Volání

kapitola 20.

Když jsem se probudila, tak jsem byla děsně spocená, měla jsem vysunuté drápy a na rukou jsem měla šrámy od mých drápů! Vůbec jsem si nepamatovala ten sen, ale asi to bylo dost morbidní. Ale hlavně jsem se bála, že příště neublížím jenom sobě.

Šla jsem do koupelny a smyla jsem si krev z rukou. Rány byly téměř zahojené, takže mi už krev netekla. Povlečení na posteli bylo bez poskrvnky. Dostala jsem příšerný hlad a nejhorší bylo to, že je 3:49 a ani si nemůžu jít nic ulovit. Tak jsem se šla alespoň porozhlédnout, jestli něco nenajdu, protože mi bylo jezné, že už neusnu.

Vyšla jsem ven a překvapilo mě to, že mi nebyla vůbec zima. Jen tak jsem se courala po táboře a důkladně jsem si to tad prohlížela, kdyby jsem se tady ještě někdy potřebovala zorientovat. Venku nebylo ani živáčka, občas jsem potkala strážné, co se střídali, ale jinak naprostý klid.

Vůbec mi nevadilo být takhle sama, ve tmě. "Taky nemůžeš spát?" ozvalo se za mnou a já jsem málem dostala infarkt. Otočila jsem se na dotyčného s vražedným obličejem. "Málem jsem z tebe dostala infarkt." řekla jsem Jeremymu. "No tak promiň no." řekl "V pohodě, ale jestli to ještě někdy uděláš, tak by to namuselo dopadnout dobře." řekla jsem. "Pro tebe nebo pro mě?" řekl a ukázal na nás oba. "Pro tebe něčím zlomený, nebo možná zlomeným vasem a pro mě tak, že bych měla probém, že jsem ti něco udělala." řekla jsem a pokračovala jsem v cestě.

"Ty a mě něco uělat?" řekl posměšně. "Nepokoušej mě." řekla jsem a on mě ze zadu dost silně obejmul, ale ne okolo pasu, ale okolo krku. Já jsem ho přes sebe přehodila, a dala jsem mu ruce za záda. "Co jsem ti říkala." šeptla jsem mu do ucha a odešla jsem. Chci si vybudovat alespoň minimální respekt.

Když jsem dorazila do chatky, tak bylo 6:27 a vzhůru byl jenom Leo. "Kde jsi byla?" zeptal se. "Projít se." řekla jsem. "Tři hodiny?" řekl "Ty mě snad sleduješ?" řekla jsem a nasadila jsem tázavý pohled. "Ne, jen jsem tě slyšel odcházet." řek a já jsem pochopila. "Ty si myslíš, že se s někým scházím? Jenom jsešm málem zavraždila Jeremyho." řekla jsem. "Já nežárlím! Jen o tebe mám strach! Chápeš?" řekl a šel ke mě. "Aby jsi z toho nezešedivěěl z toho strachu o mě. Hele tady máš šedivej pramínek?" řekla jsem. "Co?! Kde?!" řekl a vystřelil do koupelny před zrcadlu a prošel si tam snad každý vlas. Já to už nevydržela a musela jsem se začít řehtat.

Ze smíchu jsem spadlana svoji postel. Když ke mě leo přišel s totálně na oko nasraným výrazem, tak jsem se musela začít jště víc smát. Po pravdě se nedivím, že nepřišli ostatní z jiných chatek, aby se podívali na toho debila co je vzbudil. Leo si na mě sedl obkročmo a začal mě lochtat, jakoby jsem se už teď nesmála přes celý tábor. "P-p-pro-pros-prosí-ím d-d-d-do-dos-dost." řekla jsem přes smích. "Co za to?" šklíbl se Leo. "P-pusu." řekla jsem a on mě přestal lochtat. Já jsem se musela několikrát pořádně nadechnout, ale Leo ze mě neslezl. "Můžeš ze mě slézt?" řekla jsem a on zavrtěl hlavou.

"Ale takhle ti tu pusu nedám." řekla jsem a on ze mě slezl a já jsem vstala z postele. Přišla jsem k němu a on se mi přisál na rty. Já myslela, že to má být jenom pusa. On se mi jazykem otřel o ret a já jsem ho vpustila do mojí pusy. Začala válka našich jazyků. "Mohli by jste se příště líbat někde, kde vás nikdo neuvidí? Prosím?" ozval se Justinův hlas a já jsem se odtrhla od od Lea a začervenala jsem se.

Justin se na nás znechuceně díval jak malé dětsko, co vidělo poprvé se někoho líbat. "A teď mi prosimtě řekni, že ty jsi se nikdy s nikým nelíbal." řekla jsem. Justin se přestal smát. "Ne?" podivila jsem se. "Nikdy jsem nechodil do školy, rodiče mě drželi doma a měl jsem domácí výuku. Moc se báli, že ztratím kontrolu." řekl "Tak to nejsi jedinej, kdo byl odřízlej od svěa." řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval. "Tady Leovi jsem asi tak stokrát musela vysvětlovat ty základní věci ohledně školy.

