam ta holka byla, sama tam stála a rozhlížela se. Hned jak mě uviděla, tak ke mě přišla. "Ahoj. Ve tři nemůžu. Šlo by to teď?" řekl a zazubila se. "Jo klidně. A jak se vůbec jmenuješ?" zeptala jsem se jí. "Samantha." řekla a rozešli jsme se ke mě domů. Cestou jsme si povídali, je fajn i když trochu ukecaná, ale jinak je fajn. "Tak jsme tady." řekla jsem a otevřela jsem vrátka a pak následně vstupní dveře. "Jo a ještě jedna malá otázečka. Řekla jsi o tom ještě někomu?" otočila jsem se na ní ve vchodě. "Ne, měla jsem?" řekla a usmála se. "Právě naopak. Nikomu o tom neříkej." řekla jsem a ona přikývla. "Vadila by ti smečka vlků?" zazubila jsem se na ní. "Ty tady máš celou smečku?" řekla podezíravě. "To uvidíš, pojď dál." řekla jsem a vstoupili jsme dovnitř. Já jsem si hodila batoh na pohovku a Samantha si ho tam dala taky. Otevřela jsem zadní dveře a vkročili jsme na zahradu, všichni vlci se na nás podívali a postavili se. Začali vrčet, vrčeli na Samanthu. Kero přiššel ke mě a chtěl mě chtěl mě chránit, ale já jsem ho zarazila. "Kero ne!" dala jsem před něj ruku. Všichni přestali vrčet a já jsem se podívala na Samanthu. "V pohodě, jsou jen trochu ochranářský." řekla jsem a podrbala jsem Kera mezi ušima. "V pořádku, trochu jsem to čekala." řekla a klekla si. Pomalu ntáhla ruku ke Kerovi a on si ji očuchal. Ona ho opatrně podrbala. "Je úžasný." řekla a při tom si prohlížela Kera. "Pořádám s pár lidmi ochranný spolek pro vlky v okolí New Yorku. Mohla bych tě požádat o spolupráci?" podívala se na mě. "Promiň, to asi nepůjde. Kero se vrátí za nedlouho do divočiny, nemám ho na pořád." řekla jsem s omluvným obličejem. "Jak jako, že ho nemáš na pořád, on i nepatří?" zeptala se mě. "Nikdo nikomu nikdy nepatří. Ani vlci a jiná zvířata. A ne není můj. Kero je Alfa. Tohle je jeho smečka, kdyby jsem ho tady držela, tak oni ho ochrání i za cenu života, vlci patří do divočiny." řekla jsem a podrbala jsem Kera na hlavě. "A jaktože je tady?" zeptala se opět. "Podívej. Kvůli tomuhle." ukázala jsem jí zašitou řeznou ránu na břiše. "Aha. A nemohla by jsi ho alespoň přivést k nám do spolku? Všichni by se dozvěděli více o vlcích." řekla a já jsem se zamyslela. "Ještě to promyslím. Kdyžtak ti řeknu." řekla jsem a pak jsme se rozloučila a ona šla pryč. Asi to nepřijmu. Nechci, aby se tihle vlci a zejména Kero přestalo bát lidí. A to že je tam přivezu, bude znamenat, že jim začnou důvěřovat a to je může vést ke smrti a nepřežila bych to, kdyby se Kerovi něco stalo, nebo by nedej bože zemřel. Rozhodla jsem se trochu se projít. Něco mě donutilo jít do lesa. Když jsem tam dorazila, tak jakoby mě ten les zase volal. Poslechla jsem ho a šla jsem za pocity a dorazila jsem do části lesa, kterou jsem vůbec neznala. Asi jsem se ztratila, ale něco mě táhlo stále hlouběji a hlouběji. Přišlo mi jako bych tady už někdy byla a zárověň nebyla. Je to divný, šla jsem pořád za smysly. Zase se mě zmocnil ten pocit, jako by mě někdo sledoval. Pořád jsem šla a nezastavovala jsem se. Najednou jsem před sebou uviděla vlka a poznala jsem ho. Byl to ten hledaný vlk. Začali mu svítit oči žlutě a mě začala hrozně bolet hlava. Spadla jsem na zem a začali mě bolet i dásně z rukou mi vystouply černé žíly. Co to sakra je? Uslyšela jsem křupání kostí, mích kostí. Děsně to blolelo a děsně jsem se bála. Už jsem to nevydržela a omdlela jsem. Když jsem se probrala, tak jsem ležela pořád na stejném místě a ten vlk seděl opodál a pozoroval mě. Pořád mu svítili oči. Podívala jsem se na sebe a málem jsem dostala infarkt. Měla jsem srst, ocas, čtyři nohy a teď mi to došlo. Je ze mě vlk. Ale jak? Co? Proč? Nechápu to. Postavila jsem se na nohy dívala jsem se na něj a najednou přede mnou stál vysoký chlapec, starší, než já, blond vlasy, hnědý oči. Pohednej, ale teď nemůžu řešit, jestli je pěknej nebo ne. Zavrčela jsem na něj. "Jen klid maličká." řekl a já jsem na něj přestala vrčet. Najednou jsem za sebou uslyšela vrčení. Stál tam nějaký vlk a vrčel na toho přede mnou. Přeskočil mě a skočil na toho kluka. Pro mě byl instinkt zdrhnout a proto jsem se rozeběhla nějakým směrem a neotáčela jsem se. Doběhla jsem na cestu a rozeběhla jsem se po ní. Dorazila jsem na mýtinu, kterou jsem až moc dobře znala. Když jsem probíhala mezi máky, tak začali červenat. Když skvrny zdoví mák, je blízko vlkodlak. vzpoměla jsem si na jedno pořekadlo. Takže já jsem vlkodlak? Zastavila jsem se a sedla jsem si. Najednou se mi zatmělo před očima a já jsem upadla do bezvědomí, zase. Když jsem se probudila, tak jsem byla zase normální člověk a ležela jsem pořád na tý louce. Už byl večer, proto jsem se zvedla a pomalu jsem se vydala domů. Když jsem dorazila domů, tak co mě doma nečekalo. Za dveřmi stála mamka a když jsem je otevřela, tak jsem uviděla jsem její naštvaný obličej. A jéjej. Bude problém...

Takže je tu další kapitolka! Doufám že se vám líbila, budu ráda za každý názor, votes a zdílení. A opět vám ukážu nové postavy, co se tu objevili:

Sáry vlčí podoba.

Samantha.

Ten kluk v lese.

Jeho vlčí podoba.

Ten vlk, co zachráni Sáru.

Vaše Wolvie

Bye! Bye!