Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE

27. část

Nikol

Můj stánek byl.. Zajímavý. Bylo tam mé logo, které jsem si vytvořila zhruba před týdnem. Upřímně, byla jsem tim uchvácena. No jo, poprvé na nějaké akci, kde vystupuji. Hned vedle jsem si všimla stánku od Pavla. To mi vadit nebude. Jenže z druhé strany (nalevo) měl svůj stánek hlu.. Bax. Hlubax! Hlupák a Bax dohromady. Pořád se provokujeme. A to jakože jsme si i vypínali pojistky, já mu dálkově vypínala počítač, on mi vyměnil normální pizzu za extra slanou a pálivou.. příště je salty. Pája to chtěl zarazit, ale oba jsme mu to zakázali. Mě to baví a Štěpán mě chce mermomocí naštvat, i když se mu to pravděpodobně nikdy nepovede.

,,No to si děláš kurva prdel, ne?!" Zaječel malý Baxíček, když viděl postavení stánků. Byl trošičku naštvaný a já se náramně bavila nad jeho holčičím jekotem a povykem. Smála jsem se trochu vítězně, protože mě to ani moc nevadilo. Vždyť budeme vedle sebe! Budeme si dělat zase naschvály.

,,Ale copak Baxíčku? Bojíš se mne snad?" Vysmála jsem se mu do obličeje a odešla bez čekání na jeho velice zajímavou a nesolničkovou odpověd neboli výmluvu. Vešla jsem do stánku a byl tam Pája. Můj miláček jediný. Pravděpodobně.

,,Ahoj lásko!" Pozdravil a vlepil mi pusu na líčko. Nad tím jsem se usmála. On na mě byl pořád takový sladký a milý. Ale co tady sakra dělá?

,,Ahoj. Jak to, že jsi tady a ne vedle?" Můj udivenýpohled nesměl vynechat službu, takže jsem se na něj koukala jako na reklamy na vánoční slevy v červenci. Prostě jako idiot.

,,Šel jsem se ti tady podívat. Máš to tady hezké." Do teď jsem se nerozhlédla. Hned po příchodu mne totiž zaujaly Pavlovy nádherné modré oči. Takovou modrou mají jen moře. Z každého dalšího úhlu vypadá barva odlišně než barva v předchozím úhlu. Byla tady sedačka a stoleček. Domluvila jsem si totiž stánek tak, aby když někdo přišel, mohlo se za nim "zavřít". Jedna ta stěna byla ze dvou plachet. Chápeme se. Tak by si se mnou lidé mohli i chviličku povídat. Pak jsem sice zjistila, že tohle chce udělat nějaký youtuber, ale to mi bylo jedno. Příště jsem to zrealizovala taky. Ten stolek jsem rám měla, protože mi na streamech hodně lidí slibovalo, že mi něco dají. Má reputace se mimochodem zlepšila a zvýšila se mi sledovanost. Ale to jen tak mimo. Vyšla jsem ven. Před mým stánkem stál už nějaký bodyguard. Byl asi dvakrát větší než já, takže jsem mu radši ani nic neříkala. Vypadal mile. Akorát.. nebezpečně. Naproti jsem zahlédla stánky s naším merchem. Ano, i já jsem tam už měla náramky. Hodlám udělat i další takové hlouposti. Vlastně jsem poslala už i na trička, ale ty ještě nejsou. Vážně týden nestačí na zařízení toho všechno. Zalezla jsem radši zpět dovnitř, protože už asi pustili první válku lidí, které bych slyšela i ve zvukotěsném  atomovém krytu.

,,Enode? Za půl hodiny na hlavni stage. Bude slavnostní zahájení. Byl tebou, jdu už teď i se mnou." Zařval na mě Pája, protože si asi myslel, že jsem od něj kilometry daleko.

,,Neřvi tak! Vždyť jsem skoro vedle tebe." Zasmála jsem se. ,,A ano, měli bychom jít." Oba jsme vyšli a nějak jsme se snažili nenápadně procpat. Ono to i celkem šlo. Oni totiž nepustili jenom tech pár lidí, ale všechny. Nějak jsme se dostali do backstage. I když na konci jsme museli trochu běžet, protože za námi běželi fanoušci. Ale i přes to jsme tady! Už to začalo. Ta ženská na pódiu něco mlela, zatímco nás tam serazovali podle pořadí, jak tam půjdeme. Respektive podle abecedy. Bylo vtipné, že jsem stejně skončila vedle Pavla a Deeho. Vedle mě měl být ještě DenisTV, ale ten je prý někde... pryč. Postupně nás začali volat a já chytla menší trému. Byla u Deeho. Ten vyletěl a všichni tleskali. Okay.. Nikol, to dáš...

Aneska04