Make you believe in love [M&M]✔

*1*

Další den je tu. Sedím tu na lavičce v centru Osla a mrznu. Pocházím ze Švédska. Co tady dělám? Všechny moje peníze mi stačili na letenku do Osla a od té doby jsem tu. ''Bydlím'' v jedné čtvrti na lavičce. Ano čtete dobře na lavičce. Každý den tu mrznu a umírám hladem. Zrovna tu sedím a znovu brečím. Brečím snad každý den. Ještě pořád jsme se s toho nedostala. Ptáte se kde beru pořád sílu brečet. No sama nevím.
,,Je vám něco'' přišla ke mě malá brunetka. Jen jsem na ní zvedla pohled a hned zase upřela zrak na své nohy.
,,Jsem Emma'' podala mi ruku brunetka.
Jen jsem kývla hlavou a dál pozorovala svými uslzenýma očima zem.
,,Na tady máš'' natáhla ke mě ruku a v ní držela kapesník. Ostýchala jsem si ho vzít.
,,Jen si ho vem'' řekla a přistrčila mi ruku ještě blíž. Kapesník jsem si tedy vzala a utřela si slzy.
,,Jak se jmenuješ?'' Zeptala se mě Emma.
,,Natty'' zachraptěla jsem.
,,To je hezké jméno'' řekla a usmála se na mě.
,,A co se ti stalo''
,,Promiň ale nerada o tom mluvím'' odbila jsem jí.
,,Promiň to jsem nevěděla'' usmála se na mě. Chvíli bylo ticho.
,,A kde bydlíš'' zeptala se znovu.
,,Nemám domov'' řekla jsem a znovu mi začali téct slzy.
,,Aha to mě mrzí'' odmlčela se.
,,Víš co pojď semnou'' natáhla ke mě ruku. Váhala jsem.
,,Neboj'' řekla. Nakonec jsem ruku přijala. Táhla mě k autobusu. Zaplatila jízdenku a šli jsme si sednout.
,,Můj bratr tu má nedaleko dům a žije tam sám myslím si že by tě tam určitě nechal.'' Když jsme to slyšela hrklo ve mě. Neřekla že jdeme k jejímu bratrovi. Kdo to vůbec je? Nechci žít s nějakým cizím chlapem.
,,Ne to je dobrý nechci nikoho otravovat'' řekla jsem a chtěla vystoupit. Stáhla mě zpátky na sedačku.
,,Nikoho otravovat nebudeš bude ti dobře'' řekla. Zrovna tímhle jsem si nebyla jistá ale nakonec jsem zůstala.

,,Martinusi'' zakřičela na celý dům Emma.
,,Ahoj Emmo jsme v kuchyni'' zakřičel nazpátek docela příjemný hlas.
,,Pojď'' řekla mi Emma a sama šla předemnou.
,,To je dost že se taky ukážeš'' objal Martinus Emmu.
,,No jo'' usmála se na něj. Najednou Martinusův pohled zamířil na mě. Odtáhl se od Emmy.
,,Kdo je to'' zeptal se podezíravě.
,,To je Natty nemá domov ani rodinu nemá nic prosím nech jí tu u sebe bydlet'' vychrlila ze sebe tak rychle že tomu snad ani nemohl rozumět. Zůstal tam stát a koukal na ní jak na zjevení.
,,Ale to přeci nejde aby jsi sem vodila každého koho najdeš na ulici'' řekl už trochu potišejc abych ho neslyšela ale já slyšela až moc dobře.
,,Martinusi prosím, tohle není žádná já nevím co. Je to normální holka, která přišla o rodinu.'' Byla jsem docela překvapená že se mě Emma tolik zastává. Martinus si mě ještě jednou prohlédl.
,,To přeci nejde'' řekl Martinus. Už jsem to nevydržela a odešla. Nechci aby se ještě pohádali kvůli mě. Rychle jsme vyběhla z domu a šla jsme pryč. Slzy mi tekli proudem ale to mi teď bylo úplně jedno.

Pohled Emmy...
,,To přeci nejde'' řekl Martinus. V tu chvíli jsme viděla jak Natty odešla.
,,No to se ti opravdu povedlo. Pochop ona nemá domov, nemá rodinu, nemá nic. Za chvíli je tady zima a ty jí klidně necháš někde na ulici. Už teď je tam dost velká zima a ty jí klidně necháš na ulici.'' Vykřikla jsem a běžela za Natty.
,,Natty počkej'' křičela jsem, a běžela za ní. Doběhla jsme k ní a viděla jsme jak jí tečou slzy.
,,Natty notak vrať se''
,,Ne Martinus mě tam nechce'' vzlykla.
,,Ale jo budu rád když budeš u mě bydlet'' ozvalo se za námi. Obě jsme se otočili.
,,Děkuju Martinusi'' objala jsem Martinuse.
,,Nemáš zač pro tebe cokoliv a hlavně jsem se zamyselel nad tím co jsi mi řekla'' řekl a podíval se Natty. Ta tam pořád jen stála a pozorovala nás. Šla jsme k ní a vedla jí zpátky domů.

