Jednoho listopadového odpoledne, když mi skončila směna v knihkupectví jsem se rozhodla k radikální změně. Přejít z blondýnky na brunetku, ale blond melír jsem si přeci jen hodlala ponechat.
Poté, co mi do života vstoupil Sebastian, moje dny prozářilo zvláštní světlo a proto jsem chtěla všechno to špatné nechat za sebou.
Cestou z kadeřnictví jsem se ještě stavila do nákupního centra, vyzvednout jeho kytaru.
Domů jsem přišla absolutně vyřízená. Díkybohu, že bydlel v přízemí.
Už od hlavního vchodu jsem zaslechla hrát klavír. Nebylo mi přesně jasné, odkud ta nádherná melodie lahodící mým uším vychází, ale jen co jsem přišla blíž k našim dveřím, hned mi to došlo.
Opatrně jsem odemkla a kytaru schovala do skříně hned vedle.
Zula jsem si kozačky, svlékla kabát a pak už jen tiše poslouchala tu nádheru.
,,Hraješ neskutečně krásně," promluvila jsem, když jeho prsty přestaly tančit po klávesách a následně se setkala s jeho nevěřícným výrazem.
,,Páni Bell... jsi to vážně ty? Moc ti to sluší."
,,Chtěla bych to svoje staré já nechat za sebou. Díky tobě jsem se totiž začala dávat trochu dohromady."
,,Tak to mě moc těší. Jsem rád, že ti je líp. Zasloužíš si být šťastná."
A pak, o pár hodin později, jsem skončila před umyvadlem s žiletkou v ruce.
Ahoj, tohle je moje nové, zdravější já.
ČTEŠ
Dusk Till Dawn
FanfictionPrvní díl k příběhu 'After All This Time? Always' 😊 „Co se děje? Proč pláčeš?" zeptal se tiše a jeho silné paže si mě stáhly do objetí. „Mám strach že až se rozední, už tu nebudeš. Jsi jediný světlý bod v mém ztraceném životě plném temnoty. Nenech...
