Volání

kapitola 3.

Šla jsem dovnitř a ani jsem se nepodívala mamce do očí. "Posaď se." řekla mamka a posadila jsem se na židli u stolu. Mamka se taky posadila. "Co jsem provedla?" zeptala jsem se opatrně. "Takže za prvé, co dělají ti vlci na naší zahradě a za druhé, kde jsi tak dlouho byla?" podívala jsem se na hodiny a už bylo devět. "Myslíš co ti psi dělají na naší zahradě? A za druhé jsou to ti psi, které hlídám. A měla jsem vybitý mobil, takže jsem ztratila pojem o čase. Jo a byla jsem v lese." řekla jsem "Mě jsi říkala, že budeš hlídat jen jednoho psa a navíc tohle psi rozhodně nejsou." řekla nabroušeně. "Jsou to hybridi. A říkala jsem ti že budu hlídat psi." trvala jsem si na svém. "No dobrá. Ale budeš se o ně starat ty." povzdechla si mamka.

"Jinak bych to asi nepřijmula." řekla jsem a šla jsem na zahradu za Kerem. "Ahoj. Právě jsem tě zachránila před vyhozením a tvojí smečku taktéž." podrbala jsem ho za ušima a on jako by mi rozuměl a přitulil se ke mě. "Hlavně, že zachraňuješ blbý vlky, ale vlčí krev ne co?" ozvalo se přede mnou, já jsem zvedla hlavu a tam stál ten kluk, co se změnil z toho vlka na člověka. Já jsem se postavila a čekala co udělá.

"Co tady děláš? A co jsi vůbec zač? " vyštěkla jsem po něm. "My jsme vlčí krev. V žilách nám koluje vlčí krev." odpověděl, i když jsem vůbec nevěděla o čem mluví. "Já nejsem vlkodlak? Vždyť to pořekadlo. Když skrvny zdobí mák, je blízko vlkodlak. Za mnou se máky červenaly." řekla jsem a on se zazubil. "Jsme jiná rasa vlkodlaků, nejsme krvelačná monstra, co se mění jen o úplňku a žízní po krvi." řekl mi "Sáro? S kým to tam mluvíš?" křičela na mě mamka z obíváku.

"Ale s nikým!" křikla jsem nazpět. "Můžu ti věřit?" podívala jsem se zpět na něho. "Kdo ví." pokrčil rameny. Povzdechla jsem si. "Dokázal by jsi výlézt tam na ten strom a skočit z něj do okna mojeho pokoje?" ukázala jsem na okono od mého pokoje. "Brnkačka." řekl a vylezl na strom. Já jsem zaběhla k sobě do pokoje a otevřela jsem mu okno. "Moc lidím mě do domu nepouští." řekl a usmál se. "Tak když jsi hledanej a když tě vyotí, dostane 2000 dolarů, tak tě asi moc lidí nechce ani potkat." řekla jsem. "Hledanej? Co jsem proved?" podivil se. "Tvoje lidské já asi nic. Ale jako vlk jsi prej nebezpečnej." řekla jsem mu. "Aha. Co chceš vůbec vědět?" řekl. "Nooo.. Tak jako asi to, co jsem vůbec zač a jak se to vůbec stalo?" řekla jsem sarkasticky.

"Ty to nevíš? No to je jedno. Jsme druh vlkodlaků jak už jsem říkal. V indiánských pověstech se nám říká Ochránci lesů. Po tisíce let si Indiáni a Vlci pomáhali, navzájem se chránili a věřili si, ale pak jednou se zrodil na pohled vypadajíc nevinný vlk, neboli vlkodlak. Narodil se nejmocnější Alfě ze Spojených Států Amerických. Její jméno nikdo neznal, jen to, že jím všichni říkali Mystic, ale to její jméno nebylo. Její dcera se jmenovala Selesta.

V den Selestiných šestnáctých narozenin se Selesta měla zavázat za ochranu věrnost smečce a potvrdit spojenectví s kmenem indiánů prastarým rituálem. Selesta se bála, až moc. Ale strach přemohla a smečce se zavázala, ale lidmi vždy opovrhovala, nevěděla přoč by se s nimi měli vlci paktovat, ona si myslela, že lidi jsou a vždy budou podřazená rasa. Na obřad šla jakoby nic a když měla přednést proslov, tak už to neunesla a napadla všechny indiány, převládl v ní vlk a ona utekla do lesů, už jí nikdy nikdo neviděl. Proto nikdo neví, že nadpřirozeno existuje, poslední kmen, co to věděl byl povražděn a lidmi zapomenut." hltala jsem mu každé slovo. "A-aha. A naučíš mě to ovládat?" řekla jsem a pozorovala jsem ho. "Jo. Ale dnes ne. Chceš ještě něco ještě vědět?" řekl "No vlastně, něco bych vědět chtěla, ale týká se to tebe." řekla jsem a on trošku znejistěl. "Jaktože jsem tě nikdy neviděla." řekla jsem a on si oddechl. "S mojí smečkou jsem se přistěhoval teprve před třemi dny. Zítra se všemi, co mají věk na to, aby chodili normálně do školy, tak nastpuji do školy." řekl "A kolik vás je?" zeptala jsem se, protože učitelka říkala, že mají přít nějací čtyři nový studenti. "Čtyři." řekl "Ok. Takže nejspíš půjdete k nám na školu." řekla jsem a on jen kývl hlavou. "Už musim jít. Zítra ve škole." řekl a už stál v okně. "Počkej! Jak se jmenuješ?" řekla jsem ještě na rychlo "Leo." řekl a vyskočil ven z okna. "Zlato? Co si dáš k večeři?" otevřela dveře mamka. "Dam si jen jablko. Díky." řekla jsem a podívala jsem se na mobil. Tři zmeškaný hovory od Maii. Musí to být naléhavé. Vytočila jsem jí a čekala, než to zvedne. "Sáro?" ozvala se konečně Maia. "No ahoj. Co jsi potřebovala?" zeptala jsem se jí. "Viděla jsem toho vlka, jak běží od vašeho domu a chtěla jsem se zeptat, jestli je všechno v pohodě." řekla "Jo asi nás obešel, vůbec jsem ho neviděla." řekla jsem a musela jsem lhát. Říkat jí to nebudu. Zatím. "Jo a nepůjdeme se po něm zase zítra podívat?" zeptala se. "Klidně." řekla jsem. "Ok tak čau." řekla a típla to. Sešla jsem schody dolů a podívala jsem se do kuchyně, ale všude bylo zhasnuto.

