,,Sebe, já se musím učit," smála jsem se, když mě chtěl vytáhnout na školní hřiště, abych s ním jezdila na skateboardu.
,,Učení počká, chci ti něco ukázat," zase se mu povedlo mě přemluvit.
,,Stoupni si na prkno a já si stoupnu za tebe. A pak mi dej obě ruce a zavři oči."
,,Co když spadnu?"
,,Tak tě chytím. A teď už se tam postav."
Jakmile se má chodidla dotkla slabého dřevěného povrchu, ucítila jsem Sebastianovy dlaně na těch mých. Zvedl mi je do vzduchu, rozpažil a pevně propletl naše prsty.
A pak se už jen párkrát odrazil od země a rozjel se.
,,TO JE ABSOLUTNĚ MEGA!" zakřičela jsem a rozesmála se na celé kolo.
A najednou jsme škobrtli a zůstali stát na asfaltu.
,,Miluju tě, Sébi," to bylo poprvé, kdy jsem to řekla já jemu.
,,Já tebe taky, Bell," pevně mě chytil kolem pasu a položil si bradu na moje rameno.
*********
,,Budu od tebe něco potřebovat, až tu dneska skončíme," nakousla jsem a kreslila Sebastianovi do dlaně všemožné neviditelně tvary. Seděli jsme na lavičce a sledovali okolní přírodu.
,,O co jde?" zeptal se se zájmem a volnou rukou hladil mou pravou paži.
,,Nešel bys se mnou na hřbitov? Chtěla bych Janett zapálit svíčku."
ČTEŠ
Dusk Till Dawn
FanfictionPrvní díl k příběhu 'After All This Time? Always' 😊 „Co se děje? Proč pláčeš?" zeptal se tiše a jeho silné paže si mě stáhly do objetí. „Mám strach že až se rozední, už tu nebudeš. Jsi jediný světlý bod v mém ztraceném životě plném temnoty. Nenech...
