Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE

9. část

Pavel

Šel jsem na zahradu. Chtěl jsem se vyfotit s naším propaleným grilem. Neptejte se. Koukal jsem to foťáku, jenže oči mi sklouzly na ní. Holku, kterou miluju. Zamrkal jsem očima, aby jsen se ujistil, že tam doopravdy stojí a usmívá se na mě. Radši jsem si je i promnul. Jenže potom tam nebyla. Teď jsem vážně netušil, jestli mi už hrábě nebo jo. Ale pak mi došlo ještě něco horšího. Celou dobu jsem koukal na té krávy dům. Takže v podstatě kravín. Ani mi nedošlo, že jsem upustil mobil. Rychle jsem ho zvedl. Nějakým velkým zázrakem prežil. Děkuji ti bože. Hned jsem Enode mušek napsat.

Pavel: Ahoj. Já už tě asi vídím všude. Viděl jsem tě u naší příšerné sousedky. No je toto normální? :D

Enode: No to asi ne :D Dneska se tedy uvidíme, co? :o

P: Asi mám halucinace :D A konečně se zase uvidíme :)

E: Mám strašný hlad. Jdu se najíst, tak čau :D

P: ahoj

Nikol

Takový hlad jsem naposledy měla.. nikdy! Pěkně jsem s ním vymetla. Teď si myslí, že má halucinace. Dala jsem si něco. Stejně vás to nezajímá. Všimla jsem si, že bylo docela pozdě. Kolem sedmé. Chtěla jsem se jít převéct, ale pak jsem si vzpomněla, že vlastně už jsem převlečená do Enode. Na vlakáč to byli odsud asi 20 minut. Vzala jsem si mobil a klíče do kapes od kalhot a mohla jsem vyjít. Šla jsem pomalu, protože jsem měla čas. Došla jsem tam těsně před osmou. Chvíli jsem byla na mobile. Začala mi být trošku zima. Já blbá jsem si totiž nevzala bundu nebo aspoň mikinu. 'Ehm.. ahoj.' Uslyšela jsem. Hned jsem strčila mobil zase do kapsy. 'Ahoj. Tak vyrazíme?' Zeptala jsem se klidně. 'Jo.' Vedl mě městem, které moc dobře znám. Povídali jsme si o všem možném. Trošku jsem se začala klepat zimou. Nejspíše to zaregistroval a objal mě. Bylo mi trošku tepleji. Teď to zni, jakoby byl teplej. Ale není. Teda, asi. 'Zavři oči.' Zavřela jsem je. V jeho blízkosti jsem začínala být trošku jiná. Ale pořád se musím řídit podle mého "pravidla". Nemůžu mu jen tak podlehnout. Nechala jsem se jenom vést. Držel mě za ruku. Vycítila jsem, jak se mu trošinku zrychlil tep. Najednou se zastavil a já s ním. 'Už můžeš.' Otevřela jsem oči a přede mnou bylo malé jezírko, od kterého se odrážely hvězdy. Bylo to tak nádherné.

Pavel

Koukala se na to. Byla má jediná šance. 'Enode?' 'Ano?' Otočila se na mě. Radši jsem nic neřekl. Nabral jsem všechen adrenalin a odvahu. Začal jsem jí líbat. Tlukot srdce byl tak silný, že jsem na pár chvil měl pocit, že budu mít nejspíše nalomená žebra. Spolupracovala asi sedum vteřin, ale pak přestala a odtáhla se. 'Udělal jsem něco špatně?' 'Ne, ale... prostě to nejde. Ani neznáš mé právě jméno. Promiň, ale prostě to nepůjde.'

Nikol

Hned, jak na mě křikl pan mozek, přestala jsem. V tu chvíli mi ho bylo fakt líto. Řekla jsem mu, co si o tomhle myslím a šla jsem normálně domů. Zůstal tam stát, takže to bylo lehké "vyhýbání". Doma jsem udělala věc,  kterou bych asi nikdy předtím nečekala, že udělám...

Co to asi je? Možná si šla lehnout :D

Čawko! :D nová část přesně včas. Sestřička vyjde asi zítra nebo v úterý. Ještě nevím. Věřte, že každé hlasovaní a každý komentář mě velice poteší :) zatím čaw.

Aneska04