Divný pocit

Letenky

,,Kim jsi v pohodě?" Mával mi před očima Filip a vyrušil mě tak z přemýšlení. ,,Jo...jasně, ale proč jsem byla v nemocnici?" Zklopil hlavu. Nesnáším, když tohle dělá. Potom totiž vím, že něco tají. Nechala jsem toho a pozorovala jsem hvězdy. Zhruba okolo 5 hodiny ráno jsem dorazila domů. Byla jsem hrozně unavená a tak jsem si šla lehnout.

Když jsem se probudila, viděla jsem na stole nějaký papír. Hned mi naskočila husina. Opatrně jsem se nahnula a papír sebrala. Naštěstí byl ale od rodičů.

"Všechno nejlepší k narozeninám. Promiň, že ti teď nevěnujeme tolik času, ale já a tatínek máme teď spoustu práce. V kuchyni na stole máš dárek. Doufám, že se si bude líbil.
S láskou máma a táta."

Hned jak jsem dopis dočetla, jsem běžela dolů po schodech po kuchyně a na jídelním stole v kuchyni jsem uviděla 2 letenky do L.A. Byla jsem z toho mega šťastná. Konečně můžu někam odcestovat bez rodičů. Koho ale vezmu s sebou? Nejraději bych tam letěla s Filipem, ale vím že s sebou musím vzít Zuzku. Ihned jsem si šla balit a zavolala jsem to Zuzce.

Já: Ahojky

Zuzka: Ahoj Kimi, copak je?

Já: Mám pro tebe překvapení.

Zuzka: Že by dovolená v L.A.

Já: Jak to víš?

Zuzka: Tvoji rodiče. Už musím jít, ale mega se těším tak zatím ahoj.

Byla jsem strašně natěšená. Konečně se podívám do Ameriky. Snila jsem o tom už strašně dlouho.

Pohled Filipa:

Bojím se o Kim. Pořád...a od toho čj jsem jí všechno řekl dvojnásobně víc. Její rodiče jí vůbec nevnímají a nevěnují jí žádnou pozornost, protože ten případ pořád řeší. Je mi jí líto. Pořád ještě dost věcí nechápe a já jí je nesmím říct. Snažím se jí ochránit, ale není to tak snadné. Navíc teď odjede někam, kde se o ní nemůže postarat nikdo.

Zrovna jsem s jejími rodiči v autě. Jedou něco domluvit s nějakýma vymítačema démonů, nebo tak něco. Proto jí poslali do Ameriky společně se Zuzkou. Ony dvě jsou jediné, které tomu tolik nerozumí...a to mě na tom právě děsí...