Volání

kapitola 24.

Probudil mě něčí hlas. "Žiješ? Hej ty." začal se mnou někdo třást. Jen jsem zamručel, ale jakmile jsem si vzpomněl na to poslední, co jsem si pamatoval, tak jsem se vymrštil do sedu. Ale ihned jsem si zase lehnul. "Au! To byla pecka." řekl někdo vedle mě. Pomalu jsem otevřel oči a uvědomil jsem si, že jsem v jakýmsi vězení. Opět. Super.

Pomalu jsem se posadil a podíval jsem se vedle sebe. Seděl tam nějakej kluk asi tak ve stejným věku jako já. Možná mladší. "No to snad ne." řekl jsem a plácl jsem sebou zase na podlahu. "Co?" řekl ten kluk vedle mě. "Já se dostanu z jednoho vězení a hned měš šoupnou do dalšího. Fakt zlej sen." řekla jsem a zase jsem se posadil.

"Tak to je pech. Já už tu jsem přibližně dva tejdny. Docela sem si zvyk." řekl ten kluk. "Jenomže já se odsut potřebuju dostat." řekla jsem a vstal jsem. "Alexi?!" zařval jsem. "To je marný. Je tady silový pole, který pohltí všechny zvuky." řekl ten kluk s klidem. Alexi?? Snažil jsem se vyhledat myslí Alexe.

Leo! uslyšel jsem v hlavě. Byl to Alex. Byl tady v tom patře. "Hej ty. Jak se vůbec jmenuješ?" řekl ten kluk. "Leo. Ty?" řekl jsem a otočil jsem se na něj. "Sam." řekl. "Proč tě sebrali?" řekl jsem. "Jednoduše. Jsem upír a přišli na mě. Víš co je tady k smíchu? Oni si myslí, že ví všechno, když ví, že existují upíři a vlkodlaci a přitom ani neví, kdo jsou Původní a nebo kdo je to vůbec Alfy Mystic. Ježíš. Základní znalosti." řekl a uchechtl se. Nad tímhle jsem se musel uchechtnout. Pravda.

"Pravda. Ale zase, kdyby to zjistili, tak by se to pěkně zhroutilo." řekl jsem. "Jo no." řekl ajá jsem uslyšel pohyb na konci chodby u dveří. "To byl jen hlídač. Vždycky, když se střídají, tak odemykají dveře a tím pádem se silové pole oslabí. Proto jsi to slyšel." řekl Sam a já jsem přikývl. "Jídlo!" křikl někdo venku na chodbě.

Za chvíli jsem uslyšel skřípání koleček od malého pojízdného stolku, kde bylo jídlo. Jsme až v poslední cele, takže my dostaneme to nejhnusnější. Jedno z pravidel držení v cele. Jídlo rozvážela s překvapením žena. Sice neměla zrovna přívětivý úsměv, ale stejně mě to překvapilo.

"Ty seš ten novej. Tady máš." podala mi přes narušené pole naprosto jiné jídlo, než ostatním. Já jsem si to od ní nedůvěřivě vzal. "Neboj se. Jen jsem ti vzala něco lepšího, než ne zrovna dobře uvařené brambory." řekla a- ona se usmála? Jako fakt. Jen jsem pokýval hlavou vzal jsem si jídlo k sobě.

"Kámo ty máš štěstí." řekl Sam a nimral se v bramborách. "Vem si to." řekl jsem a pošoupnul jsem to k němu. "Fakt?" řekl překvapeně. "Jasně." řekl jsem a pošoupl jsem to ještě blíž k němu. On si ode mě rýži a pár kousky masa vzal a s chutí se do toho dal. "Ty nic jíst nebudeš?" řekl ještě s plnou pusou.

"Nemám hlad ani chuť. Právě naopak." řekl jsem. "Tohle řekni nějakýmu dozorci a tejden s velkým štěstím dostaneš tři syrový brambory. Takže bych bejt tebou mlčel, když už nechceš jíst." řekl Sam, když dohltal svoje jídlo. "Co je dneska za den?" podíval se na mě najednou Sam. "Mám dojem, že pátek." řekl jsem. "Dneska bude kontrola. Naprosto celýho tě prošacujou, daj ti jiný hadry a vyklidí celou celu. Jo a taky prý sem daj normální postele, místo tohodle kusu dřeva." podíval se na zavěšené prkno na zdi, na kterém se spalo hůř, než na zemi.

"Alespoň něco." řekl jsem.

Z pohledu Sáry:

Nikde jsem nenašla Lea. Teď jsem mířila k Salvatorům, kde by měli být Maya a Jaimie. Nepřeměňovala jsem se a jen jsem poklidně šla. Když jsem dorazila k jejich domu, tak jsem zaklepala a za chvíli mi přišel otevřít Damon.... bez trička. "Jsou tady Jaimie a Maya?" zeptala jsem se. "Ahoj Damone. Taky tě ráda vidím a jsem tak ráda, že se ti nic nestalo a jsi živý." řekl sarkasticky a pustil mě dovnitř. "Podle mě jsi živý až moc." řekla jsem, když jsem uviděla ten nespočet lidí, uslyšela všude hudbu a cítila alkohol.