Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE

24. část

Nikol

Pavel po mně začal lézt, což se mi líbilo, ale pak chtěl víc. Na mě ještě pořád až moc. Proto jsem to prostě nechtěla.

,,Pavle. Já nechci." Chtěla jsem se oddálit, ale on byl tak silný. Prostě jsem to nedokázala. Líbal mne na krku a postupoval výše.

,,Je mi jedno, co chceš. Budeš dělat, co já chci." Zašeptal mi do ucha. Byl hodně opilý. Chtěli se mi z toho brečet.

,,Pavle, prosím. Dech toho." Ucítila jsem teplou kapku na mé tváři. Slza. Mám Pavla ráda, ale prostě to nechci. Nechtěla jsem u něj mít problémy, a proto jsem dělala, co jen chtěl. Jednou jsem to neudělala a trochu mi vlepil facku. Nebolelo to až tak. Někteří by možná řekli, že to bylo znásilnění, ale jsou na omylu. Někdy uprostřed se mi to začalo líbit, takže... jsem hrozná. Usnul vedle mne na posteli, avšak já jsem nedokázala usnout. Cítila jsem se jako děvka, kterou můžete mít "za nic". Byla jsem na sebe naštvaná, ale přeci jen mě spánek převedl a taktéž jsem usnula.
Ráno bylo příjemné. Pája mi uvařil omeletu a přinesl mi ji až pod nos do postele. Bylo to od něj hezké. Na noční stolek mi položil i Aspirin. Pamatuje si včerejšek?

,,Pamatuješ si včerejšek?" Zeptala jsem se s plnou pusou jídla. Uvařil to celkem dobře a ani to nespálil.

,,Taky jsem se tě chtěl na to zeptat." Zasmál se. ,,Pamatuju si jen to, jak jsme otevřeli ten rum. Pak nic." Takže si to nepamatuje. Děkuji ti bože!. ,,A ty?" Nechtěla jsem odpovídat, protože neumím říkat lež.

,,Mno.. pamatuji si i zbytek..." nervózně jsem se poškrábala na zátylku.

,,Řekneš mi, co se stalo?" Vážně to chtěl hodně slyšet. Musím říct pravdu. Tak jo. Za Ameriku! Ne.. tak za Egypt! Nad čím to zase přemýšlím?!

,,Nemluv a nech mě to doříct až do úplného konce, prosím." Kynutí hlavou jsem brala jako souhlas. ,,Opil ses. Jakože fest hodně moc." Pohled jsem zabodla do béžového koberce na zemi.

,,A dál?" Zeptal se a doufal, že se nestalo něco vážného. Nedoufal, ale přál si to.

,,No a dal jsi po mně začal lézt a no.. víš co..." podíval se na mě smutně a trochu i naštvaně. Byl naštvaný na sebe, co provedl. ,,Ale neber to tak blbě! Já si to dokonce.. užívala." Začervenala jsem se při záchraně celého včerejška. 

,,Takže ti to nevadí? Nechceš mě nechat odejít?" Jeho naděje v očích mne potěšila. Byla to hloupost, ale rozchod kvůli takovéto malé hlouposti?

,,Jak sis to mohl vůbec myslet? Nevadí mi to a budeš u mě, ať už chceš nebo ne!" Zasmála jsem se. On mě bleskově obejmul a lehce políbil do vlasů. Asi jsem malá.

,,Slyšel jsem, že pojedeš na Utubering." Podíval se na mě, když jsme se odtáhli. ,,Nechtěla bys odvoz? Jedu tam společně s Wedrym a Baxem." Řekl Bax a mě se chtělo zvracet.

,,Štěpán? No já nevím. Ještě uvidím. Vždyť máme ještě času dost." Usmála jsem se.

,,Je to můj.. ehm.. spolu bydlící a kamarád. Jede se mnou." Stal si za svým, i když to "kamarád" spíše zašeptal.

,,Já tě chápu. Stejně asi budu muset jet s vámi, protože kdo jiný by mě mohl odvést..?" Nemám kamarády. Kromě tedy Štěpána, ale ne. Fakt ne. To by bylo jednou tak, podruhé tak, potřetí rak. Ne ne ne. Rakem se stát nechci.

,,Uvidíme ještě. Třeba se to změní." Měl pravdu. Muže se to celé změnit. Treba se zmení dátum a někdo nebude moct. Nebo se přesune místo. Nebo si najdu kamarády, kteří by mne tam mohli odvést. Muže se cokoliv změnit. Krom toho posledního. ,,Co hodláš dnes dělat? Je nádherný skoro zimní den, co takhle zajít někam ven?"

,,Skoro zimní? Tak to budu doma. Ne, asi půjdu někam pryč a pak nakoupit. Nemám tady už skoro žádné jídlo, takže by to chtělo obnovit." Odpověděla jsem.

,,Všiml jsem si, že Tvá lednička nemá co jíst.. A nechceš pomoct? Třeba svést autem nebo doprovod do pryč?" Bylo to od něj sladké. Staral se o mě a byl roztomilý. Přeci jen to je můj přítel, takže se tak i má chovat. Teď tak přemýšlím, vždy jsem si vybírala kluka tak, že jsem myslela na budoucnost a co bych prostě chtěla po mém příteli. Jakože děti, svadba, odhalení mého počítačového hesla a tak. Ale co u Pavla? Je schopný se starat o tyto věci? Chce je se mnou vůbec postoupit?

Aneska04