Volání

kapitola 28.

Už jsme šli dvě hodiny. Všichni začínali být unavení a proto jsme zastavili na odpočinek. Většina ssi šla zalovit. Já s Leem jsme ležeeli na jednom kameni. Proč jsi tak odtažitá? poslal mi Leo. Já jsem se na něj podívala. Nevím o čem to mluvíš. poslala jsem mu zpátky. Sáro. Co se děje? řekl ustaraně. Přemýšlím. Hodně. Tohle byla pravda. A nad čím? řekl Silb, že se na mě za to nebudeš zlobit. řekla jsem a v jeho očích se leskl strach a obavy. Pronásleduje mě jeden vlkodlak. Chce mě zabít. řekla jsem a sklopila jsem zrak k zemi.

Proč? řekl Leo.

Nebudeš za to na mě zlobit? řekla jsem. Nebudu. Na tebe ne. řekl a já jsem si povzdechla. Já se stávám Alfou. Proto mě chce zabít. Chce získat Alfovství. Já přemýšlím, proč se musím zrovna já stát Pravou Alfou. Proč ne někdo jiný? To nemám dost starostí už teď? podívala jsem se na něj.

Jak dlouho? řekl. Když jsem zabila toho bílého vlka. sklopila jsem opět zrak k zemi. Nechtěla jsem vidět, co cítí. Já se na tebe nezlobím. Jen jsi mi to mohla říci dříve. řekl a já jsem se na něj konečně podívala. Můžu vidět tvoje oči? řekl. Já jsem na njě zasvítila očima. Věděla jsem, jak vypadají. jsou žluté, ale od zorniček se tam vlívá červená a den ode dne je tam té červené víc.

On si prohlížel každý detail mích očí. Po chvíli jsem jimi přestala svítit. Jsou krásné. Nemusíš se za ně stydět. řekl Jenže to není o tom, že bych se za ně styděla, i když z části ano. Víš vůbec jak získat Alfovství? Musíš zabít jinou Alfu. Já nechci být ta, o které se říká, že zabila jinou Alfu, aby si vzala jen nějaké blbé vůdcovství. řekla jsem.

Nikdo o tobě tak mluvit nebude. Protože pokud se ti někdo podívá do očí, ať už Alfovských, nebo lidských, uvidí tu nevinnost. To u nikoho v očích, kdo musel někoho zabít, nenajdeš. A kdo to nedí, je to tupec bez mozku. řekl Ale já už zabila. namítla jsem Ano zabila, zabila jsi někoho, kdo zabil už desítky. řekl a tím mě přesvědčil.

Tak dobře. řekla jsem a zvedla jsem se. Zavyla jsem, aby už všichni přišli a mohli jsme vyrazit. Když už všichni přišli, tak jsme opět vyrazili. Já jsem šla ve předu a neměla jsem v úmyslu zastavit. Nechali jsme naše vyčarovaná zvířátka pobíhat, kde chtějí, teda až na Mayu, tak se vezla na Flamovi.

Když se začalo stmívat, tak jsme uviděli obravskou, luxusní budovu a to znamenalo jen jedno. Jsme nahoře a v cíli. Všichni na vrchu oddechovali a nebo jen tak odpočívali. Když všichni nabyli sil, tak jsem šla k té budově. Byla ohrazena obrovským plotem a byla tam obrovská brána, u níž stály dvě hory svalů. Takový gorily.

"Ehm...." odkašlala jsem si oba dva se na mě podívali. "Ano?" řekl "Je toto ta "ubytovna" nebo jak to nazvat pro vlkodlačí smečky?" řekla jsem. "Ano. Počkejte, někoho vám zavolám." řekl a vzal si vysílačku do ruky a na chvíli odešel kousek dál.

Po chvíli se ozvalo zabzučení a brána se otevřela. Ten chlap se vrátil a vysílačku si dal do kapsy. "Na recepci počkejte, přijde si pro vás paní Whitemoorová." řekl a já jsem přikývla. Šla jsem do té budovy a ve vnitř to bylo ještě modernější, než to vypadalo z venku. U recepce stála nějaká ženská, to bude asi ona.

Šla jsem k ní a ona se na mě mile usmála. "Vy jste ta slečna, co je tady se smečkou a.... upíry?" podívala se do nějakejch papírů. "Ano." řekla jsem. "Těší mě. Jsem Megan Whitemoorová." natáhla ke mně ruku. "Sára Blacková." řekla jsem.

"Všichni, co jsou tady s vámi, tak mohou jít dovnitř. Za chvíli sem přijde pár služebných, ty vám vše vysvětlí." řekla a usmála se. "Dobře." řekla jsem. Pošli všechny dovnitř. poslala jsem Leovi a za chvíli sem všichni začali přicházet.