Nikol
On mě.. políbil? Byla jsem zmatená. Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat. Mé rty na nic nečekaly a pohyby opětovaly. Mozek mi přestal nějak fungovat. Byla jsem jenom já a on. Nakonec jsem se od něj přeci jen odtáhla.
'Promiň, ale.. já.. nevím. Je to strašně složité. Najednu stranu to chci, ale na druhou ne. Jsem mimo..' odmlčela jsem se a zapichla jsem pohled do země.
'Chápu.' Zklesl. 'Urovnej si to v hlavě. Kdykoliv mi můžeš napsat.' Smutně odešel.
'Počkej!' Ani jsem si neuvědomovala, že něco říkám. Zastavil se a šlo vidět, jak se mu zajiskřily oči. Můj mozek proste něco říkal. 'Neber si to špatně.' Přišla jsem k němu. 'Já tě mám ráda, ale zatím vážně nevím, jestli je to úplná láska. Celou dobu čekám na někoho pravého. Prostě nechci, abych se pak někdy vdala za někoho, koho doopravdy nemiluji. Zkrátka celou dobu, co jste tady, jsem tě nenáviděla. Teď k tobě mám najednou nějaké city. Prostě nevím, co chci. Nemám to urovnané v hlavě. Dneska venku, když jsi mě políbil, nemohla jsem pokračovat, protože..' radši jsem přestala mluvit, protože jsem si vzpomněla na můj slib, který jsem si dala.
'Protože co?' Nechtěla jsem odpovídat, a proto jsem byla ticho. 'Odpověz!' Byl netrpělivý.
'Dala jsem si slib, že se do tebe nezamiluju, že.. že to všechno budu pouze a jenom hrát. Je mi to líto, ale teďka nevím, co si mám myslet a hlavně nevím co poslouchat. Srdce nebo mysl? Nevím!' Byla jsem zmatená. Nevěřícně se na mě koukal. Měla jsem sklopenou hlavu. Ucítila jsem slzu, jak se kutálí po mém obličeji Ukazováčkem jí zvedl, abychom si viděli do očí a setřel mi tu neposednou slzu. Chvíli jsme na sebe jen koukali, ale pak mě znova políbil. Chvíli jsem nic nedělala. Nakonec jsem mu polibky oplácela. Mírně se usmál. Dala jsem mu ruce kolem krku. Začalo na nás trošku pršet. Zatím nám to nevadilo, avšak později se rozpršelo natolik, že jsme museli jít ke mě domů. Klepala jsem se zimou, protože jsem byla zmoklá až na kost. Jakmile to Pavel zpozoroval, přitulil se ke mě.
'Jdu se převléct. Možná ti taky něco vyhrabu. Každopádně zůstaň tady.' Řekla jsem mu a šla jsem nahoru. Převlékla jsem se do delšího trička a šortek. Jemu jsem taky něco vyhrabala, ale bylo to jenom mé pro mě hodně velké tričko. Nic víc jsem nenašla. Chtěla jsem jít za nim, ale stál ve dveřích a rozhlížel se kolem. Leknutím jsem poskočila a hnedka jsem mu musela vynadat. 'Jsi blázen?! Tohle mi už nedělej! Víš jak jsem se lekla?!' On se jenom zasmál. Přišel ke mě a rázem jsem měla zrychlený dech. Chtěl mě obejmout, ale zarazila jsem mu to. 'Vždyť jsi mokrý! Obleč si tohle.' Jeho pohled na to tričko mě rozesmál.
'A to je všechno?' Zeptal se a vyzvedl tričko.
'Vážně nenosím velikost XXL.' Rozesmála jsem se ještě více.
'Ale já nejsem tak tlustý!' Obhájil se a dělal uraženého. Postavila jsem se na špičky a dala jsem mu pusu na líčko.
'Nejsi, ale ženské velikosti jsou jiné než mužské.' Usmála jsem se na něj. Svlékal se a já si nemohla odpustit pohled na jeho poměrně vypracovanou hruď. Podíval se na mě a já jsem obrátila pohled jinam.
'Ale ale, koho jsem to načapal.' Zasmál se. V tričku přišel blíže. Zase se mi zrychlil dech. Co to se mnou sakra dělá?...Teď jí zlechtá! :D
Čawko! :D Co si myslíte o odstavcích? Mě se moc nelíbí, ale tak je to především na vás. Napište mi názor, děkuji ^^ zatím čaw
Aneska04 <3
![](https://img.wattpad.com/cover/107963517-288-k970662.jpg)
ČTEŠ
Druhá tvář (Baxtrix, Herdyn a Wedry) - DONE
FanficJak moc jste k nepoznání, když se poprvé nalíčíte? Když se začnete oblékat naprosto jinak? Když budete mít jiný účes? Když vyměníte brýle za čočky? Když se budete místo introverta chovat jako extrovert? Hm... změníte se docela dost. Jedna holka, Ni...