Volání

kapitola 15.

Výcvik jsme začali jen protahováním a Stefan mi říkal a ukazoval, co nemám nikdy dělat, pokud nechci skončit se stříbrnou kulkou a plnou oměje. Pa jsme začali bojovat. Stefan měl sice svojí upíří rychlost a reflexy a já jsem měla svoje schopnosti ovládat živly. "Nepoužívej tolik svojí magii. Na tu není vždy spoleh. Musíš sama za sebe."" řekl a rozeběhl se proti mě. Já jsem mu hnula a chytila jsem ho pod krkem. On se však převážil a udělal se mnou kotrmelec. Takže teď on držel pod krkem mě. Já jsem ho kopla mezi nohy a on spadl na zem. Asi to bylo moc. "Promiň nechtěla jsem tolik." řekla jsem "V pohodě, ale už to nedělej." řekl a s námahou se zvedl. Já jsem se šla napít a on taky, ale v jiném slova smyslu. Dostala jsem hrozný hlad. Zapojila jsem čichové receptory a začala jsem čichat po domě. Celým domem byla cítit jen vůně, nebo spíš smrad krve. Ucítila jsem lehký závan čerstvého masa. Šla jsem po pachu a to mě zavedlo až do sklepa, k cele, kde byl předtím Leo. Šla jsem k vedlejší asi cele. Uvnitř jsem uviděla nějakýho kluka. "Neboj se Damone. Já ti neuteču." řekl a já jsem se zarazila. On byl ke mě otočený zády a tudíž mě neviděl. Zavětřila jsem a ucítila jsem, že je to vlkodlak. "Kdo jsi?" řekla jsem a on se na mě překvapeně podíval. "A kdo ty?" řekl a přišel blíž k mřížím. "Určitě nějaká Damonova krevní děvka." řekl a já jsem se zarazila "Ne nejsem žádná Damonova bůh ví co. Jsem vlkodlak jak ty. Jen chci vědět co se ti stalo." řekla jsem a on se mi podíval do očí. "Tři slova. Damon. Nenávidí. Vlkodlaky." řekl a já jsem otevřela dveře "Což je divný, protože jsem venku a zatim mi nic neudělal. Ale asi vím čím to je." řekla jsem a podepřela jsem ho. Byl na tom fakt špatně. "Počkej tady. Donesu ti něco k pití. A pokusím se sehnat i něco k jídlu." řekla jsejm a položila jsem ho na zem před celu.

Momentálně jsem byla v něčěm podobném kuchyni i když to půsubilo jako úschovna nespočtu alkoholu a krve. Napustila jsem do skleničky pití a donesla jsem ho tomu klukovi. "Díky." řekl, když jsem mu jí podala a vypil jí až do dna. Skleničku položil vedle sebe na zem a za pomoci zdi se zvedl. "Co si myslíš že děláš?" řekl Damonův hlas a já jsem se podívala na Damona stojícího uprostřed naší cesty. "Že bych pomáhala nevinnému vlkodlakovi?" odseknu a dobelhám se s ním až na kožený gauč. "On není nevinný." řekl Damon a já jsem se na něj podívala neutrálním obličejem. "A co prosimtě provedl?" řekla jsem "Chtěl mě zabít." řekl jednoduše a drze. Jak s ním může vydržet v jednom domě? "Ty jsi chtěl zabít mojí mámu." řekl "Je v radě." řekl a pokrčil rameny. "Nikdy nezabila žádného upíra. A pokud vím, tak ty jsi jichzabil dost." řekl "Můžete se přestat hádat?!" řekla jsem a oba dva se na mě podivně podívali. Co to bylo za hlas? Byl o dost hlubší. "To s tebou pořád cloumá puberta?" řekl Damon s podivným výrazem. "To byl hlas Alfy." řekl ten kluk. "Ale já nejsem Alfa." řekla jsem "Tak jsi nadřazenější bytost, než obyčejní vlkodlaci." řekl a už chápu. "To bude tim." řekla jsem. "Čím?" řekl ten kluk. "Jednoduše ta, která nám buď všem zachrání zadky a nebo nás nechá umřít. Takže ti radím jí moc neštvat." řekl Damon a já jsem se na něj opět s neutrálním výrazem podívala. "Co je? Tys to sama řekla." řekl a to už měl pusu zavázanou liánami. "Ale notak." zamumlal pod liánami. "Ty jsi Poslední?" řekl užasle ten kluk. "Něco víc." řekla jsem a on zvedl obočí. "Vyvolená." řekla jsem a on na mě vyvalil oči a brada mu spadla až někam na zem. "Co tak čučíš?" bylo mi to nepříjemný. "Co mysíš?" řekl a konečně nasadil normální obličej a ne alá vyvalený. "Hodně jsem o tobě slyšel." řekl a já jsem se přestávala usmívat. "Jak jako slyšel?" řekla jsem. "Je hrozně moc knih a povídek o tobě." řekl "Aha. Každopádně já půjdu zase trénovat." řekla jsem a na patě jsem se otočila a šla jsem zpátky za Stefanem.

