Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE

25. část

Pavel

Mohl jsem děkovat všem bohům, že mi to vše odpustila. Musel jsem se chovat jako hovado. Nesmím se nikdy tak opít. I já sám vím, jaký pak jsem. Každopádně jsem s ní jel do obchodu. Moc jsme spolu nemluvili. Ani při jízdě, ani pri nákupu.

,,Skočíš mi prosím pro máslo?" Koukla na mě psíma očima.

,,Pro tu drahou věc ti klidně zajdu." Zašklebil jsem se a pak i zasmál společně s Nikol.

Potom jsme velkou rychlostí zajeli k ní domu, vyklidili nákup a přemýšleli. Nevěděli jsme, kam zajet nebo co dělat. Dostal jsem úžasný nápad. Chtěl jsem včerejšek nějak napravit. Tak to udělám aspoň trošku.

,,Už vím, kam pojedeme!" Zařval jsem s velikou radostí, přičemž jsem doufal, že to neslyšel Bax až domů.

,,Kam?" Zeptala se. Mám jedno jediné místo, které jí musím ukázat. Je to má povinnost.

,,To je tajemství. Máš ty nějaký šátek nebo sálu na zakrytí očí?" Hned mi podala tenkou černou šálu. Poděkoval jsem jí za ní a obmotal jsem sálů kolem její hlavy, aby nemohla vidět na cestu ani na samotné misto, kam hodlám jet. Nějak jsem Nikol Navedl až do auta. Málem se přitom sice zabila, ale nakonec přeci jen prežila. Dokonce bez škrábanců. Celou cestu tam se ptala, kam jí vezu. Dokonce se smíchem řvala, že je to únos. Zrovna jsem zastavil na tom onom místě. K umlčení jejích rtů stačil jen jediný dlouhý polibek. Přestala mluvit a ani s sebou necukala. Přeci jen ani neměla důvod. Byla tak sladká, když nevěděla, co se děje.

,,Nikol, opatrně se posaď na lavičku, co máš těsně za sebou." Hmatem zjistila polohu lavičky a sedla si. Už jsem jen sundal tu šálu z očí. Byla uchvácena výhledem na tekoucí potůček u lesa. Vždy mě to tady fascinovalo a zároveň uklidňovalo. Myslím, že to na nás oba působilo stejně. Celou dobu jsme koukali na vodu, jak pomalu stéká níž a níž až na tú nejnižší "dráhu". Vzal jsem si ji za líčka a jemně ji políbil. Pokračovali jsme, dokud jsme měli kyslík. Odtáhli jsme se a dále se koukali na vodu. Tedy ona se na ni dívala. Já jsem pozoroval každý kousíček jejího těla. Zaznamenal jsem třepání. Klepala se a pravděpodobně zimou. Měla na sobě jen tričko a mikinu s kožíškem. Přitáhl jsem si jí k sobě, ale očividne to koč nepomáhalo.

,,Chceš jet domů?" Zašeptal jsem jí mile do ucha a ona přikývla. Šli jsme k autu. Doma jsem po zutí bot toho odnesl ratlíka nahoru a zavrtal ho do peřin. Usla dost rychle, tak jsem šel k sobě domů. Poslední dobou spím mimo domov. Není to asi moc dobře. Bax si ze mě musel utahovat hned, co slyšel hlavni dveře bouchnout.

,,Kdopak nám to spinkal u Enode? Nebo bych radši měl říct, že jsi spal s ní? Jak to teda bylo?" Vysmívá se mi jako malé děcko.

,,Zaprvé ti do toho noc není a zadruhé co Nikola? Hm? Pořád ti nedala, co?" Dobře, právě jsem se taky zachoval jako malý parchant, ale aspoň nejsem jako Bax. Teda snad takový nejsem. Bax mi připomenul včerejšek. Co když se to stane ještě někdy? Co když jí třeba ublížím? Jsem toho vůbec schopen?

Jakože rychlá část :D

Aneska04