"Fakt?" podíval se na Lea a prohlédl si ho. "Nevypadáš jako někdo kdo by ztrácel kontrolu." řekl "To sice ne, ale moje smečka se neustále přesouvala a nebylo by k ničemu být tak dva nebo tři týdny ve škole a pak zase odejít na jinou školu." řekl Leo. "Tak alespoň nejsem jedinej." řekl Justin a usmál se.

"Hele, nevzbudíme už ty ospalce?" podívala jsem se na spícího Alexe, Masona a Jackoba. "Jakej mučící styl zvolíme?" ušklíbl se Leo. "Přinesta tři kýble vody. Je jedno, jestli teplé nebo studené." řekla jsem a za chvíli jsem před sebou měla tři kýble plné vody. Všechny jsem skoro až zmrazila díky živlům a plavaly v nich kousíčky ledu. "Až řeknu teď." řekla jsem a každý jsme si s jedním kýblem stoupli k jednomu z nich. "Teď!" řekla jsem a všichni jsme na ně vychrstli ledovou vodu. Všichni se ihned vyřítili z postele a když se vzpamatovali, tak na nás vrhali vražedné pohledy a my jsme se smáli jak smyslů zbavení. Já už dneska po druhé.

"Já vás zabiju!" křikl Alex na což jsme všichni utíkali jak o život z chatky. Ale Alex mě dohnal a povalil mě na zem. On mě začal lochtat! Už jsem dneska po druhý zlochtaná! "D-dost. P-p-p-pro-pro-prosíííím." řekla jsem zkrz smích. "Za co?" řekl a šibalsky se usmál. "N-N.nevím." řekla jsem. Kam to všichni zdrhli? Zbabělci. "Pusu?" řekl "M-musím?" řekla jsem. "Jestli se nechceš udusit smíchem." řekl. "T-t-tak d-dobře." řekla jsem. On ze mě slezl a pomohl mi vstát. On se ke mě začal pomalu přibližoval a pak naše rty spojil. Já jsem pak hned odtrhla. "Co je?" řekl "Male to být jenom pusa." řekla jsem a odstrčila jsem ho.

Z pohledu Lea:

Když jsem se konečně zbavil Masona, tak jsem šel hledat ostatní. Když jsem vyšel z poza chatky, tak jsem jen zůstal stát na místě. Uviděl jsem Alexe, jak se naklání k Sáře a políbil jí. Ješě chvíli jsem je pozoroval a poslouchal jsem je. "Měla to být jenom pusa." řekla Sára, když se odtrhla od Alexe a dala mu pusu na tvář. Já už jsem se na to nemohl koukat a odešel jsem.

Byl jsem za chytkou, mezi opevněním tábora a chatkou, kde nikdo nebyl. Asi třikrát jsem praštil do zdi, když jsem si všiml, že je na zdi asi třicet centimerů dlouhá prasklina. Že by nebylo nedobytné? řekl jsem si v duchu. Šel jsem zpátky do chatky i když jsem věděl, že tam bude Sára.

Uviděl jsem ji spát na poseli. Asi usnula, když přišla. Neměl jsem v plánu ji budit. Teda ne úplně. Když jsem byl ještě s mojí smečkou, tak nás učili se dostat ostatním do hlavy. Pokusil jsem se dostat do hlavy Sáře, ale nešlo mi to. V její mysli jsem letmo zahlédl čtyři barvy. Modrou, bílou, zelenou a červeno-oranžovou. Živly? problesklo mi hlavou. Můžeš si mi laskavě přestat snažit dostat do hlavy? uslyšel jsem v mysli Sářin hlas.

"Proč ses mi chtěl dostat do hlavy?" podívala se na mě se svraštěným obočím. "Chci vědět, proč jsi se líbala s Alexem." řekl jsem. "Já jsem se s ním nelíbala. J-" přerušil jsem jí. "Já jsem o viděl. Alex se k tobě skláněl a pak tě políbil." řekl jsem a její pusa se roztáhla do usměvu. Nechápu. "To bylo, protože kdyby jsem mu nedala pusu, tak mě nepřestane lechtat." řekla a trochu se uchechtla. "Takže si mě nechtěla podvést?" zeptal jsem se a ona vstala. "Jasně že ne. Ty jsi totiž  můj jedinej." řekla a políbila mě. Já jsem si ji za pak přitáhl blíž a přesunul svoje ruce na její zadeček.

"Miluju tě." zašeptala mi do polibku. "Já tebe také." řekl jsem ji nazpět a oba jsme se od sebe odtrhli. "Já mam hlad." řekla a udělala na mě psí oči, no spíš vlčí. "Tak se půjdem podívat, jestli je už  snídaně." řekl jsem a ruku v ruce jsme šli k té obrvské luxusní budově uprostřed tábora. Ale v půli cesty se Sára z neznámeho důvodu zhroutila....

Tákže! Je tady po sto letech další video a tenhle příběh nejspíše už upadl v zapomění, takže......... Nevim co napsat.  Takže já se s vámi loučím! (Pokud si to někdo vůbec přečte.)