Zuzka všechno zařídila a zaplatila. Na mě zbyde jenom ten seskok. Už letíme nahoru. Ztrácím pohled z lidí pod náma letíme pořád nahoru. Pád se pořád přibližuje a zem pod nohama se pořád oddaluje. Měli jsme už seskočit. Zuzka šla první. Zařvala a koukala se dolů. Naštěstí to nebylo s instruktorem. To by totiž pokazilo všechny moje plány. ,,Můžete jít." Řekl jeden pán a podal mi padák. Já se jen zhluboka nadechla a seskočila. Jakobych všude slyšela hlasy. ,,Skoč!Skoč!Skoč!" Už jsem měla otevřít padák. Nejprve jsem neměla v plánu ho neotevřít. Potom jsem si ale vzpoměla na Filipa a na neše hezké společné zážitky. Zatáhla jsem, ale nic se nastalo. Zkusila jsem to ještě několikrát a začala jsem panikařit. Už jsem byla smířená se smrtí. Začalo se mi všechno před očima zatemňovat až jsem uviděla jenom tmu. Zezádu na mém padáku bylo napsáno: ,,Vidím tě"
ČTEŠ
Divný pocit
HororNěco se tu děje...vidí mě to a může mě to kdykoliv zabít...jen to čeká na tu správnou chvíli...
