NIC...TICHO...STRACH
Tato slova popisují můj život. V životě znám jenom smutek. Myslela jsme si že mě už nic horšího nemůže potkat ale to jsem se velmi spletla. Myslela jsme si že jednou budu žít vlastní život ale asi ne. Bůh mi prostě nepřeje. Lidé...
Vzbudila jsem se už v pět. Vůbec jsem nemohla usnout a tak jsem vstala. Jelikož jsem neměla co dělat tak mě napadlo že bych mohla upéct něco Gunnarsenům. Připravila jsme si věci a začala jsem dělat sušenky. Dala jsem je do trouby a čekala jsme až se udělají. Najednou se mi kolem pasu omotali Martinusovi ruce. Strašně jsem se lekla a tak jsem nadskočila. Martinus se začal smát. ,,Dobré ráno co to kuchtíš'' smál se Martinus. ,,Dobré teda tohle už mi nedělej a napadlo mě že bych mohla tvým rodičům něco upéct'' ,,Aha a co to je'' ,,Sušenky'' ,,Tak to jo'' usmál se na mě. Rychle jsem udělala Martinusovi snídani. Šla jsme si do pokoje zabalit nějaké věci co si vezmu sebou. Zabalila jsem si nějaké oblečení a hygienu a nesmím zapomenout na dárky. Rozhodla jsem se že si vezmu ty šaty co jsem si koupila. Oblékla jsme se, lehce jsem se nalíčila a na hlavě jsem si udělala drdol.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem si všechny tašky co jsem tady měla a šla jsem dolů čekat na Martinuse. ,,Páni'' zastavil se Martinus na schodech. ,,Co'' zeptala jsem se. ,,Ohromně ti to sluší'' řekl a přešel ke mě. ,,Děkuju'' začervenala jsem. ,,Tak můžeme jít'' zeptal se ale nespustil ze mě oči. ,,Asi jo'' řekla jsem. Martinus mi vzal tašky a dal je do kufru. Sedli jsme si do auta a jeli jsme. ,,Rodiče bydlí v městě Trofors neni to moc velký'' řekl Martinus když jsme vyjeli. ,,A proč jste se přestěhovali'' ,,Nevím když nám bylo s Marcusem 18 tak jsme si tady koupili dům a přestěhovali jsme se. V Trofors to máme moc rádi ale něco nás táhlo do města.'' ,,Aha a kde bydlí Marcus'' ,,O dvě ulice vedle'' ,,Tak to jste od sebe blízko'' ,,Jo to jo ale dřív jsme se hodně navštěvovali byli jsme u sebe pořád teď už moc ne jenom vyjímečně'' posmutněl Martinus. ,,Aha a on taky žije sám'' ,,Někdy ano někdy ne. Marcus měl vždycky víc holek než já a tak to i zůstane'' zasmál se Martinus. ,,Takže je střídá jak ponožky'' ,,Ne to zase ne jen s žádnou nevydrží dlouho. Jednou měl vážnou známost asi dva roky ale nakonec ho ta holka podvedla a on se s toho dlouho dostával'' ,,Chudák'' ,,No jo to si nevybereš ale už se s toho naštěstí dostal a zase normálně randí, protože upřímně přežít s ním ty dva měsíce v tuhle dobu bylo strašný'' usmál se Martinus.,,To věřím'' usmála jsem se na něj. Po cestě mi vyprávěl hodně historek o tom když byli s Marcusem malý. Třeba jak dostal od Marcuse omylem pěstí na koncertě nebo jak se Marcus na koncertě rozbrečel. Měly spolu opravdu krásné vzpomínky což já říct bohužel nemůžu. Jsem ráda že nepřišla řeč na mě. Martinus zastavil zřejmě před jejich domem. Měli opravdu obrovský a velký dům u jezera. Bylo to tam velmi romantické. Martinus mi vzal všechny tašky a šli jsme ke dveřím. Martinus zazvonil. ,,Ahoj'' skočila Martinusovi Emma kolem krku. Pak přešla ke mě a objala mě. ,,Ahoj ráda tě vidím'' řekla jsme jí. ,,I já tebe pojďte dál'' řekla a šli jsme dovnitř. Měli to tu velmi moderně zařízené. Najednou na chodbu přišli starší pán a paní a přivítali se s Martinusem. ,,Dobrý den'' slušně jsem pozdravila ale jinak jsem tam stála jak trubka. ,,Mami, tati tohle je Natty'' přišel ke mě Martinus. ,,Ahoj jsem Anne'' podala mi ruku Martinusova mamka. Ruku jsme slušně přijmula. ,,Ahoj jsem Erik Martinusův táta'' ,,Těší mě'' řekla jsme. ,,Tak nestůjte tu a pojďte si sednout'' řekla Anne a my jsme ji všichni poslušně poslechli. Na gauči seděl Marcus a něco ťukal do mobilu. Když nás uviděl hned se zvedl a šel se přivítat s Martinusem. Pak šel i ke mě a objal mě. ,,Ahoj Natty'' řekl. ,,Ahoj'' usmála jsem se.
