Dusk Till Dawn

* One *

Celý náš příběh začal jednoho ponurého zářijového odpoledne, na pro mě tolik známém místě. Na sezení u psychiatra. Zvláštní že?

Tiše jsem seděla na polstrované židli v čekárně a snažila se začíst do své oblíbené knížky, abych zabila čas. Podněty okolo mi to ale nechtěly za žádnou cenu dovolit.

Na můj sluch v místnosti panovalo až moc velké ticho. Lidé trpící depresí většinou o svých pocitech mlčí a uzavírají se do sebe, já naopak potřebovala komunikaci. Bohužel jsem ale neměla nikoho, kdo by mě vyslechl.

Ale ten den se to změnilo.

Mou snahu o začtení se narušil čísi hlas. Jeho hlas.

,,Můžu si přisednout?" zeptal se, zaujatě těkaje pohledem z mého obličeje na volné místo vedle mě a zase zpátky.

,,Posluž si," poznamenala jsem bez zájmu a dál se věnovala slovům vtisklým do svazku několika set listů.

O setinu momentu později se sedadlo prohlo.

,,Vím, že je to hloupá otázka, ale proč tu jsi?"

,,Cizím lidem se nesvěřuju."

,, A řekneš mi alespoň svoje jméno?"

,,Annabell."

,,Já jsem Sebastian."