,,Dobré ráno lásko'' probudil mě krásně Martinus.
,,Dobré'' usmála jsem se na něj a natáhla jsem se k němu pro ranní polibek. Když jsem dostal co jsem chtěla tak jsem se zvedla z postele a šla jsem do kuchyně udělat snídani.
,,Odpoledne budeme muset jít nakoupit jestli chceme večeři'' obeznámila jsem Martinuse.
,,Dobře'' řekl a sedl si ke stolu.Po obědě jsme si sedli k televizi a dívali jsme se na nějaký seriál co právě běžel.
,,Hele měli bychom jít na ten nákup než zavřou'' drkla jsme do Martinuse.
,,Jo dobře'' řekl a zvedl se z gauče. Šla jsem se obléknout a mohli jsme jít. Ruku v ruce jsme se vydali do obchodu. Najednou se k nám seběhlo asi deset holek. Skákali po Martinusovi a chtěli podpis a fotku.
,,Tak já jdu na ten nákup a ty si to tu zatím vyřiť'' mrkla jsem na něj. Jen kývl a věnoval se fanynkám. Vešla jsme do obchodu a začala jsem hledat vše co jsem potřebovala. Šla jsem k pokladně zaplatit nákup. Když jsme vyšla ven z obchodu tak moje srdce vynechalo několik úderů. Nevěděla jsme co mám dělat. Rychle jsme se rozběhla směrem co nejdál od tohoto člověka, co nejdál od kluka, který mi právě zlomil srdce. Běžela jsem dál a dál. Lidé se za mnou otáčeli ale mě to bylo v tuhle chvíli úplně jedno. Slzy mi tekli proudem. Nevěděla jsem kam jít tak jsem běžela k Marcusovi. Byl to první člověk co mě napadl a hlavně jsem tady skoro nikoho jinýho neznala.,,Ahoj co se děje'' zeptal se mě Marcus když jsem mu vladla do objetí hned co otevřel dveře. Nebyla jsem schopna slova a Marcus to zřejmě poznal a na nic se radši už neptal. Zavřel dveře a odnesl mě do obýváku.
,,Tak co se stalo'' zeptal se mě když mě položil na gauč.
,,Ma-Martinus'' vykoktala jsme ze sebe a do očí se mi hrnul nový příval slz.
,,Co ti udělal'' zeptal se mě znova. Věděla jsem že Marcusovi se můžu svěřit úplně se vším. Nadechla jsem se a všechno jsme mu řekla.
,,To by přeci neudělal'' vyhrkl ze sebe Marcus.
,,No ale udělal'' utřela jsem si další slzu, která mi stékala po tváři.
,,No a nemohl to být někdo jiný?'' Řekl Marcus hodně přihlouplou otázku.
,,Tak snad poznám Martinuse'' zakroutila jsem očima.
,,No ale to by určitě neudělal''
,,No ale stalo se to'' řekla jsem smutně.
Marcus jen zakroutil hlavou.
,,Hele myslíš že bych mohla u tebe přespat'' zeptala jsem se Marcuse.
,,No jasně jen pochybuju že tu máš nějaký oblečení''
,,No to nemám'' zkusila jsme úsměv.
,,Tak já ti přinesu nějaký tričko'' usmál se na mě a odešel pryč.
,,Na tady máš a koupelna je na konci chodby''
,,Dobře děkuju'' dala jsem mu pusu na tvář a šla jsem do koupelny. Zapnula jsem sprchu a nechala jsem kapičky vody stékat po mém náhem těle. Když jsme usoudila, že jsme tam nějak dlouho tak jsem vylezla a oblékla jsem si Marcusovo tričko.
,,No sluší ti to'' sjel mě pohledem Marcus když jsem se vrátila do obýváku.
,,Děkuju'' skoro jsem to nedořekla a zazvonil zvonek.
,,To bude Martinus'' řekl Marcus a šel ke dveřím.
,,Ne počkej řekni mu že tu nejsem'' poprosila jsme ho.
,,Proč?''
,,Protože ho teď nechci vidět'' sklopila jsem hlavu.
,,Dobře tak se běž schovat''
,,Děkuju'' objala jsem ho a rychle jsem běžela do pokoje pro hosty. Sedla jsme si na postel a začala jsme znovu brečet. Ty slzy nešli vůbec zastavit. Nevím co ti dva tam dělali ale trvalo jim to dost dlouho. Čekala jsem tam asi hodinu. Nakonec asi po půl roku čekání přišel do pokoje Marcus.
,,Tak co'' zeptala jsme se ho.
,,Martinus usnul ale nebyl na tomu úplně nejlíp on to neudělal naschvál...''
,,Já to nechci slyšet a to jako tady spí''
,,Jo spí dole na gauči ale neboj sem nepůjde a když nepůjdeš do tý doby než odejde do kuchyně tak to bude dobrý''
,,Dobře děkuju Dobrou''
,,Dobrou'' usmál se na mě Marcus a odešel.
Lehla jsem si do postele a chtěla jsem usnout. Ale nešlo to. Pořád jsem měla před sebou ten pohled na Martinuse a na tu holku jak se tam cicmají....______________________________________
Tak pokračování příště...Líbí se vám moje příběhy?? Jestli chcete abych napsala další příběh tak mi můžete napsat o čem by jste příběh chtěli nebo nějaký ten nápad..❤ Děkuju❤❤
ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK❤❤
ČTEŠ
Make you believe in love [M&M]✔
FanfictionNIC...TICHO...STRACH Tato slova popisují můj život. V životě znám jenom smutek. Myslela jsme si že mě už nic horšího nemůže potkat ale to jsem se velmi spletla. Myslela jsme si že jednou budu žít vlastní život ale asi ne. Bůh mi prostě nepřeje. Lidé...