Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE

21. část

Pavel

'Hele, neber to špatně, ale měla by ses převléct.' Řekl jsem a pak mi došlo, že to možná znělo blbě. 'Jako ne že ti to nesluší nebo tak něco. Jsi v něm hezká, ale je mokré. Teda.. víš, jak to myslím.' Začervenal jsem se a poškrábal na zátylku. Okay.. hluboký nádech. Nic se neděje. Všechno je v pohodě. Ona se tomu směje. 'Klid. Chápu to, ale nemám tady žádné oblečení a ven nevyjdu.' Řekla a já jsem nechápal, proč se narovinu nezeptala , jestli ji půjčím. 'Však ti můžu klidně půjčit. Akorát ti to možná bude dvakrát větší.' Zasmál jsem se. 'No právě.' Řekla a začal jsem hledat nějaké tričko. Jako největší egoista jsem jí dal můj merch. Podal jsem ji ho a zaculil jsem se. Koukala se na mě, jestli to myslím vážně, ale nakonec si to stejně musela obléct. Nemohl jsem na ní přestat koukat, když se svlékla. Pak si oblékla to mé tričko. Musím uznat, že v tom vypadala skvěle. Její triko jsem jí dal na radiátor, aby do rána uschlo. 'Asi tady budeš muset přespat.' Oznámil jsem, ale nejspíše ji to moc nevadilo. Zrovna jsem nemusel streamovat, takže jsme si spolu povídali. A pak taková ta činnost,  kterou poslední dobou moc nevykonávám. Říká se tomu spánek.
Další den ráno nebyla moc příjemná atmosféra. Vzbudil jsen se a ona pořád spala. Byla strašně kjůt. Šel jsem do kuchyně nám něco připravit na snídani. 'To je pro mě?' Zeptal se Bax, když viděl, že mám dva talíře místo jednoho. 'Ne, to je pro N.. ehm.. Enode.' Trošku jsem se u jejího jména seknul. Málem jsem řekl Nikol. 'To si děláš prdel! Ona tady přepsala?!' Zakřičel. 'Ano, ale nemusíš řvát!' Zašeptal jsem. 'Nebude spát v našem domě! Neplatí nájem a ani nám nepomáhá vydělávat, tak proč by měla být pod naší střechou?!' Jeho slová mě vážně naštvala. 'Jak se budeš chovat, když přijde Nikol? Hm? Taky bys jí vzal tady? Ano, tak drž hubu!' Byl jsem hodně vytočený. Chová se jako blbeček. S talíři jsem šel nahoru za mou milovanou. Už jsem měl hlad. Přišel jsem, ale ona nespala. 'Bré ráno. Copak se dělo tam dole?' Pozdravila a rovnou se vyptávala. 'Dobré. Bax tě tady nechce. Řekl jsem mu pár věcí. Ale to neřeš tady máš snídani.' Prostě jsem ji to řekl narovinu a s pravdou. Podal jsem ji snídani a oba jsme se pustili do jídla.

Nikol

'Eh.. malý problém. Bax mě nesmí takhle vidět. Bude si myslet, že jsem Nikol a to by nebylo dobré.' Sdělila jsem mu. 'Takže tě mám propašovat?' Zasmál se. 'Už to tak bude.' Odvětila jsem se smíchem. Vzala jsem si tričko z radiátoru a následně si ho také oblékla. On se na mě prostě musel pořád koukat. Upřímně, vypadal jako pedofil, který z křoví koukal na malou holčičku. 'Jak to chceš vyřešit?' Zeptala jsem se ho, ale on se ani nehnul. 'Haló! Prosím pana Mikeše na pokladnu číslo Svět.' Zasmála jsem se a on zavrtěl hlavou. 'Copak jsi říkala?' Optal se ještě trochu zasněně. 'Jak to chceš teda vyřešit?' Znova jsem mu položila otázku. 'To uvidíš.' Škodolibě se na mě usmál. To nebude dobré...

Čawko! Nope, dneska s tím nejsem spokojená. Ten konec ještě jde, ale jinak nope :/ Momentálně nemám moc času. Snažím se být aktivní, ale občas to prostě nevyjde. Vážně vás mám ráda, což mi připomíná, že vám chci předem poděkovat za 100 follows. Jste vážně báječní! ❤ zatím pha phá!

Aneska04