Ráno jsem se probudila kolem sedmý. Vstala jsme a šla se umýt. Šla jsem do kuchyně připravit snídani. Udělala jsem omeletu.
,,Dobré ráno'' uslyšela jsem za sebou.
,,Dobré...'' otočila jsem se a naskytl se mi pohled na Marcuse jenom v boxerkách.
,,Promiň nevěděl jsem že tu budeš'' řekl ale neodešel.
,,Asi si dáš taky snídani'' zeptala jsem se ho.
,,Moc rád'' řekl a sedl si. Přidala jsme do emelety ještě dvě vajíčka. Dala jsme snídani na stůl a zrovna přišel Martinus.
,,Dobré ráno'' řekl Martinus a promnul si oči.
,,Dobré'' řekli jsme z Marcusem nastejno. Podívali jsme se na sebe a hned jsme sklopila zrak. Když jsme dojedli sklidila jsem ze stolu. Nevěděla jsme co mám dělat tak jsem se rovnou pustila do vaření oběda. Marcus s Martinusem si šli do obýváku a řešili nějaké věci. Trochu jsme je poslouchala ale stejně jsme nic moc nerozuměla.
,,Oběd'' zavolala jsme když jsem prostřela stůl.
,,Mm moc pěkně to voní'' řekl Martinus.
Jen jsem se usmála.,,Bylo to výborné děkuji'' řekl Marcus když dojedl.
,,Děkuju'' poděkovala jsem a sklidila jsme ze stolu. Nádobí jsme uklidila do myčky a přesunula jsme se do pokoje. Chtěla jsme si trochu odpočinout a tak jsem si lehla.,,Áá co tady děláš'' lekla jsme se Marcuse sedícího vedle mě na posteli.
,,Nic jen se na tebe dívám'' řekl a usmál se na mě jak sluníčko.
,,A co je na mě tak zajímavého'' nadzvedla jsem obočí.
,,Nevím jsi roztomilá když spíš'' řekl a vstal. Jen jsme se začervenala a vstala jsem.
,,Šel jsem k tobě do pokoje kvůli tomu že Martinus odjel něco zařídit a mám ti vyřídit že jestli by jsi tu neuklidila'' řekl a šel do kuchyně.
,,Aha dobře'' řekla jsme. Vzala jsme koště a hadr a šla jsme vytřít a setřít prach. Marcus seděl na gauči a díval se na televizi.
,,Nechceš pomoct'' zeptal se mě.
,,Ne to je dobrý viděl si snad že by někdy někdo pomáhal uklízekám''
,,Ne ale vím jak je tenhle barák velký a trvalo by ti to strašně dlouho a navíc se nudím, protože v tý televizi nic nedávají'' usmál se Marcus.
,,No jak chceš'' řekla jsem. Marcus se zvedl a šel ke mě. Podala jsem mu hadr a on začal stírat poličky v obýváku. Marcus má pravdu tenhle dům je hodně velký a to tu Martinus žije sám. Opravdu nevím k čemu mu je tak velký dům ale řešit to nebudu. Marcus mezitím šel stírat prach do druhého patra a já mezitím začala vytírat. Asi po hodině a půl jsme to měli hotové. Uklidila jsem všechno a rovnou jsem se vrhla na večeři. Vůbec mě nenapadlo co bych měla uvařit a tak jsem objednala dvě pizzy.,,Jsem doma'' ozvalo se domem.
,,No né tady se to jen blízká'' vstoupil Martinus s úsměvem do kuchyně.
,,Děkuju ale Marcus mi pomáhal'' řekla jsem a usmála se na něj.
,,Marcus že uklízel to snad ani neni možný'' usmál se Martinus. Marcus probodával Martinuse pohledem.
,,Co bude k večeři'' zeptal se Martinus když se vrátil převlíknutý do kuchyně.
,,Objednala jsme pizzu'' řekla jsem.Marcus s Martinusem si sedli na gauč a pustili si tam fotbal. Já jsme se přesunula do pokoje. Za pár minut zazvonil zvonek. Šla jsme otevřít, zaplatila jsme pizzu a šla jsme do kuchyně. Nakrájela jsem pizzu a odnesla jí klukům. Už jsem byla na odchodu když v tom mě Martinus zastavil.
,,Kam jdeš'' zeptal se mě.
,,No chtěla jsme si to sníst v kuchyni''
,,A proč si to nesníš tady'' zeptal se. Oba se na mě usmáli.
,,Nechtěla jsem se vám sem plést'' zakroutila jsme hlavou.
,,Ale prosimtě pojď'' řekl a poklepal rukou na místo mezi ním a Marcusem. Sedla jsme si a všichni jsme se pustili do pizzy.Pohled Martinuse...
Natty mi usnula na rameni. Vzal jsem jí do náruče a odnesl jsem jí do pokoje. Položil jsem jí do postele. Byla hrozně roztomilá. Zavřel jsme dveře a vrátil jsem se zpátky k Marcusovi. Dívali jsme se na televizi asi do půl jedný.
,,Jdu spát'' řekl jsem Marcusovi.
,,Jojo já jdu taky'' řekl. Vypnul televizi a šel do svého pokoje. Marcus tu má svůj vlastní pokoj.
,,Dobrou'' řekl jsem mu a zavřel jsem dveře.
,,Dobrou'' řekl Marcus.
Převlékl jsme se a šel jsem si lehnout. Chvíli jsme se převaloval a pak jsme konečně usnul.
ČTEŠ
Make you believe in love [M&M]✔
FanfictionNIC...TICHO...STRACH Tato slova popisují můj život. V životě znám jenom smutek. Myslela jsme si že mě už nic horšího nemůže potkat ale to jsem se velmi spletla. Myslela jsme si že jednou budu žít vlastní život ale asi ne. Bůh mi prostě nepřeje. Lidé...