Super, to teď potřebuju. Asi šli spát.  Šla jsem si vzít černou mikinu a černé kalhoty. Do vaku jsem hodila klíče a mobil a oknem jsem skočila na strom a po stromě jsem sešplhala dolů. Rozeběhla jsem se do lesa, musela jsem si s Leem ještě promluvit. Běžela jsem rychleji, než kdy jindy. Viděla jsem o dost líp a slyšela jsem skoro všechno. Doběhla jsem do lesa a snažila jsem trochu čichat, jestli ho neucítím. Ucítila jsem slabý pach, Leovo pach. Rozeběhla jsem se za ním a pach stále sílil, byl blízko. "Leo?" zakřičela jsem, když ten pach byl hrozně silný. Ze křoví vylezl Leo ve vlčí podobě. "Promiň že tě otravuju, ale jen kámoška po tobě taky pátrá a mam plán jak zařídit, aby ti dali všichni pokoj." řekla jsem a on se přeměnil na člověka. "Mluv." řekl se zájmem. "Ale něco za něco." řekla jsem a lišácky jsem se usmála. "Co bys chtěla?" řekl "Chci vědět úplně všechno co ty víš o vlkodlacích a naučíš mě to ovládat." řekla jsem. "Není to trochu moc?" řekl "Jak myslíš." pokrčila jsem rameny a z vaku jsem vytáhla mobil s již připraveným foťákem. Nenápadně jsem ho dala do kapsy a otočila jsem se. On se přeměnil na vlka a už chtěl odejít, ale já jsem se bleskurychle otočila a vyfotila jsem ho. "Užij si to, až tě budou odchytávat." řekla jsem a vyšpulila jsem na něj pusu. On se přeměnil zpět na člověka a rozešel se ke mě. "Opovaž se." řekl a já jsem mobil schovala za záda. "E. E. E. Něco za něco." řekla jsem a vyplázla na něj jazyk. "Hele. To je vydírání." řekl a udělal smutný oči, ale tohle na mě neplatí chlapečku. "Máš pravdu. To je." řekla jsem "Dobře zítra ti všechno řeknu a ty to smažeš a zařídíš, aby mi dali všichni pokoj." řekl s povzdechem. "No dobře, ale na tom plánu se musíš podílet i ty." ukázala jsem na jeho hruď. "No dobře, co mám udělat." udělal gesto jakože se vzdává. "Zejtra po škole počkáš na opačný straně lesa, ve vlčí podobě. Já tam s Maiou půjdu a ty se nám ukážeš. Maia si tě vyfotí a pošle to, takže tě budou hledat na úplně druhý straně lesa." řekla jsem a on se usmál. "Tobě to teda pálí." řekl a já jsem se usmála. "Můžu tě doprovodit domů?" zeptal se. "Ó to budeš hodnej." řekla jsem a vyrazili jsme směrem můj dům. Ani jsem si neuvědomila jak jsme daleko. Po cestě mi ještě vysvětloval, co mám udělat, abych se přeměnila a jak to funguje. Vlastně když se přeměním, tak oblečení jakoby se stalo neviditelnou ochranou vrstvou na naší kůži a pak se zase objeví, když se přeměníme zpět. Já jsem ho pozorně poslouchala. Vlastně si musím představit vlka a sebe. Vedle sebe a mám si představit, jak moje lidské já vstupuje do vlka a pak zase obráceně a taky jsem se dozvěděla, že to ze začátku děsně bolí. No to už jsem věděla. Například nám můžou narůst jen drápy, tesáky a jen svítit oči. Alfě svítí oči červeně, betě a omeze žlutě, deltě zeleně a pokud zabijeme nevinného člověka, tak modře. Myslela jsem, že svět znám, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsou lidi nevšímaví a nevidomí. Když jsme byli u mého domu, tak jsme se rozloučili a on šel zase zpět do lesa. Přišla jsem potichu domů a potichu jsem se proplížila do pokoje. Když jsem rozsvítila, tak jsem málem dostala infarkt.

Tak a je tu další kapitolka. Já vim je trochu kratší. Dnes jsem neměla moc času na psaní a proto tak krátká. Jinak děkuji za přečtení a budu ráda za každý votes.

Vaše wolvie.

Bye! Bye!