O dva týdny později..
Pohled Martinuse..
,,Natty rychle jedeme za rodičema zapomněla jsi'' poklepával jsem nohou netrpělivostí.
,,Ne nezapomněla počkej chvíli'' ozvalo se z koupelny. Dneska máme jet k rodičům na návštěvu. Od svatby jsme se neviděli a hlavně chci Natty oznámit jednu úžasnou věc.
,,Tak můžeme jít'' přiběhla ke mě Natty a dala mi pusu na tvář. Vzal jsem klíče od auta a jeli jsme. Jeli jsme uličkama Osla až jsme dojeli na místo, na které jsem chtěl. Zastavil jsem před velkým domem.
,,Kde to jsme'' rozhlížela se Natty kolem.
,,Mám pro tebe překvapení'' uculil jsem se na ní.
,,Jaké'' s nadšením se usmála.
,,Sjednal jsme nám schůzku v dětském domově'' řekl jsem a Natty se rozzářili oči.
,,Vážně'' řekla a objala mě. Vystoupili jsme z auta a šli jsme směrem ke vchodu.
,,Dobrý den volal jsem sem před týdnem''
,,Dobrý den, ano pane Gunnarsen hned vás zavedu za ředitelkou'' řekla postarší paní. Zvedla se z křesla a vedla nás chodbou někam dozadu budovi.
,,Dobrý den máte tu návštěvu'' řekla postarší paní žene za stolem. Jen zvedla pohled od počítače a sjela si nás pohledem. Ukázala na nás ať jdeme dál. Šli jsme tedy dál a sedli jsme si na křesla na proti ní.
,,Pane Gunnarsen vy jste požádal o adoptování dítěte'' začala paní.
,,Ano'' odpověděl jsme.
,,Musíme si u vás prověřit zda je u vás pro dítě bezpečno tak začneme vaší prácí.''
,,Tak já se svým bratrem zpívám a jezdím po světě ale samozřejmě jsem hodně doma a moje žena pracuje jako sociální pracovnice pro děti'' dořekl jsem svůj proslov. Natty se pořád jen roztomile usmívala.
,,Dobře to je velmi dobré až na to že jste věčně pryč'' založila si ruce.
,,No už tolik nekoncertujeme většinou spíše v Norsku nebo ve Švédsku už moc daleko nejezdíme'' řekl jsem rychle. Opravdu jsem to dítě chtěl a myslím, že Natty ho chce ještě víc a tohle je naše jediná šance.
,,Dobře'' řekl paní s lehkým úsměvem na tváři.
,,Myslím si, že mi to pro dnešek stačí ještě se k vám stavíme abychom zkontrolovali jestli je u vás pro dítě bezpečno. Ještě mi to to vyplňte a můžete jít.''
,,Děkujeme'' řekli jsme s Natt nastejno a vyplnili jsme papíry.
,,Nashledanou'' rozloučili jsme se a opustili jsme budovu dětského domova.
,,Tak co'' zeptal jsem se Natt když jsme nasedli do auta. Nic neřekla a objala mě.
,,Děkuju'' zašeptala a začala lehce vzlikat.
,,Nemáš vůbec zač'' dal jsem jí pusu na čelo. Utřela si slzy a mohli jsme vyrazit k rodičům.Pohled Natty...
Když jsme zastavili před dětským domovem vůbec jsem nevěděla co tu děláme. Pak na mě Martinus vychrlil že pro mě má překvapení. Když ta paní začala povídat o dětech a o adopci moje srdce vynechalo pár úderů. Martinus moc dobře ví, že nemůžu mít děti. Když jsem to slyšela chtěla jsem začít brečet. Nad tímhle jsem ještě tolil nepřemýšlela. Samozřejmě chci mít děti ale Martinus mě předběhl. Když jsme se vrátili zpátky do auta musela jsem Martinuse obejmout. Bylo to to nejkrásnější překvapení. Teď jedeme směr Trofors a já pořád přemýšlím o tom, že možná budeme mít miminko. Co možná, my ho musíme mít. Musíme všemu vyhovovat aby nám ho dali. Hned jak se vrátíme musíme pořádně uklidit dům a připravit ho tak aby se paní líbil aby jsme to dítě dostali.Z mého přemýšlení mě vytrhnul Martinus.
,,Lásko jsme tady'' usmál se na mě. Až když jsem se rozhlédla kolem mi došlo co vlastně říkal. Jen jsem se na něj usmála a vystoupila jsem z auta. Zazvonili jsme u dveří a čekali jsme až nám někdo otevře. Po chvíli nám otevřela Emma. Obě jsme se objali a vešli dovnitř. Se všemi jsme se přivítali.
,,Tak jak jste si užili svatební cestu'' zeptala se nás Gerd Anne.
,,Bylo to úžasné'' řekla jsme dříč než se Martinus vůbec stihnul nadechnout.
,,Tak to je dobře, že jste si to užili'' řekl Kjel Erik. Oba jsme se jen usmáli. Ještě dlouho jsme si povídali. Pak jsme si dali večeři a já si šla lehnout do pokoje, protože jsem byla unavená. Ještě chvíli jsme přemýšlela nad tou adopcí a pak jsem se odebrala do říše snů.______________________________________
Strašně moc se omlouvám, že teď dlouho nevyšla kapitola ale byla jsem na horách a pak nebyl nějak čas takže se omlouvám.
Tak snad se vám kapitola líbí a budu se snažit vydat co nejdříve další😊.Chtěli by jste další příběh? Pokud ano budu moc ráda když napíšete😊❤.
ČTEŠ
Make you believe in love [M&M]✔
FanfictionNIC...TICHO...STRACH Tato slova popisují můj život. V životě znám jenom smutek. Myslela jsme si že mě už nic horšího nemůže potkat ale to jsem se velmi spletla. Myslela jsme si že jednou budu žít vlastní život ale asi ne. Bůh mi prostě nepřeje. Lidé...