Volání

kapitola 9.

"Co je?" zeptala jsem se jí. "Půjdou po tobě Zavrhnutí. Přesně jako v prodství." řekla a povzdechla si. "Já to nějak zvládnu." řekla jsem a objala ji. Pak jsem se najedla a šla jsem zavolat Maie, jestli by někam nešla.

Telfonát:

M: Ano Sáro.

S:Nechceš někam jít?

M:Jasně za chvíli jsem u vás.

řekla a típla to. Já jsem si dala pár věcí do vaku a čekala, až zazvoní zvonek. Asi za pět minut zazvonil zvonek a já jsem vlčí rychlostí seskočila schody a doběhla ke dveřím. Za dveřmi ale nestála Maia, ale Leo. "Ahoj. Co tady děláš?" zeptala jsem se ho s úsměvem. "Nechceš někam jít?" zeptal se s úsměvem. "Čekám na Maiu, ale můžeš jít s náma." řekla jsem a pozvala jsem ho dál. Ani jsem nestihla vyjít schody a už zvonil zvonek. "Leo otevřeš?" zeptala jsem se ho a on kývl. Já jsem si jen doběhla pro vak a  doběhla ke dveřím, kde už čekala Maia. "Ahoj." řekla jsem jí a obejmula jí. "Ahoj. Co se stalo, že jsi tak šťastná? Máš doma unicorna?" řekla s nadzvednutým obočím. "Ani nevi, takovou náladu mám už od rána." řekla jsem a pokrčila rameny. "A co tady vůbec dělá on?" okázala na Lea. "Myslela jsem, že by mohl jít s námi." řekla jsem a usmála jsem se. "Ok. Kam vůbec půjdem?" zeptala se. "Řekni si sama. Mě je to celkem jedno." pokrčila jsem rameny a ona se zapřemýšlela. "Už vím! Na náměstí otevřeli novej Super Market. Mohli by jsme se tam jít podívat." řekla a já jsem přikývla. Leovi se moc nechtělo, ale stejně přikývl.

Když jsme dorazili před obchod, tak mi spadla brada až někam na zem. Byl to tří patrový modrý megastický obchoďák a ještě k tomu to měla ještě jedno patro v podzemí, takže by se dalo říct, že čtyřpatrový. Když jsme vlezli do přízemí, tak tady bylo jenom oblečení. Maia nás zatáhla skoro ke každému obchodu a vnutila mi nejmíň troje šaty. V tomhle patře byli i boty a trochu kosmetika, ale bylo tady toho dost. V druhém patře jsem si oddechla, protože tam měli jen jídlo a pití. Jednoduše MC, KFC, Cizokrajné restaurace a obchůdky, na konec tady měli vína, čaje, limonády třeby ty moderní pití jako třeba Bubble logy/ Bubble tea. Tam jsme si nic nekoupili a v dalším patře to bylo něco jako obrovská hračkárna. Měli tady různé deskové i počítačové hry, Plyšáky, jednoduše megqasticky obří hračkárna a v jednom obchodě bylo pár her jako třeba Minecraft, Half Life a takovýhle nesmysly. Leo si tam chtěl zahrát a tak jsme tam celých půl hodiny čekali, než si zahraje úplně všechny hry. Nechápu co může kluky bavit na zabíjení a násilí ve hrách a filmech. Já sice nejsem na dojáky, ale taky mi tohle zrovna nesedí. Pak jsme šli pryč a Já jsem se s Mayou hádala o tom, že lososová a meruňková jsou skoro stejný barvy a to jsem dělat neměla, protože mi tam vyjmenovala všechny odstíny bůh ví čeho a ještě to schválně co nejpodrobněji rozvedla a trvalo jí to celou cestu.

Když jsme dorazili k mojemu domu, tak si Maya odložila všechno nakoupené u nás a šli jsme ještě se projít na takovou obrovskou louku, kde se občas pasou koně. Došli jsme tam asi za dvacet minut a v ohradě byli zrovna tři koně. Moje mamka se zná s majitele těch koní a občas se na nich můžu svést jen tak byz sedla a podsedlovky. Naučila jsem se lehký parkur. Samozřejmě se sedlem, uzdou a podsedlovkou. Sedli jsme si na ohradu směrem dovnitř a sledovali koně. Byla tam jedna klisna a dva valachové. Pozorovali jsme je a já jsem si všimla, že jedn z nich jménem Storm má velký, ale ne moc hluboký škrábanec na břiše. Šla jsem k němu a když jsem k němu přišla, tak zvedl hlavu a zkoumavě si mě prohlížel. V jeho očích byla vidět radost, že jsem zase u něj, ale trochu i strach. Proč strach? Že by ze mě cítil toho vlka? "Neboj se hochu." řekla jsem a phladila jsem ho na čumáku. Až teď jsem si všimla, že má jinou ohlávku, než měl. Před tím měla tmavě zelenou a teď má tyrkysovou. Nechala jsem to plavat.