Volání

kapitola 13.

Už jsem jen cítila, jak je tvrdě dopadla na zem a pak jsem asi upadla do bevědomí, nebo jsem omdlela..

Pohled Lea:

Běžel jsem za ní, ale najednou se mi ztratila z dohledu a já jsem jí musel hledat jen podle pachu. Hledal jsem jí asi patnáct minut, když jsem ztratil její pach. Nechtěl jsem to vzdát, nechtěl jsem aby se jí něco stal a nebo aby dokonce umřela. Bez ohledu na ostatní jsem bloudil lesem a prošel snad každý kousíček lesa a když jsem ztrácel naději, tak jsem uviděl její stopy a ucítil slabý pach. Na nic jsem nečekal a rozeběhl se za stopami. Tam, kde její stopy končily, bylo několik lidských, no spíš vlkodlačích v lidské podobě. Šel jsem opatrně po stopách, protože jsem nevěděl, jestli na ně nenarazím. Pak by to bylo špatný pro nás oba. Radši jsem jen poklusával a pečlivě si hlídal stopy.

Když jsem uslyšel motor auta a lidské hlasy, tak jsem se zkoval za křoví a pozorně jsem poslouchal. "To je ona?" uslyšela jsem hrubý mužský hlas. "Snad si nemyslíte, že bych vás podvrhl." řekl jedem o něco mladší hlas. "Tady máš a zmiz." řekl a asi mu dal peníze. Jakmile jsem uslyšel, že startuje, tak jsem se vyplížil ze křoví a ze spodal jsem si vlezl, tak, aby mě nikdo neviděl a když auto vyjelo, tak jsem se chytil silněji drápama. Jeli jsme asi hodinu a když auto zastavilo, tak z něj vyzl ten chlápek a šel ke kufru, kde byla nejspíš Sára.

Když ji odnesl někam do domu, u kterého auto zastavilo, tak jsem seskočil dolů na zem a opatrně sledoval toho chlapa, jek se Sárou v náručí odemiká dveře. Když odemkl, tak jsem se plýžil blíž a proklouzl jsem dveřmi, tesně, než se zavřeli. Rychle jsem se schoval do rohu za nějakou skříňku, asi na boty. Díval jsem se, jak ten chlap nese Sáru někam nahoru do schodů. Když zašel za roh, tak jsem vyběhl za ním a byl jsem schovaný za rohem. Když Sáru odnesl do pokoje a následně odešel, tak jsem se proplížil do pokoje, přeměnil jsem se, zavřel jsem a zamknul dveře a šel jsem k posteli sáry.

"Sáro.." řekl jsem potichu a trochu jsem s ní zatřásl, ale oni spala dál. "Sáro." řekla jsem už normálně a trochu víc jsem s ní zatřásl. Ona zamručela a podívala se na mě a když chtěla něco říct, tak jsem jí gestem naznačil, že má být zticha. Ona přikývla a já jsem odemk dveře a ukázal jsem Sáře, že má jít za mnou. Ona se zvedla z postele a šla za mnou. Podíval jsem se na ní a ona se na mě vyděšeně a nechápavě podívala.

Potichu jsme vyšli z pokoje a plýžili jsme se po schodech dolů. Když jsem odevíral vchodové dveře, tak jsem za sebou uslyšel křik. "Hej!" zekřičel ten chlap a my jsme na nic nečekali a vyběhli jsme z domu. Ve skoku jsme se přeměnili a běželi jsme seč nám síly stačili. Uslyšel jsem za námi auto a ještě jsme přidali. Sára za námi ze země postavila obrovskou zeď, která vytrysla ze země a nahnalo nám to obrovský náskok.

Nevím jak douho jsme běželi, ale oba jsme začínali být vyčerpaní. Za pět minut jsme museli zastavit a Sára se snažila myslí zavolat alespoň někoho. Když se jí podařilo najít Drakie, tak ta za chvíli přiletěla a Sára se přeměnila načlověka. "Moc se ti omlouvám. Nechtěla jsem tě tolik provokovat." řekla Sára a Drakie jí asi odpověděla, protože se Sára usmála, ale já jsem zase nechápal o co go.

Když nás Drakie odnesla k hotelu do lesa, aby jí nikdo neviděl, tak se jí ještě Sára omluvila a zmenšila jí. "Co se vůbec stalo?" zeptala se a otočila se na mě. "Ty jsi utekla a pak tě asi někdo unesl a já jsem tě zachránil. Za to si něco zasloužím." řekl jsem a ona nadzvedla obočí. "Pusu." řekl jsem ona se na mě podívala stylem Musím? Já jsem přikývl a ona mi chtěla dát pusu na tvář, ale já jsem ji políbil na rty a ona byla ze začátku zaražená, ale pak spolupracovala. Odtrhli jsme se až když nám došel kyslík. "Co teď?" zeptala se a já jsem si ji za boky přitáhl blíž k sobě ona se jen usmála a znovu mě políbila. Ten pocit byl úžasný, ale nikdy nic netrvá věčně.