Volání

kapitola 14.

Chvíli jsme se procházeli lesem. Hlavně jsme se drželi dál od těch upírů. Já jsem se mu svěřila se vším, protože jsem cítila, že mu můžu věřit. "To bude v pohodě. Spolu to zvládnem jasný?" řekl povzbudivě. "Díky." řekla jsem a usmála jsem jsem na něj. Můj úsměv však povadl, když jsem za ním spatřila toho upíra, co nás napadl. "Co po nás chceš?" řekla jsem a zavrčela jsem. "Jen se nevstekej. Ještě by sis mohla ublížit." řekl a provokativně se usmál.  "Aby se něco nestalo tobě." zavrčela jsem na něj nazpátek. "Jen do toho. Zkus mě praštit." řekl a už jsem se napřahovala, ale uslyšela jsem něčí hlas. "Damone co to tu děláš?!" (Čte se jako Dejmon) oba dva jsme se otočili za hlasem a já jsem uviděla docela pohlednýho kluka, spíš upíra. "Stephane, ty mi musíš zkazit srandu viď?" otočil se na něj s neutrálním pohledem. "Kdo jsi?" otočil se na mě ten asi Sephan. "Co tě to zajímá?" odsekla jsem. "Hele já ti nechci nic udělat. Za bratra se omlouvám. On je takovej nevrlej." řekl a ten Damon si odfrkl. "V pohodě, ale jestli mě ještě někdy napadne, tak toho bude litovat." řekla jsem a v mžiku se přede mnou objevil Damon a chytil mě pod krkem. Já jsem ho svázala šlahounama a pomocí mysli mu způsobila ukrutnou bolest hlavy. "Co jsi zač?" řekl Damon držíc svoji hlavu. "Poslední." řekla jsem a s Alexem jsme se nadpřirozenou rychlostí vzdejchli.

Doběhli jsme k hotelu a tam jsme už normálním krokem vkročili dovnitř. "Jak se vůbec z člověka stane upír?" zeptala jsem se ho, když jsme šli po schodech do bytu/pokoje. "Musí vypít upíří krev a pak umřít .Ale aby dokončil přeměnu, tak se musí napít do západu slunce krve, jinak zemře." řekl Alex a já jsem se trochu zarazila. "Kde se teda na zemi vzali upíři?" zeptala jsem se ho. "Ještě když žili Vikingové, tak jedna mocná čarodějka měla čtyři děti-Rebbecu, Niclause, Coala (Koula) a Eliáš (Nevim jak se to píše.). Chtěla je ochránit před vlkodlaky, se kterými žili v harmonii a akorát se museli vždycky o úplňku schovávat, protože vlkodlaci svou proměnu nedokázali ovládnout a to nedokáží někteří dodnes. Čarodějka chtěla své děti ochránit a přeměnila je v bytosti, nesmrtelné, které dokáže zabít jen dřevo z bílého dubu. Bohužel byl dub spálen a jeho dřevo se nedochovalo v sebemenším množství. Ale dnešní upíry lze zabít obyčejným dřevem v strdci po případě dostatek železníku v krvi, neboli otrávení." řekl a já jsem si to musela srovnat v hlavě, ale to už jsme byli před pokojem.

Já jsem odemkla a pak jsem za námi zavřela dveře. Nikdo tady nebyl. Nechala jsem to být a šla jsem do ledničky pro něco k jídlu. Samozřejmě pro mě, protože Alex jíst normální jídlo nemusí. Když jsem otevřela ledničku, tak jsem jako první spatřila jeden šuplík plný pytlíků krve. "Alexi to si ze mě děláš srandu." řekla jsem a Alex byl v mžiku za mnou. "Musím jíst. Ty snad ne?" řekl a vzal si jeden pytlí a začal pít. "Co když přijde pokojová služba to tu uklidit a najdou tady tohle. Co si asi pomyslí?" řekla jsem a otočila jsem se na něj, ale na to jsem se ocitla blízko něho a cítila jsem jeho dech na mích rtech. "Mám rád krev buď studenou a nebo přímo z žíly." řekl a zabouchl za mnou dveře od ledničky na což se šel posadit ke stolu a já jsem tam chvilku stála, než jsem se vzpamatovala a šla jsem za ním. "Co by se stalo, kdyby nějaký upír proměnil vlkodlaka? Umřel by, nebo by se z něj stal polo upír?" zeptala jsem se ho a on se mi podíval do očí. "Zemřel by. Ale Niclaus je hybrid. Nikdo neví, jak se jím stal, kromě samotného Clause." řekl a znovu se napil krve. "Může upír přežít i na zvířecí krvi?" zeptala jsem se ho opět. "Jo, ale bude slabší." řekl a vyhodil prázdný sáček od krve do koše. "Teď se budu ptát já." řekl a já jsem zvedla obočí. "Kam ti zmizí oblečení, když se přeměníš?" zeptal se a měl šibalský pohled. "Zneviditelní se a stane se z něj něco jako naše ochraná vrstva." pokrčila jsem rameny a dělala blbou. "Dokážeš měnit barvu svojí srsti a nebo ti zůstává?" zeptal se "Zůstává. Změnit se dá jen za pomoci čarodějky." řekla jsem a on nadzvedl obočí. "Ty nevíš o čarodějkách?" zeptala jsem se o s podivným výrazem. "Trošku jsem slyšel." řekla já jsem jen přikývla. "Kde jsou? Půjdu zavolat Leovi." řekla jsem a odešla jsem do ložnice.