Můj život byl plný smutku, pláče a temnoty.
Pak se objevil on. Vnesl mi do dnů světlo, jako plamen svíčky do tmavého pokoje.
A pak se to všechno sesypalo.
Jmenuji se Annabell a trpím vážnou depresí ze smrti své nejlepší kamarádky, ze svého otce, jaký se o mě absolutně nezajímá, zkrátka ze svého podělaného života.
On mě dokázal postavit zpátky na nohy.
A posléze zmizel tak rychle, jako se objevil.
A já udělala příšernou blbost.
Jelikož jsem tenhle příběh opravovala v roce 2018, ale spoustu jsem tu toho tehdy přehlédla, rozhodla jsem se teď, 03.10.2023, že udělám ještě druhou korekci, aby jste z toho všichni neoslepli xD tenhle příběh pro mě stejně, jako jeho druhý díl opravdu hodně znamená a chci, aby byl opravdu ťip ťop, a jelikož jsem ho psala v patnácti a teď mi táhne na 22, tak je ten posun fakt vidět, i když teď spíš víc překládám než píšu, ale právě díky tomu jsem se naučila správně formátovat text, v čemž moje vlastní tvorba vážně potřebuje upravit, takže snad tahle ff po té double korektuře už konečně bude vypadat inteligentně xD
ČTEŠ
Dusk Till Dawn
FanfictionPrvní díl k příběhu 'After All This Time? Always' 😊 „Co se děje? Proč pláčeš?" zeptal se tiše a jeho silné paže si mě stáhly do objetí. „Mám strach že až se rozední, už tu nebudeš. Jsi jediný světlý bod v mém ztraceném životě plném temnoty. Nenech...
