12. část

958 72 13
                                    

Nikol

Byla jsem zamyšlená. A on udělal věc, kterou neměl do těch dveří bouchat. Hned jsem zase přivřela. 'Nebouchej!' Řekla jsem důrazně. 'Něco skrýváš nebo co?' Začali jsme se hádat. 'No.. ne. Jenom tě nepotřebuju vidět!' 'Ty nemáš co říkat. Ani nevíš, kdo doopravdy jsem!' Myslíš? 'Vím, že máš něco společného s internetem!' Nemohla jsem říct, co přesně dělá. 'Vždyť ty snad ani nevíš, co to ten internet je! Pro tebe je to jiná entita!' 'Začal jsi používat chytrá slova, i když sám chytrý nejsi?!' Zasmála jsem se. Křičeli jsme po sobě jako psi. 'A ty si jako myslíš, že chytrá jsi, když čteš knížky?!' Uslyšela jsem dalšího člověka za dveřmi. 'Ehm.. no.. Enode začala streamovat.' Dořekl Radek. V tu chvíli ve mě hlo neskutečným způsobem. Uslyšela jsem mě a Pavla jak se hádáme. Podívala jsem se kukátkem. Pavel držel mobil a nevěřícně koukal. Rychle jsem zabouchla dveře. Vyběhla jsem schody a uklidnila jsem se. Sedla jsem si před počítač. 'Ahoj lidi! Je mi líto, že jste museli slyšeli hádku s.. jednou nepodstatnou osobou.' Koukla jsem do chatu. Všichni psali, že to je v pohodě. Hrála jsem první hru, ale někdo mi napsal na Twitch. Já to s ním nechci řešit teď. 'Herdyne, po streamu si popovídáme.' Řekla jsem a hrála jsem dál Hearthstone. Zahrála jsem si i arénu. Někdy v deset jsem to ukončila. Rozloučila jsem se a vypla jsem stream. Pavel mi ihned napsal.

Pavel: Už můžeš?

Nikol: Ráda bych řekla, že ne, ale já nelžu.

P: Tak pojď dolů.

Vydala jsem se tedy dolů. Nevím, co mu řeknu. A to myslím vážně. Otevřela jsem dveře, za kterými měl stát.

Pavel

Error mého mozku začal, když mi Radek podal mobil. Viděl jsem tam normální pokoj, ale později jsem slyšel hlasy. Hlasy mě a Nikol. Už si to zase pamatuju. A asi už to z hlavy jen tak nevypustím. Ale zpět.. Chtěl jsem vysvětlení, jenže zabouchla. 'V pohodě?' Optal se mě Radek. 'Jo, ale..' odmlčel jsem se. 'Jak? Vždyť ona je "šprt". Jak tohle dokázala?' Dořekl jsem. 'Nevím, ale jdu domů za Baxem.' Bez dalšího slova odešel. Musel jsem jí napsat do zpráv. První nereagovala, ale pak jsem slyšel své jméno na streamu. 'Herdyne, po streamu si promluvíme.' Šel jsem tedy domů a sledoval jsem její stream. Když skončila stream, vydal jsem se k jejímu domu a napsal jsem jí, ať jde dolů. Po chvíli přišla. V tu chvíli jsem zjistil, že ani nevím, co jsem jí chtěl říct. A očividně jsem nebyl sám. Stali jsme tam bez jediného slova. Až později jsem se odhodlal něco říct. 'Chci vědět jenom jedno. Jak? Jak jsi tohle dokázala? Jak to, že ti jdou hry? Jak to, že ty jsi ona? Dobře, chci vědět trošku více, než jedno.' Řekl jsem bez jakékoliv emoce. 'Magdička, asi skill, jsem jí už dlouho. Hele, je to vážně divné mluvit takhle o mé "druhé tváři", jakoby to byla jiná osobnost. Proč tě vůbec tak moc zajímá? Vlastně zajímám?' Řekla mi. 'Protože jí miluju!' Vykřikl jsem a hned jsem si dal před pusu ruku. 'Eh.. Cože?' S pravdou ven... 'Nedělej, že nevíš. Vždyť já tě nebo jí nebo co to teda je.. miluju.' 'Ale vždyť-' Má automatika prostě zastavuje větu trochu odlišným způsobem, než u většiny lidí...

Vrazil jí! xD

Today without kecání :D

Aneska04 <3

Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONEKde žijí příběhy. Začni objevovat