Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE

10. část

Nikol

Doopravdy jsem si šla lehnout, ale kromě toho jsem začala i brečet. 'Já fakt dokážu všechno podělat..' Zavzlykala jsem. Nejspíše mě uslyšel Štěpán. 'Co se stalo?!' Vyhrkl přes okno. Hned jsem zatáhla rolety. Nesmí mě takhle vidět. Vždyť navíc streamují. 'Nic nic. Jsem v pohodě.' 'Jak myslíš.' Radši jsem zavřela okno.

Pavel

Zasáhlo mě to. Byl jsem moc rychlý. Po asi pěti minutách přemýšlení jsem šel domů. Nesnažil jsem se jí najít po Hostavicích. Teda aspoň ne prvních pár minut cesty. Pak mi došlo, že se určitě ztratila. Šel jsem před dům a vzal jsem si auto. Hned jsem jí chtěl zavolat. Jenže ona to příště nebrala. Snad je v pořádku. Napsal jsem ji snad padesát zpráv o tom, že se o ní bojím. Vůbec na to nereagovala. Buď se jí dotkl ten dnešek nebo se ji něco stalo. Napsal jsem jí poslední správu.

Pavel: Prosím odepiš! Hledám tě po městě. Jsi v pořádku? Vážně se o tebe bojím.

Enode: Proč mě sakra hledáš?!

P: Určitě ses někde ztratila. Žiješ?

E: pokud vím, tak jo. A neboj, nikde jsem se neztratila.

P: Jak jsi se ale dostala na autobus?

E: kolemjdoucí.

P: hlavně, že jsi v pohodě. A promiň, za ten dnešek. Byl jsem moc rychlý. Je mi to líto.

E: dobře. Ale asi bys měl vědět, že momentálně nehledám vztah.

Při tomhle jsem radši vypnul mobil. Ukápla mi slza. Další a další. Přijel jsem konečně domů a brečel jsem. Šel jsem kolem Baxova pokoje. 'Pan "kašlu na vás" přišel.' Zašklebil se Radek. Pak se ale podíval lépe. 'Za minutu nebo dvě jsem zpět, lidi.' Přišel ke mě a odtáhl mě na chodbu. 'Co se sakra stalo?! Ty brečíš!' Zašeptal na mě. 'Nechce mě. No víš..' Začal jsem mu to všechno vysvětlovat. 'No sakriš. To bude v pohodě. Úprav se trochu a pojď za námi. Máme chlast!' Odešel zpět. Dal jsem se trošku do pořádku a šel jsem za nimi.

Nikol

Umyla jsem se a taky jsem se převlékla do pyžama. Dneska jsem se na stream vykašlala. Nikdy jsem nevěděla, že tohle přiznám nebo řeknu, ale je mi Pavla líto. Kluci vedle začali křičet. Musela jsem se vydat za nimi. Popadla jsem župan a šla jsem k nim. Zaklepala jsem a ve dveřích se objevil Pavel. 'Co potřebuješ?' Zeptal se mě smutně. Skoro se na mě nepodíval. 'No.. mohli byste se prosím ztišit?' 'Dobře a ještě něco?' Podíval se na mě pořádně. 'Od kdy máš hnědé oči?' Zadíval se na mě. Zapomněla jsem si sundat čočky a nandat brýle. 'To asi vidíš blbě.' 'A od kdy nenosíš brýle?' Nedá si pokoj. 'Chtěla jsem spát, ale vy jste začali opět řvát. Šla jsem tady, ale nevzala jsem si brýle. Vidím i bez nich.' 'Aha. Nechceš jít nahoru.' Vykulila jsem na něj oči. Buď je sfetovaný, opilý nebo jsem ho hodně zranila. 'Ne, děkuji. Půjdu radši spát.' Nenechala jsem ho cokoliv říct a odešla jsem domů. Odhodila jsem župan a vzala jsem si do postele notebook. Musela jsem se na něj podívat. Byl úplně smutný. Pozdravila jsem do chatu. 'Ahoj Enode.' Pozdravil Štěpán a Pavlovi se rozzářily oči. 'Ahoj.' Usmál se...

Sladké.. jak Titanik, který jsem neviděla :D

Čawko! :D já jsem nevěděla, co jsem chtěla napsat. Proto to nevyšlo včera. V NEDĚLI vyjde další část. Bla bla bla. Zatím čaw.

Aneska04 <3