Divný pocit

Rose

Když jsem se probrala, byla jsem pořád v té místnosti. ,,Filipe?" Zařvala jsem a sedla si. Seděla jsem v té posteli...někdo ně tam musel odnést. Všude byla tma. Kde je moje baterka? ,,Psst. Slyší tě." Slyšela jsem a naskočila mi husina. ,,K-kdo to je?" Zeptala jsem se a najednou se rozsvítila moje baterka. Byla to Rose. Měla ale přes oči zavázaný šátek. ,,R-Rose?" Řekla jsem a ona šla blíž kemně. Bála jsem se,ale zároveň jsem byla ráda, že tu je. ,,Kde je Filip? Co se stalo?" Měla jsem milion otázek, ale ani na jednu se mi nedostala odpověď. ,,Psst. Neboj se." Řekla a přikryla mě tak abych neviděla. Je to vůbec Rose? ,,Všechno to vysvětlím, ale teď se nehýbej a nemluv." Toho jsem se opravdu bála, ale nezbývalo mi nic jiného, než jí věřit. Po chvíli jsem slyšela, jak křičí. Hrozně jsem se bála. V tu chvíli jsem chtěla umřít. Najednou jsem ucítila silný vítr, který mi odfoukl deku, kterou jsem byla přikrytá. Viděla jsem to...viděla jsem to monstrum...bylo to o dost větší než my dvě. Bylo jí to hodně podobný. Najednou znovu zhasla baterka a já naštěstí nic neviděla. Pořád jsem se nehýbala, tak jak mi Rose poručila.

Po chvíli křik slábnul a baterka se znovu rozsvítila. To monstrum bylo pryč. Rose se na mě podívala a já viděla jak jí od šátku, který měla na očích, kape krev. ,,Co to..?" Zašeptala jsem a sedla si. Rose si sundala šátek a já už pochopila, proč ho měla na očích...
měla celé oči červené od krve. Jako kdyby brečela, ale né slzy, ale krev... toho jsem se hrozně lekla a Rose to na mě taky poznala, takže si šátek opět zavázala. Potom si krev utřela a začala s ní něco psát na zeď. ,,Help me" Pane bože...myslela jsem si, že už se odtud nikdy nedostanu...