Make you believe in love [M&M]✔

*13*

O dva týdny později...

Natty má za týden narozeniny. Jak to vím. Řekla mi to Emma, protože mě by to asi neřekla. Řekl jsem Natty že si musím něco zařídit u Marcuse a šel jsem. Chodil jsem po obchoďáku a hledal jsme nějaký vhodný dárek pro Natty. Vůbec mě nic nenapadalo co jí koupit. Možná bych se vám mohl tak trochu svěřit. No...
Zamiloval jsem se. Zamiloval jsem se do Natty. Uvědomil jsem si že jsem se do ní zamiloval až po uší. Chtěl bych jí to říct. Chci jí to říct až bude mít narozeniny a proto musím najít nějaký úžasný dárek. Chodil jsem pořád sem tam a přemýšlel jsem co jí koupit. Chodil jsem z obchodu do obchodu a pořád nic. Už jsem to chtěl vzdát ale na něco jsem narazil. Šel jsem zrovna kolem zlatnictví a zářil tam na mě krásný prstýnek.

Hned jsem ho šel prohlédnout. Nesmírně se mi líbil a už jsem si představoval Natty jak ho nosí na ruce. Vybral jsem k němu ještě náramek.

Všechno jsem zaplatil a vrátil jsem se spokojeně domů. Cestou jsem ještě nakoupil nějaké jídlo.

,,Jsem doma'' zakřičel jsem na celý dům.
,,Dobře''uslyšel jsme Natty z kuchyně.
,,Věci jsem si odnesl do pokoje a nákup jsem odnesl Natty do kuchyně.
,,Co jsi tam dělal tak dlouho?'' Zeptala se mě když jsem přišel do kuchyně.
,,Ale zakecal jsem se tam s kamarádem'' zalhal jsem jí. Nerad jí lžu ale přeci tady nemůžu narovinu říct no víš já se do tebe zamiloval a sháněl jsem ti nějaký dárek ale žádný nebyl pro tebe dokonalý ale nakonec jsem asi po dvou hodinovém procházení obchoďáku sem a tam jsem ji konečně našel.
,,Aha'' řekla a začala dělat večeři. Nevím přesně co dělá ale řekl bych že lazaně. Šel jsem si sednout do obýváku a pustil jsem si televizi. Vůbec jsem to ale nevnímal a přemýšlel jsem nad tím jak jí to řeknu. Z mého přemýšlení mě vytrhla Natty, která mi oznamovala že je večeře na stole. Zvedl jsem se a šel jsem si sednout ke stolu. Áá měl jsem pravdu lazaně.
,,Dobrou chuť'' řekla Natty.
,,Dobrou chuť'' usmál jsem se na ní a pustil jsem se do jídla.
,,Bylo to výborné'' pochválil jsem Natty večeři. Po večeři jsem se šel vysprchovat a se svým přemýšlením jsem se přesunul do pokoje, kde jsem asi po půl hodině usnul.

Pohled Natty...
Přijde mi jako by poslední dobou s Martinusem něco bylo. Je takový nesvůj a chová se divně. No co. Sklidila jsme všechno nádobí ze stolu a uklidila jsem v kuchyni. Martinus se mezi tím odebral do pokoje. Já jsem se šla vykoupat a také jsem si zalezla do pokoje. Sedla jsem si na postel a začínala jsem vzpomínat. Zítra mám narozeniny. To je ten den. Ten den kdy mi jeden jedinej parchant připravil o to mít děti. Rozbrečela jsem se. Pořád to bolí. Užírá mě to zevnitř. Ta představa že nikdy nebudu moc mít děti je strašná. Tolik lidí na světě chodí na potrat a někdo dokonce vezme život i tomu malému človíčku který se zrovna narodí. Co já bych za to dala být těhotná. Co já bych za to dala kdybych mohla přivést na svět dítě. Svoje dítě. Ale to jsou jenom přání, která se bohužel nikdy nesplní. Ležela jsem v slzách na posteli s tím abych na to přestala konečně myslet. Ale to prostě nejde. Moje psychika je tak narušená že na tohle příště už nikdy nezapomenu. Utápěla jsem se v slzách. Jediné co bych teď potřebovala je objetí. Ale čí, koho když tu nikdo není. Leda tak Martinus ale ten má svých starostí dost a hlavně mě určitě ani neslyší a v klidu si spí ve svém pokoji. Po hodinovém přemýšlení jsem konečně usnula. Ale nebyl to klidný spánek. Provázelo mě tam mnoho nočních můr. Jednou jsem dokonce vykřikla ze spaní. Martinus se přiřítil do pokoje a uviděl mě jak slzami smáčím peřinu. Sedl si ke mě a objal mě. Schoulela jsem se k němu a chtěla jsem aby tohle nikdy neskončila. Přesně tohle jsem potřeboval...

______________________________________
Tak další kapitola je na světě, snad se líbí❤❤