Den osmý

84 4 3
                                    

Probudila jsem se v noci. Byla mi zima a měla jsem žízeň. Šla jsem si do kuchyně pro pití. Už jsem stoupala po schodech, když v tom jsem uslyšela klepání. ,,J-je tu někdo?" Roztřásl se mi hlas. ,,H-h-haló..." Zase to zaklepání. Šla jsem opatrně ke dveřím a pootevřela je...nikdo tam nebyl. Jenom na zemi...tam byl zmuchlanej papír, na kterém bylo popelem napsáno. ,,Ťuk Ťuk." Hned jak jsem to přečetla, začalo se ozívat všude klepání. Běžela jsem rychle nahoru do svého pokoje...když v tom zvuky utichly. Zase to...zase ten vánek...usla jsem...

Probudila jsem se až ráno u dveří našeho sklepa. Všude byly pavučiny a já mám z pavouků ztrach. Začala jsem ječet a prudce jsem vztala. Nesnáším pavouky. ,,Něco se stalo?" Řekl někdo...ten hlas vycházel ze sklepa. Patřil Rose! Rose u nás ve sklepě?! Začala se mi vybavovat ta tmavá místnost ze snu. Měla cihlované špinavé zdi a jednu velkou starou postel...na té posteli jsem ležela já a Rose, nebo to něco co mi jí připomínalo a z toho úhlu jsem viděla jen prázdno. Vím to, protože jsem pomohla odnést pár krabic do toho sklepa. Měla jsem tedy jasno. Něco je v našem sklepě...i kdyby to nebyla Rose, něco tam určitě je. Sleduje mě to na každém mém kroku...celou dobu jsem z toho měla DIVNÝ POCIT...

Divný pocitKde žijí příběhy. Začni objevovat