Pohled Natty...
,,Tak tohle ke tvůj pokoj'' otevřel Martinus dveře do krásného pokoje.
,,Děkuju'' zachraptěla jsem a vešla dovnitř.
,,Asi žádný věci nemáš co?'' Zeptal se Martinus.
,,Ne nemám'' řekla jsme a položila jsme si deku na postel.
,,Tak já tě tu teď na chvíli nechám osamotě'' řekl a odešel.
Všechno jsem si prohlédla. Bylo to tu moc pěkné. Otevřela jsem dveře a šla za Martinusem a Emmou.
,,Zítra půjdeme spolu nakupovat'' obeznámila mě Emma jen jsem kýval.
,,Tak jo já půjdu tak ahoj'' řekla Emma a objala se s Martinusem. Najednou přistoupila ke mě a také mě objala. Byla jsem překvapená ale nakonec jsem objetí přijmula.
,,Ahoj'' řekla jsme jí. Zabouchli se dveře a najednou jsem se s Martinusem ocitla sama.
,,Co si dáš k večeři'' zeptal se po chvíli Martinus.
,,Nevím'' řekla jsme a sedla si na židli. Martinus na mě chvíli koukal a pak se otočil a začal něco vařit. Pozorovala jsem ho. Byla to docela sranda ho vidět u plotny.
,,Tak a je to'' řekl asi po půl hodině. Přinesl na stůl dva talíře s palačinkama.
,,Dobrou chuť'' řekl a pustil se do jídla. Nevěděla jsme jestli mám začít jíst nebo ne. Samozřejmě vím že ano ale je to divné jste u cizího člověka a ulice mě naučila svý.
,,Ty nebudeš jíst'' zeptal se po chvíli a skenoval mě pohledem.
,,Já nevím'' řekla jsem a rychle sklonila zrak.
,,Jíst můžeš normálně a všechny místnosti máš volně přístupné chovej se tu jako doma'' usmál se na mě a znovu se pustil do jídla. Vzala jsme si do ruky příbor a začala jsme taky jíst. Když jsme dojedli pomohla jsem Martinusovi uklidit nádobí. Martinus si sedl na gauč a já stála v kuchyni nemínit se pohnout. Jen jsem tam tak stála a přešlapovala. Martinus se po chvíli na mě otočil.
,,Chceš ukázat kde je koupelna'' zeptal se mě. Zakývala jsem a následovala Martinuse. Koupelna byla až na konci chodby.
,,Snad je tu vše kdyby něco tak zavolej'' řekl a nechal mě tu. Chtěla jsme si dojít pro něco na spaní do pokoje ale až potom mi došlo že vlastně nemám žádný věci a ptát se Martinuse je blbý. Nakonec jsem se přeci jen odvážila za Martinusem dojít.
,,Ehm'' odkašlala jsem si a tím si opatřila jeho pohled.
,,Nemám tu nic na převlečení tak jestli..'' ani jsem to nedořekla a hned mi skočil do řeči.
,,No jo vlastně úplně jsem na to zapoměl počkej hned ti něco donesu'' řekl a odběhl do pokoje.
,,Na tady máš'' podal mi jeho triko.
,,Děkuju'' řekla jsme a odběhla jsme do koupelny. Sprcha to je to co jsem už dlouhou dobu potřebovala. Jen jsem si tam tak sedla a nechala jsem horké kapičky stékat po mém těle. Když jsme vylezla oblékla jsem si Martinusovo tričko. Měla jsme ho těsně nad kolena. Vyšla jsem z koupelny a chtěla jít do svého pokoje ale zastavil mě Martinus.
,,Ukaž'' natáhl ke mě ruku. Tázavě jsme nadzvedla obočí.
,,To oblečení myslím'' řekl a vzal mi ho z ruky. Šel a strčil ho rovnou do pračky. Pak se otočil na mě usmál se a odešel. Šla jsme do pokoje. Byla jsem docela unavená. Lehla jsme si do měkké postele, kterou už jsem hodně dlouho nezažila a do minuty jsem usnula.

______________________________________

Tak první kapitola je na světě snad se vám bude líbit.❤❤