Divný pocit

Den druhý

Ráno jsem se probudila a zjistila jsem že jsem zaspala. Nezvolil mi budík! Ale jakto? Vždyť jsem ho měla nastavenej. Možná mi už blbne mobil. Přece jen už ho mám 2 roky.

V rychlosti jsem se převlékla a běžela jsem do školy. Jenže o hodinu později. ,,Kde jsi byla?" Pošeptala mi Zuzka když jsem přiběhla do třídy. ,,P-počkej...ty jsi tady?" Zeptala jsem se zmateně. ,,Ehm...Jo? Proč se ptáš?" Začala je mi smát. ,,Vždyť jsi mi říkala že jsi nemocná. Myslela jsem že nepříjdeš." ,,Nemocná? Ne. Zase se ti něco zdálo ne? Pojď, zvoní." Řekla Zuzka, chytla mě za ruku a šli jsme do třídy.

Celý den mi vrtalo hlavou proč je tu. Co mi to včera volalo? Je tohle vůbec Zuzka? Co se to děje? Tahle slova mi dneska celý den vrtala hlavou.

Odpoledne když jsem přišla ze školy, jsem šla vyvenčit našeho nového pejska Sam. Aspoň se můžu podívat do nového prostředí a víc to tu poznat. Vůbec nikoho tu totiž zatím neznám.

,,Jéé ta je ale roztomilá. Jak se jmenuje?" Zeptala se jedna holka zhruba v mém věku. ,,Je to Sam." Odpověděla jsem s úsměvem. ,,To je ale roztomilý. Já jsem Rose." Řekla ta holka a nastavila ruku. ,,Já Kim." Představila jsem se a chytla její ruku na pozdrav. ,,Ty bydlíš tady?" Zeptala se. ,,Jo teď jsme se sem přestěhovali. Do támhle toho domu." Ukázala jsem. ,,Tam?" Zděsila se. ,,Ehm...Jo?" Odpověděla jsem nejistě. ,,Víš co se o tom domu říká ne?" Řekla Rose vystrašeně. ,,Ne, co se říká?" Zeptala jsem se. ,,Je to na dlouho. Nechceš jít k nám?" Zeptala se. Chvíli jsem váhala, ale zajímalo mě to a navíc vypadala mile, tak jsem šla.

Bydlela kousek od nás ve velkém rodiném domě. ,,Posaď se." Řekla a ukázala na gauč v obývacím pokoji. Sedla jsem si a zeptala se: ,,Co se teda říká o našem domě?" ,,No zhruba před třemi lety se tam přestěhovala jedna rodina. Po půl roce, co jim umřeli prarodiče a začaly se tam dít divný věci. Vím to, protože jsem se bavila s tou holkou co tam bydlela. Byla o rok mladší než já. Chudák..." přestala a já se začala čím dál víc bát. ,,Co se jí stalo?" ,,Někdo jí zabil ve spánku. Policie řekla že to byl zloděj, ale já vím že ne. Proto se jejich rodina odstěhovala... Už jsem je potom nikdy neviděla." Zarazila jsem se. To znamená že se to může stát i mně. ,,Myslíš že to byl třeba duch? Nebo nějaký nadpřirozeno?" Zeptala jsem se. ,,Démon. Určitě. Přišla jsem za ní po té nehodě. Vypadalo to tam hrozně. V kuchyni byly zabodaný nože do stolu a všechna okna byla rozbitá. Dveře se sami otevírali a zavírali a pořád jsem viděla nějaký stíny." Řekla. Bylo na ní vidět jak se třese. Tím mě vážně vyděsila. Ty kalhoty, moje nejlepší kamarádka a máma...co dalšího se může ještě stát?