Volání

kapitola 7.

Ráno jsem se vzbudila v osm hodin. "To jsem spala jenom šest hodin?" podivila jsem se, ale vůbec jsem nebyla unavená. Musím se připravit na zápas. Šla jsem si vzít nějaké oblečení a nakonec jsem zvolila uplé, bílé ddžínové kraťasy a černé tílko. Pak jsem si šla udělat ranní hygienu a šla jsem dolů do kuchyně. "Heleme se kdo se nám to probudil." uslyšela jsem před sebou hlas a rychle jsem zvedla hlavu. "Leo, co tady děláš?" zeptala jsem se ho. "Tvoje mamka mě pustila. Musíš se připravit na zápas." řekl a já jsem jenom zamručela. "Jak mi může pomoct někdo, kdo je šikanovanej od člena svojí smečky?" uchechtla jsem se. "Hele! Jak to vůbec víš?" řekl uraženě. "Od samotného šikanátora, jménem Marcus."  řekla jsem. On jen protočil očima. "Tak jdeme trénovat." řekl a šli jsme ven na zahradu, kde zrovna mamka zalívala. "Ahoj mami." řekla jsem a ona se na mě podíala. "Dobré ráno zlato." řekla a dál se věnovala květinám. "Takže základy." řekl a já jsem pozorně poslouchala. "Když tě v lidské podobě napadne ze zadu co uděláš?" já jsem se zapřemýšlela a představila jsem si to, jak mě ze zadu obejme, tak silně, že nemohu hýbat rukama. "Už to mám." řekla jsem a to už mě Leo svíral v obrovským stisku. Já jsem rychle zaklonila hlavu a tím jsem ho praštila do čela. On mě pustil a dal si ruku na čelo. Já jsem se v rychlosti otočila a kopla jsem ho do břicha. Následně jsem si na něj obkročmo klekla a ruce jsem mu přitiskla k zemi. On mě však převalil na záda a já jsem tím pádem ležela pod ním. "A co uděláš teď?" řekl a čekal co udělám. Já jsem ho kobla pravou nohou do rozkroku a on se schoulil do klubíčka. "Tohle jsem na mysli neměl." řekl bolestivě. "Ježiši promiň nechtěla jsem tak silně." řekla jsem a klekla jsem si k němu. "To je v pohodě." řekl a posadil se. "Dej mi chvilku." řekl a já jsem došla pro vodu.

Když jsem se vrátila s vodou, tak ji vděčně prijmul a napil se. "Můžeme pokračovat?" zeptal se a já jsem přikývla. Takhle jsme trénovali až do oběda. Naučil mě základní obranu a různé chvaty. "Učíš se dobře." řekl, když jsme zkončili. "Tak já půjdu." řekl, ale moje mamka ho zastavila. "Nechceš zůstat na oběd?" zeptala se s úsměvem. "Jestli to nebude vadit." řekl a podíval se na mě. Já jsem pokrčila rameny a on se podíval zpět na mojí mamku. "Tak jo." řekl a všichni tři jsme se přesunuli do kuchyně a já s Leem jsem se posadila ke stolu a mamka nám nandala zapečené těstoviny s masem. "Mňam." řekl Leo, když ochutnal. "Jsem ráda že ti chutná. Sára je přímo miluje." řekla a já jsem se mezi tím cpala a hltala jsem jsem tu dobrotu. Leo se usmál a pustil se do jídla.

Za chvíli jsme měli smězeno a jen tak jsme bylbli na zahradě a Leo mi ještě říkal různé obranné a utočné pozice. Naučit mě toho celkem hodně a já jsem se sama sobě divila, jak jsem se to mohla tak rychle naučit. Když už jsme byli unavení, tak jsme si jen tak sedli do trávy a povídali si. "Co je vůbec tvoje mamka?" zeptal se mě. "Víla." řekla jsem. "Cože?!" vyvalil oči. "Co je?" nadzvedla jsem obočí. "Víly v lidském světě už skoro nejsou. Ona je jen jedna z mála. Víly se už větši nou neprozrazují." řekl a mě spadla pusa až někam na zem. "Myslíš, že to ví?" podívala jsem se na maku, jak zalívá květiny. "Řekneme jí to?" zeptala jsem se. "Radši ne. Někdy pozdějš." řekl a já jsem přikývla.

Pak mě Leo učil zase nějaké ty chvaty a obranu. Začínala jsem být docela dobrá a moje naděje na výhru se zvýšila. V pět samozřejmě odpoledne mě nechal vydechnout. "Nepůjdeme to zkusit na louku?" zeptal se. "Jo, jen to řeknu mamce." řekla jsem. On přikývl a já jsem šla za mamkou. "Mamí, my se jdeme projít na louku." řekla jsem a ona se na mě podívala. "Že ty se jdeš přiravit na ten zápas?" podívala se na mě a já jsem si povzdechla. "Jo. Jdu." řekla jsem. "Nechci, aby se ti něco stalo." řekla a dala mi ruce na ramena. "Neboj. Nic se mi nestane. Jestli chceš, tak tam pak můžeš jít se mnou." řekla jsem a usmála jsem se. "Tak dobře." řekla a vrátila se k zalívání květin.