Dusk Till Dawn

* Eight *

Byla jsem tak neskutečně šťastná... Konečně jsem zase ve své ztracené existenci našla kousek světla.

,,Dnes bychom mohli jít na procházku, co myslíš?" usmál se na mě Sebastian, jen co jsme se vymotali z přikrývek a položil na stůl hrneček s jablečno-skořicovým čajem.

,,To zní báječně," široký úsměv jsem mu oplatila a podívala se z okna.

A tak jsme si navlékli teplé kabáty a vyrazili na cestu bez cíle.

,,Taky se ti zdá, že je tady i všude jinde ten podzim barevnější než v Česku? Všechno se mi tam zdá hrozně vybledlé a... nevím."

,,Jo, to byl jeden z důvodů, proč jsem se sem vrátil.Tím druhým byla škola, rodiče chtěli, abych měl trochu větší rozlet. A pak.... Mnichov je město, co má takový ten zvláštní potenciál, máš z něj takový hřejivý pocit... "

,,Mně se tu taky líbí, je tu celkem klid a nejsou tu tak příšerné davy lidí jako třeba v Praze... "

,,Odkud ty vlastně jsi?" zeptal se a zahleděl se na mě svýma uhrančivýma čokoládovýma očima.

,,Já se vlastně taky narodila v Německu, akorát v Kolíně nad Rýnem... ale nikdy jsem tam už znovu nebyla. A ani mě to neláká. Upřímně, až skončíme vysokou, ráda bych se vrátila buď zpátky do Česka a nebo do Anglie. Jo, do Anglie, tu zemi miluju. Ale nevím, co bude takže..."

,,Všechno v pořádku?" objal mě kolem ramen a druhou rukou mi odhrnul vlasy z obličeje.

,,Jo..." oči se mi zalily slzami.

,,Kurva, já tak zatraceně nesnáším ty deprese! A nesnáším sebe, chci zpátky mámu a Janett a svoje dětství- jsem k ničemu!"

,,Bell, nejsi k ničemu. Spolu to překonáme, jo? Za chvíli to přejde, potřebuješ jen rozptýlit abys na to nemyslela. Jsem tady s tebou, ano? A udělám všechno pro to, abych ti pomohl. Všechno."

A přesně to jsi udělal. Jenže já prostě byla neskutečně moc pitomá a nevážila si takové cennosti, jakou byla tvoje láska.