Divný pocit

Rozhovor

,,Ty ví co k tobě cítím...chtěl jsem se zeptat...no...proč jsi taková?" Zarazila jsem se. Tohle jsem od něj opravdu nečekala. ,,Jaká taková?" ,,Taková no...jiná. Jiná než ostatní. Čím to je?" Zeptal se. ,,Je mi jedno co si o mně ostatní myslí. Stačí mi ty kterým můžu věřit, ale..." konečně jsem slyšela co říkám. Pane bože! Tohle mu nesmím říkat. Najednou jsem ucítila chladnou ruku s ostrými nehty, jak se mi zarývá do ramene. Omdlela jsem...

Když jsem se probrala, naštěstí jsem věděla kde jsem. Byla jsem pořád v parku. Ležela jsem na zemi a nademnou byl Filip, který se mě snažil probrat. Promnula jsem si oči a Filip se mě zeptal: ,,Jsi v pohodě?" Nebyla jsem...koukala jsem se na něm a viděla někoho za nim. Ten někdo měl nůž! A byla to...Rose?! ,,Aaaaa!!" Zakřičela jsem a najednou to zmizelo. Prostě se to vypařilo. Filip se na mě nechápavě podíval a pomohl mi vstát ze země. Povídali jsme si asi hodinu, ale potom už jsem musela jít, společně se Sam domů. Řekla jsem mu toho o sobě docela dost. Možná jsem toho i litovala, ale musela jsem mu věřit. Řekla jsem mu například, že se moje kamarádka Zuzka chová divně a bojim se o ní. O Rose jsem se ale nezmínila...a proč? Bála jsem se. Tohle zatím nechám být. Pořád se snažím rozvzpomenout, co mi připomínala ta místnost. Ta místnost ze snu. Ale marně...jen na to pomyslím a začne mě bolet hlava, začnu se třást a mnohdy i omdlím.

Zrovna jsem seděla na posteli, hladila Sam po srsti a psala si tohle do deníčku. Když v tom jsem usla...