,,Crrr'' ozval se zvuk budíku. Chtěla jsem vypnout budík ale místo toho abych ho vypnula jsem ho omylem hodila na zem. Vůbec jsem nechtěla stávat.
,,Vždyť už je dneska pátek'' řekla jsem si sama pro sebe a s těmito povzbuzujícími slovy, že zitrae už je víkend, jsem vstala. Seběhla jsem do kuchyně si udělat snídani. Nechtěla jsem nikoho vzbudit ale to bych nebyla já kdybych si něco neudělala. Na předposledním schodě jsem zakopla a spadla. Mamka hned přilítla a ptala se, co dělám.
,,Jen jsem zakopala'' řekla jsem a vstala jsem. Chtěla jsem odejít do té kuchyně si udělat snídani. Ale místo toho abych tam došla jsem tam musela dokulhat.
,,Asi jsem si vyvrkla kotník'' otočila jsem se na mamku. Mamka jen protočila očima a odešla. Po chvíli přišla s obinadlem v ruce.
,,Sedni si obvážu ti to'' řekla a posunula ke mě židličku. Sedla jsem si a mamka mi začala obmotávat nohu. Nic to není je to jen vyvrknuté, ale dnešní hodinu tělocviku budu muset asi vynechat. Když bylo vše hotové, šla jsem se konečně nasnídat. Jelikož jsem měla docela velké spoždění s vybíráním něčeho pěkného jsem se moc nezalamovala. Vzala jsem první, co mi přišlo pod ruku, lehce jsem se namalovala a udělala něco na hlavě a šla jsem.
,,Nechcete odvést, když máš tu nohu'' ptala se mě mamka.
,,Ne dobrý to dojdu. Vždyť jedeme autobusem a na zastávku už nějak dobelhám'' usmála jsem se na ní.
,,Dobře ahoj'' rozloučila se se mnou a zavřela dveře. Před domem už stál Marcus.
,,Ahoj kulhavá princezno'' začal se smát Marcus, když spozoroval moji nohu.
,,Ahoj'' řekla jsem jednoduše.
,,Co jsi dělala tentokrát, že kulháš?'' Zeptal se mě Marcus a pořád se smál.
Abych vám upřesnila slovo ,,tentokrát,,. Já jsem takový smolař, že se mi skoro každý týden něco stane. Pro je už Marcus zvyklí když přijdu se zlomenou rukou, nebo nějakým monoklem, či modřinou no a teď vyvrknutý kotník.
,,Ale jen jsem spadla ze schodů'' řekla jsem a konečně jsme šli abychom vůbec stihli ten autobus.Do školy jsme přišli jen tak tak. Sedli jsme si do lavice a přioravili jsme si učení. Jako první hodinu máme dějepis. Oba nás dějepis vůbec nebaví a taky proto jsme si povídali.
,,Jessie a Marcusi netuším vás'' ozvalo se u tabule. Všichni se na nás otočili.
,,Když tam vedete tak závažnou diskuzi, co kdyby jste ji šli říct sem před tabuli. Zakroutili jsme oba hlavou, ale učitelka nás stejně vyvola a vyzkoušela. Vůbec jsem se neučila, ale naštěstí jsem si něco pamatovala z minulých hodin. Já jsem dostala trojku a Marcus dvojku. Šli jsme si sednout a do konce hodiny jsme byli sticha.Po škole jsme šli rychle domů.
,,Víš že dneska u nás spíš'' řekla jsem Marcusovi.
,,No teď už jo'' usmál se.
Jak jsem říkala jsme opravdu nejlepší kamarádi a proto i víkend většinou trávíme spolu a tak se i střídáme u koho budeme spát. Rodičům to samozřejmě nevadí,protože jsme bratranec a sestřenice a nemusí se strachovat, že jsme někoho cizího doma, protože já jsem u Marcuse taky, jako doma a on u nás.
Marcus si odešel domů pro věci a já jsem šla domů trochu uklidit pokoj. Když jsem přišla domů zjistila jsme, že ho nemusím trochu uklidit, ale pořádně uklidit. Rychle jsem začala uklízet. Když jsem finišovala zrovna se domem rozezněl zvonek. Slyšela jsem mamku, jak šla uklidit tak jsem tam ani nešla.
,,Ahoj Jess je nahoře'' řekla mamka.
,,Děkuji'' řekl Marcus a šel do mého pokoje. Já jsem ležela vyčerpáním na posteli.
,,Co tu ležíš jak mrtvola'' začal se smát a švihl sebou na postel vedle mě.
,,Ale jen odpočívám'' řekla jsem. Leželi jsme tam docela dlouho. Pak jsme konečně začali plánovat, co budeme dělat. Celý den jsme jen tak blby. K večeři jsme si ukuchtili pizzz. Ano mamka nás vždy nechce pustit do kuchyně, protože ví,co jsme za čísla. No ale my jsme ji prostě přesvědčovali tak dlouho, že tu pizzu musíme mít až nás tam pustila. Pizzu jsme si udělali a šli jsme se vším do pokoje. Pustili jsme si nějaký film a celý večer jsme se na něj koukali. Když film skončil pustili jsme si tam další. Šli jsme spát asi kolem druhé hodiny ráno.______________________________________
❤3 days❤..
ČTEŠ
Make you believe in love [M&M]✔
FanfictionNIC...TICHO...STRACH Tato slova popisují můj život. V životě znám jenom smutek. Myslela jsme si že mě už nic horšího nemůže potkat ale to jsem se velmi spletla. Myslela jsme si že jednou budu žít vlastní život ale asi ne. Bůh mi prostě nepřeje. Lidé...