Dusk Till Dawn

* Three *

Po pár společných přednáškách a nespočtu jeho neodbytných otázek se mi začal dostávat pod kůži a pomalu se z nás stali dobří přátelé.

,,Máš dneska večer čas? Rád bych ti něco ukázal..." odchytil mě jedno středeční ráno na mojí cestě do školní knihovny a přehodil svou pravou paži kolem mých ramen.

,,Zítra snad žádný testy psát nebudeme, takže jo, mám. Co mi chceš ukázat?" pousmála jsem se a prohrábla si svoje blond vlasy.

,,To je překvapení," věnoval mi lišácký úsměv a pro efekt ještě mrkl.

A tak jsme se v sedm večer sešli před areálem naší vysoké.

,,Připravená?" ujišťoval se a já - i když trošku nejistě - přikývla.

,,Tak pojď," popadl mou dlaň a rozešel se směrem k fotbalovému hřišti.

,,Co máš konkrétně v plánu?" vrhla jsem na něj nechápavý pohled, když jsem u vchodu na trávník spatřila opřené kolo.

,,To uvidíš za chvíli, nasedej."

,,Sebe neblázni, tohle nemůžeme."

,,Nemel a nasedej," naléhal.

,,Tak jo, ale jestli nás někdo nachytá-"

,,Nikdo to nezjistí, neměj strach."

A tak jsem ho poslechla a posadila se na nosič zmíněného kola.

Bylo to vtipné. Sice jsme vypadali jako šílenci, ale líbilo se mi to. Kličkovali jsme ze strany na stranu, až jsme u brány skončili na trávníku.

,,To bylo božííí!" křikl Sebastian mezi smíchem a já se k němu vzápětí připojila.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se zničehonic a mně až tehdy došlo, že ležíme na sobě a zíráme si navzájem do očí.

,,Jo, jsem, a ty?"

,,Snad taky," pousmál se a začal se naklánět až nebezpečně blízko k mým rtům...