Když jsem přišla domů, šla jsem opět na Facebook, prozkoumat Rosiny fotky a přemýšlet, jestli mám její žádost přijmout. Hele, mám zase novou žádost o přátelství...jenže od jednoho kluka z tý party. Radši jsem žádost ihned zamítla a dále prozkoumávala fotky Rose. *cink* zase mi přišla žádost od Filipa, toho kluka. Vzdala jsem to a žádost přijala. Ihned mi od něj přišla zpráva.
Filip: Ahoj
Já: Hm, co potřebuješ?
Filip: Ani žádný pozdrav?
Já: Ty se snad divíš? Proč píšeš?
Filip: Chtěl jsem se ti omluvit za kluky.
Já: Omluva se přijímá, sbohem.
Filip: Né počkej vážně...mrzí mě to.
Radši už jsem dál neodepisovala a nevšímala si jeho zpráv. Stejně by to byl nějaký trapný prank. Pořád jsem koukala na žádost od Rose...příjmout? Nepříjmout? Příjmout? Nepříjmout? Pořád jsem nad tím přemýšlela a přitom hladila Samie po hlavě. Najednou jsem se chtěla překonat a žádost příjmout. Už jsem klikala na přijetí, když v tom na mě Sam začala strašně štěkat a škrábat mě do ruky, kterou jsem měla na myši od počítače. Já jí poslechla...sice neumí mluvit, ale tohle jsem jí rozumněla. Nemám to přijímat.Nechce aby se mi něco stalo...ví že to není ona...ale zřejmě to, co jí uneslo...
ČTEŠ
Divný pocit
HorrorNěco se tu děje...vidí mě to a může mě to kdykoliv zabít...jen to čeká na tu správnou chvíli...
