Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE

19. část

Pavel

Seděla na posteli a hleděla do stěny. Sedl jsem si vedle ní, čímž jsem jí nejspíše vylekal. 'Děje se něco?' Zeptal jsem se jí. 'Eh.. to neřeš.' Mávla rukou. 'Bojíš se něčeho?' Položila mi zvláštní otázku. 'Možná tak výšek. Proč se ptáš?' Řekl jsem zmateně. Nevěděl jsem, co se stalo. 'Jen tak. Například já se bojím budoucnosti.' Odpověděla a koukla do země. 'Proč se bojíš zrovna toho?' Musel jsem se zeptat, protože mi to prostě nedávalo logiku. 'Protože nikdy nevím, jak a kdo bude reagovat a nevím, co se stane.' Řekla zklesle. Automaticky jsem si ji přitáhl do objetí. 'Když jsem tady já, nemáš se čeho bát.' Snažil jsem se jí uklidnit. 'A o to jde. Bojím se, že mi budoucnost vezme všechny blízké, jak už to jednou udělala.' Na konci se zlomila a začala plakat. 'Co se stalo?' Zeptal jsem se, což jsem později zjistil, že jsem to neměl dělat. 'Před zhruba půl rokem mi zemřeli rodiče.' Potom, co to řekla, mi jí bylo hodně líto. Nevěděl jsem, jak jí uklidnit. Když už byla plus mínus v pořádku, usmála se na mě. 'Mám tě ráda.' Řekla sladkým hláskem. 'Já tebe taky.' Odpověděl jsem a políbil jsem jí. 'Bez urážky, ale měla by ses osprchovat.' Zasmál jsem se. 'Máš pravdu. Za deset minut jsem zpět.' Usmála se a odešla do koupelny. Nevěděl jsem, co dělat. Chtěl jsem zjistit, co všechno taky doma má, ale v tu někdo zazvonil. V rychlosti jsem se vrhl ke dveřím. Kukátkem jsem spatřil nějakou slečnu. Otevřel jsem a trochu se zasekla. 'Dobrý den. Nejspíše jsem na špatně adrese. Omlouvám se. Víte, hledám Nikol Santariusovou. Nevíte, kde by mohla být?' Všechno na mě vyhrkla strašně rychle. 'No, ona tady bydlí, ale proč s ní chcete mluvit?' Nadrvedl jsem obočí. Bylo mi velice nejasné, co tady dělá. 'Jsme Bývalé nejlepší kamarádky. Chtěla jsem ji navštívit. Já přijdu jindy.' Dořekla a chtěla se otočit. Avšak přišla Nikol, která jí zastavila. 'Viky?! Co tady děláš?' Zeptala se. Tohle nebude nic pro mě. 'Přišla jsem tě navštívit.' Usmála se ta Viky. 'I po tom incidentu? Neber to zle, ale přeji si, abys odešla.' Řekla Nikol smutně. Za každou cenu musím zjistit, co se stalo. 'Je to minulost.. Prosím, chci si jenom popovídat.' Málem si i klekla na kolena Viky. 'Není a ani nikdy nebude..' Hned, co to Nikol dořekla, silou zabouchla dveře. 'Co to bylo za ženskou? Jaká minulost? Eh.. co?' Otázky ze mě letěly jako z děla. 'Velmi dávná kamarádka. Tu minulost neřeš.' Pak už jen zabodla pohled do země. Očividně jí to ničilo a já jsem ji nechtěl tímto ubližovat. 'Nechceš jít k nám?' Zeptal jsem se. Udiveně se na mě podívala a pak se začala smát. 'Ty si vážně myslíš, že mě Bax nezabije?' Po jejich slovech jsem si to uvedomil a začal se smát s ní. 'Kdyby náhodou, tak ho zabiju dříve.' Dosmál jsem se a podal ji ruku. Nejistě ji příjmula. Vytáhl jsem ji ven a rychle jsem s ní přešel k nám. Nebojte, vypadala jako Enode. 'No to ti to trvalo!' Uslyšel jsem Baxe, jak jde za mnou dolů. Když uviděl Nikol, chtěl mě zabít...

Čawko! :D nějaká Viky.. Zajímavé, ne? Mno uvidíme, co se stalo v minulosti. Jestli to vůbec Nikol řekne. A když už jsme u mluvení, co asi tak řekne náš Baxík na Enode? Zatím čaw!

Aneska04