Volání

kapitola 4.

"Maio, co tady děláš?!" křikla jsem a snažila jsem se rozdejchat svůj první infarkt. "Noooo.. Řekla jsem si, že by bylo super jít toho vlka hledat v noci. Jenže ty jsi nebyla doma a bylo odemčeno a chtěla jsem na tebe počkat tady." řekla stručně. "Ty jsi naprostý blázen." uchechtla jsem se. "Jasně že s tebou pudu." řekla jsem a uvědomila jsem si, co jsem právě řekla. A do prdele. pomyslela jsem si. "Tak jdem ne?" řekla jsem a vyrazili jsme. "Nevezmem sebou Kera? Třeba toho vlka potkáme a vážně nechci skončit rozcupovaná a sežraná vlkem." řekla. "No dobře, alespoň se trochu provětrá." řekla jsem a šli jsme potichu zadním vchodem na zahradu. Ještě jsem si vzala baterku i když jsem věděla, že nic nepotkáme. Snad. S Kerem chtěla jít celá smečka, tak proč ne? Alespoň si budou moc obhlídnout svoje teritorium.  Když jsme dorazili do lesa, ucítila jsem Lea a další tři vlky. No to bude ještě záživný. Nejspíš jsou teď na obchůzce teritoria a až mě najdou, tak mě Leo zabije, protože sem vodim Maiu a mohle by se prozradit tajemství vlčí krve. Uslyšela jsem křupnutí větvičky a podívala jsem se tím směrem. Svítící oči, hnědá srst, Leo. Maia vypískla a rychle ho vyfotia, jsem v pěkný bryndě. "Ona nic neví, musíš se schovat a přeměnit na člověka. Prosím." zašeptala jsem, aby to slyšel jen on. On kývl hlavou a utekl od nás. "My ho našli! Íííííí!" začala skákat Maia. Za námi zašustilo křoví a my se otočili. Ze křoví vylezl Leo a já jsem si oddechla. "Co tady děláte v tak pozdních hodinách sami, děvčata?" řekl jakoby nic. "Zrovna jsem se tě chtěla zeptat na to samý." řekla jsem a ukázala na něj. "Viděl jsem toho vlka a jdu to nahlásit." řekl "My ho viděli první!" řekla Maia. "A jaké měl oči?" řekl a lišácky se usmál. "Žluté. Proč?" řekla Maia a já už pochopila kam Leo směřuje. "Ale ten na tý fotce na internetu má oranžový oči." řekl a já už jsem si chtěla oddechnout, ale "A kdo to pozná?" řekla Maia. "Tak hele. Rozdělíme se, každej dostane tisíc a budeme si kvit." řekla jsem a oni se na sebe podívali. "OK. Na co mi bude tolik peněz." řekl a pokrčil rameny. "Odkud se vůbec vy dva znáte?" ukazovala na nás střídavě. "Potkali jsme se tu. Zakecali jsme se. A jaksi jsme se skamarádili." řekla jsem a zazubila jsem se. "Jo a jaktože jsem ho tu nikdy před tím neviděla?" řekla podezíravě. "On se teprv přistěhoval a zítra půjde do školy." řekla jsem a Maia už asi neměla co říct a proto radši mlčela. "Tak jdeme?" řekla jsem a otočila jsem se na Maiu. "Jo." řekla a už jsme chtěli jít, ale vedle nás se ozvalo zavrčení. "A sakra." řekla jsem a otočila jsem se. Přede mnou stálo pět kojotů. No, spíš kojotodlaků. Leo zaběhl do křoví a tam se přeměnil, aby to neviděla Maia. Ze křoví vyběhl jako vlk a zaútočil na toho nejbližšího kojota a tím upoutal pozornost. Ostatní kojoti se na něj vrhli a já se nemohla dívat, jak ho zabíjí. Snažila jsem se opět přeměnit na vlka, ale nešlo to. Leo mi taky říkal, že se můžu přeměnit při nějaké hodně silné chvíli a emoci. Zpoměla jsem si na svého psa, který mi umřel a skoro jsem se zhroutila, najednou mi začali křupat kosti a já spadla na zem. Po chvíli jsem se postavila a jako vlk jsem se vrhla na jednoho z kojotů. On to něčekal a tím pádem jsem měla výhodu. Odhodila jsem ho stranou a on se zastavil o strom. Dalšímu jsem se zakousla do zad a on bolestně zavyl. Taky jsem ho odhodila stranou, ale on vstal a skočil mi na záda. Já jsem ho povalila pod sebe a tím pádem jsem na něm stála a on ležel na zádech pode mnou. Zakousla jsem se mu do krku a křuplo tam. Seskočila jsem z něj a vrhla jsem se na dalšího. Kousla jsem ho do ocasu a mrštila jsem s ním o strom. On tam ležel, ale dýchal. Leo se s jedním pral a ten druhý na něj chtěl skočil, ale já jsem ho svalila na zem. Hryzla jsem ho do tlapy a on bolestně zakňučel a stáhl se stranou. Toho dalšího Leo už dorazil a já jsem si vzpoměla na Maiu. Podívala jsem se na ní a ona tam jenom se zděšením v obličeji dívala střídavě na mě na všechny kojotodlaky, co se začínali vzpamatovávat. Proměnila jsem se na člověka a když jsem k ní udělala krok, tak ona couvla. "Co jsi zač?" řekla roztřeseným hlasem. "Prosím, hlavně se mě neboj." řekla jsem a šla jsem ještě blíž k ní. "Nejdřív mi to vysvětli." řekla a natáhla ruce před sebe v ochranném gestu. Povzdechla jsem si. "Nemůžeme jít ke mě?" řekla jsem, protože jsem se nechtěla vybavovat uprostřed lesa v noci o vlkodlacích. "No dobře." řekla a já jsem se podívala na Lea. "Ty půjdeš s náma." řekla jsem a ukázala jsem na něj. "Jak myslíš." pokrčil rameny a šel za náma.