,,Oběd'' zavolala na nás Anne. Všichni jsme si sedli ke stolu a pustili jsme se do jídla. U stolu se šířili zajímavé historky. Připadala bych si jako bych zase měla rodinu.
Po obědě jsme se všichni koukali na vánoční filmy, hráli jsme hry a povídali jsme si.
,,Odkud jsi'' zeptala se mě Anne když jsem jí pomáhala s večeří. ,,Ze Švédska'' řekla jsem. ,,A jak ses ocitla tady'' ,,Přiletěla jsem sem a už jsem tady zůstala'' ,,A co rodiče'' zeptala se mě.Na tuhle otázku jsem zrovna odpovídat nechtěla. Naštěstí přišel Martinus. Zřejmě slyšel naší konverzaci a věděl že o tom mluvit nechci. Podívala jsem sena něj děkovným pohledem. On se jen usmál.
Po večeři přišlo na dárky. Řekla jsem si že dárek Martinusovi dám až o samotě. Rozdali se všechny dárky. Bylo to krásný. Celá rodina pohromadě si užívají tu vánoční atmosféru. Bylo mi smutno. Hned jak všechno skončilo jsem se vypařila. Sedla jsem si k jezeru a začala jsem brečet. Všechno se to na mě nahrnulo. Co bych dala za rodinu, co bych dala za ten krásný pocit.
Pohled Martinuse... Natty se mi zdála nějaká smutná. Hned po rozbalení dárků někam zmizela. Šel jsem jí hledat. Měl jsem o ní strach. Vyšel jsem ven a hledal jsem jí kolem domu. Najednou jsem uslyšel vzlyky. Choulela se celá zmrzlá u jezera. Přehodil jse jí přes ramena mojí bundu a sedl jsem si vedle ní. Utřela si slzy a dělala jako by nic. ,,Stýská se ti'' zeptal jsem se. Jen zakýval hlavou. ,,Něco pro tebe mám'' řekl jsem a s kapsy jsem vytáhl malou krabičku a dal jsem jí ji. ,,Děkuju taky pro tebe něco mám'' řekla a vytáhla s kapsy dárek. Podala mi ho a čekala než si ho otevřu. ,,Děkuju'' řekl jsem a otevřel jsem dárek. ,,Děkuju to je super'' usmál jsem se a objal jsem jí. Jen se usmála a upřela oči na dárek pro ní. ,,Tak si ho otevři'' řekl jsem když jsem viděl jak se na něj dívá. Otevřela krabičku a začala plakat. ,,Děkuju'' řekla a objala mě. Pořád plakala ale vůbec mi to nevadilo. ,,Neplakej'' utěšoval jsem jí. ,,Tohle pro mě nikdy nikdo neudělal'' řekla a rozbrečela se naplno'' Pořádně jsem jí objal. Ještě chvíli jsme tam jen seděli ale pak i mě začala být zima. Zvedli jsme se a šli jsme domů. ,,Asi si půjdu lehnout'' řekla. Se všemi se rozloučila a šla nahoru do pokoje.
Pohled Natty... Řekla jsem že jsem unavená a šla jsem domů. Sedla jsem si na postel a prohlížela jsem si dárek od Martinuse.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Znovu jsem začala brečet. Lehla jsem si na postel a pozoroval jsem ten zajímavý strop. Asi po hodině mě napadlo že bych se mohla převléct s těch šatů. Rychle jsem se šla vysprchovat a zpátky do pokoje. Lehla jsem si a únavou jsem usnula.
______________________________________ Další kapitola snad se líbí❤. Chtěli by jste abych začala psát.. Fakty o M&M??
Jede někdo na Koncert v Praze M&M..pokud ano napište❤❤.