"Jak jsem slyšel, tak jsi si popovídala s Damonem a Tylerem." řekla když jsem k němu došla. "Hm. Fakt se o mě tolik mluví?" řekla jsem "No já evim. Jsem upír a ne vlkodlak." řekl a já jsem pokývala hlavou. "Můžu se tě zeptat na několik otázek ohledně vlkodlaků?" řekl a já jsem nejistě přikývla. "Jak se určuje zbarvení vlkodlaka?" řekl "To je nejspíš náhodné. A někdy se to v rodinách dědí, ale jen výjmečně." řekla jsem a on přikývl. "V kolika se vlkdolak přeměňuje?" řekl "Záležína tréninku mysli ale nejdýl v sedmnácti letech o nejbližším úplňku po tvých sedmnáctinách. Já se naštěstí přeměnila dřív díky Leovi." řekla jsem "Jaktože díky Leovi?" řekl Stefan. "Vlkodlak dokáže vycítit jiného vlkodlaka v jeho okolí. A Leo když zjistil, že jsem vlkodlak, ale ještě jsem se nepřeměnila, tak se snažil zkontaktovat toho vlka ve mě a pomoci mu vyplout na povrch. První přeměna sice bolí jak prase, ale dá se to přežít." řekla jsem a pokýval hlavou. "Je pravda, že je vlkodlačí krev sladká? Říká se to." řekl "Co já vím. Já ještě neochutnala vlkodlačí krev." pokrčila jsem rameny. "Doufám, že to nehodláš zjišťovat." řekla jsem a on se zasmál. "Já lidskou krev nepiju. Pak bych se neovládl a proto piju jenom zvířecí krev." řekl "Takže ty v podstatě lovíš králíky a srnky?" zeptala jsem se ho. "Jo. Jednou mi do cesty vběhnul vlk. Já jsem ho tak trošku kousnul a nakonec se ukázalo, že to byl vlkodlak a stal se ze mě krvežíznivý upír. Bojoval jsem s tím dost dlouho." řekl a já jsem se na něj divně podívala. "Takže ty víš jak chutná vlkodlačí krev." řekla jsem. "Ne. On měl v sobě železník, takže mě to i přiotrávilo." řekl "Aha. Komplikovaný. A Divný." řekla jsem. "Já vím." řekl "Hele já už bub muset jít. Musím se připravit na velkou bitvu." řekla jsem "Co?" řekl "Unesli mi mamku a mám se s nimi setkat na Měsíční louce." řekla jsem a už jsem odcházela. Vzala jsem si na záda vak a přeměnila jsem se na vlka. Přivolala jsem zmenšenou Drakie a řekla jí, aby se vydala domů, protože to bylo rychlejší, než abych jí měla na zádech. Já jsem se rozeběhla běžela jsem přímou čarou k hotelu.

Když jsem byla u hotelu, tak jsem se přeměnila a zavolala jsem na Drakie a ona za chvíli přiletěla. Zchovala jsem jí a vydala jsem se na pokoj. Když jsem odemkla dveře, tak jsem uslyšela pravidelné oddychování. Šla jsem se podívat do ložnice a tam spal rozvalený Leo. Byl sladký, když spal a navíc byl bez trička. Vzala jsem svůj mobil a vyfotila jsem si ho. Pak jsem z jeho nočního vzala ten jeho mobil a dala jsem mu tu fotku na tapetu a sobě taky. Mobil jsem položila zpátky a po sundání vaku jsem si k němu lehla a schválně jsem se k němu natikla. Při tom jsem se omylem otřela o jeho rozkrok a ozvala se nepatrné vzdychnutí. Otočila jsem se na něj a dala jsem mu pusu na tvář. Pořád se neprobudil. Teda alespoň hrál, že spí, ale bylo poznat podle jeho tepu, že to jenom hraje. Začala jsem ho líbat na rty a on po chvilce začal spolupracovat. Já jsem se lehce usmála a on to bral jako pozvánku do mých úst. Za chvíli jsem rozpoutala válka našich jazyků. Po asi minutě jsme se odtrhli kvůli nedostatku vzduchu. Proč ho bůch jen vymyslel? "Takhle se chci probouzet pokaždé." řekl a políbil mě. "Teď se ale musíme připravit." řekla jsem a vstala jsem. "Kde jsou vůbec ostatní?" řekla jsem. "Šli se projít s naším zvěřincem." řekl a já jsem přikývla. "Co chceš k jídlu?" zeptala jsem se ho. "Tebe." odpověděl s úšklebkem. "Někdy jindy ty můj kocourku. Uděám ti míchaná vajíčka." řekla jsem a šla jsem si všechno připravit do kuchyně.

Když jsem je udělala, tak Leo přišel a vzal si svojí porci. "Jsou výborný." řekl Leo. "Jsou to jenom vajíčka. Kdo by je neuměl." řekla jsem "Ale od tebe chutnají nejlíp." řekl "Budeš je obdivovat a nebo je budeš jíst?" řekla jsem a vložila jsem si do pusy první sousto.

Když jsme oba dva dojedli, tak jsem umyla nádobí a natočila jsem si vodu do kohoutku. Když jsem jí ochutnala, tak jsem jí musela ihned zase vyplivnout. Oměj. Nejspíš jí někdo hodil do městské studny. "Nepij tu vodu!" křikla jsem, když jsem viděla, že se jí Leo chce napít. "Proč?" řekl "Je v ní Oměj." řekla jsem a on si ní přičuchl. "Máš pravdu." řekl a vylil jí. "Budeme muset jít škemrat k Salvatorům, aby nás nechali používat jejich soukromou studnu." řekl Leo otráveně. "Copak ti na nich vadí?" řekla jsem. "Ale nic." řekl. On zase žárlí? Nepřehání to trošku? "Tak jdeme." řekla jsem a vzala jsem si Drakie na rameno a obula jsem si boty.

Když jsme dorazili k domu Salvathoru, tak jsem zaklepala a za chvíli mi otevřel Damon... On na sobě měl rozepnutou košili a smrděl alkoholem? To nevěstínic dobrýho. "Uu.. Ahoj Sáro." řekl "Damone kdo to je?" objevil se Stefan na schodech a za ním ještě někdo.........

Takže je tu další kapitolka! Já vím, že je trochu kratší, ale asi budou kapitolky častěji a budou kratší. Myslím, že to bude všem vyhovovat.

Vaše Wolvie

Bye! Bye!